Český název pro Velikonoce, tedy pro křesťanské svátky po prvním jarním úplňku, je odvozen od velké noci, během níž měl být vzkříšen Ježíš Kristus. Jedná se o nejvýznamnější svátek v církevním roce.
"Většina zaznamenaných nářečních ekvivalentů je odvozena od dvojslovného pojmenování veliká noc; to bylo motivováno církevní noční slavností konanou před velikonočním pondělím na oslavu Kristova vzkříšení," píšou o původu slova Velikonoce autoři Českého jazykového atlasu z Ústavu pro jazyk český Akademie věd.
Na jihozápadě Čech ale místní Velikonocům říkají červené svátky, a to podle zvyku barvit vajíčka. Jedná se o oblast, kde podle dat ze sčítání lidu žije největší podíl nevěřících. V části Moravskoslezského kraje zase lidé jarním svátkům říkají šmigrust, podle výrazu pro pomlázku přejatého z němčiny.
Na Velikonoční pondělí připadá tradiční velikonoční obchůzka, které se nejčastěji říká pomlázka, koleda či kolada.
"Další názvy jsou motivovány zvykem vyšlehávat děvčata spleteným svazkem mladých prutů (šlahačka, mrskút). Na části zkoumaného území místo vyšlehávání proutkem se děvčata o Velikonočním pondělí polévají vodou (koupačka)," píšou o pomlázce autoři jazykového atlasu.
Pojmenování šmekústr, šmerkust a jeho obměny jsou pak převzaté z německého "Schmeckostern".
Pomlázka se říká také svazku prutů, který si koledníci splétají, aby dívky a ženy "pomladili". "Původně svazek prutů sloužil k obřadnímu šlehání děvčat, aby zůstala mladá. Dnes je jeho účel pouze symbolický," uvádějí jazykovědci.
Nářeční výrazy žila, karabáč, tatar a mrskáč nejspíš vycházejí z regionálních pojmenování pro bič. V dalších koutech země se pak objevují i názvy jako dynovačka či hodovačka.
Mezi další tradice patřilo zejména v minulosti i to, že chlapci chodili po vesnicích a řehtali. "Tento pronikavý, skřípavý zvuk lze lidským hlasem interpretovat mnoha způsoby," píšou jazykovědci. A tak se v nářečních pojmenováních pro řehtačku objevují slabiky jako "řeht", "hrk" či "kříst".
Ke stejnému účelu, tedy nahradit zvuk zvonů, které uletěly do Říma, chlapci využívali i klapačku. Název tohoto jednoduchého lidového bicího nástroje s pohyblivým kladívkem se také odráží od zvuku, který dělá. Někde se mu tak říká klakotka, jinde třeba klepačka či klepáč.
Nářeční a nespisovné výrazy - týkající se nejen Velikonoc - sbírali pracovníci Ústavu pro jazyk český od šedesátých let minulého století. Atlas je k dispozici na stránkách Akademie věd.
