Záplava nepravdivých a manipulativních informací i úmyslných lží o koronaviru stála při pandemii lidské životy. Zároveň se v Česku objevili lidé, kteří na takových informacích vydělávají, upozorňuje Lukáš Valášek, šéfreportér Aktuálně.cz, který dezinformace a propagandu sleduje. S kolegou Janem Horákem v minulosti získal novinářskou cenu za rozkrývání čínského vlivu - například tajné kampaně společnosti Home Credit dnes už zesnulého Petra Kellnera. Ta se snažila vylepšit obraz komunistické Číny v Česku.
Proč jste začal o dezinformacích a propagandě psát?
Mnozí Češi, s nimiž jsem mluvil, jsou přesvědčení, že ruskou propagandu poznají. Mají pocit, že vypadá stejně jako před sametovou revolucí, kdy se v Rudém právu psalo, jak je Sovětský svaz úžasný. Dnešní hybridní operace ale často vypadají jinak.
Cílem nebývá přesvědčit o velikosti Kremlu, ale spíš o tom, že Česko je nefunkční stát, kde nelze věřit vládě, lékařům, policii, soudům ani armádě. Že NATO či Evropská unie jsou rozložené organizace, svým členům přímo škodí nebo jimi manipulují. Z takto vyvolaného rozkladu společnosti pak Rusko těží. Při covidu se ukázalo, že to stojí lidské životy - když se lidé neočkují nebo místo vyhledání lékaře užívají proti viru odčervovací pastu pro koně.
Právě pandemie byla pro Česko fatální. Vláda Andreje Babiše natolik selhala v komunikaci, že prohospodařila důvěru značné části národa v instituce. Tu budou další představitelé státu jen obtížně získávat zpět. O to zranitelnější teď Česko vůči dezinformacím je.
Jaké může mít Rusko kromě rozkladu společnosti cíle?
Lidé z bezpečnostní komunity, s nimiž jsem mluvil, se obávají snah rozklížit českou společnost a ukrajinské válečné uprchlíky. To by mělo dopad i na vztah Česka k samotné Ukrajině a Rusku. Jde o logický krok, protože na protiuprchlické vlně si tu v minulosti stavěly celé kampaně i politické strany.
Zatím je vztah Čechů k Ukrajincům vřelý. Například podle průzkumu agentury STEM/MARK pro Českou televizi souhlasí s přijímáním uprchlíků z Ukrajiny 97 procent lidí. To se ale může změnit. Je tu znatelná snaha rozdmýchat nálady, že ženy a děti prchající před válkou berou práci, peníze, ubytování Čechům. Jakkoliv je to absurdní. Že vláda nehájí zájmy Čechů, ale Ukrajinců. Jde o apel na nejnižší pudy, který ale v dlouhodobějším výhledu může fungovat. I mně už několik dezinformátorů přesně tohle psalo jako odezvu na naše články.
STEM/MARK nám udělal bleskový průzkum o uprchlících z Ukrajiny. Podpora v české veřejnosti je opravdu drtivá, zajímavý vzkaz politikům, i nám samotným. pic.twitter.com/o8DaG3VF56
— Nora Fridrichova (@NoraFridrichova) March 21, 2022
Dalším logickým cílem, na který teď Rusové napnou síly, bude přesvědčit veřejnost, že válka na Ukrajině je vina západu. A že válečné zločiny, o nichž se nyní vynořují důkazy, Rusové nespáchali. Nebo o tom, že poskytováním zbraní Ukrajině na obranu před okupanty, přiživuje Západ válku.
Jak takové informace Rusko v Česku šíří?
Během let vybudovalo síť Moskvou provozovaných a financovaných serverů. Nebo webů, které mají k Rusku velmi blízko. Jejich dosah se odhaduje těžko, ale nebude malý. Výzkum agentury Behavio například uvádí, že Češi, kteří čerpají informace z alternativních zpravodajských serverů, jako je AC24, Aeronet nebo Sputnik, tvoří 14 procent internetové domácí populace. V přepočtu to může být zhruba milion lidí.
Je ale potřeba počítat s tím, že tito lidé mají přátele, rodinu, s nimiž se o dění baví, takže zásah může být ještě vyšší. Například na důvěře v očkování bylo vidět, že některé lidi dokáže rozkolísat třeba jen debata v hospodě s někým, kdo načerpal dezinformaci na proruském serveru.
Nedávno jejich provoz omezilo rozhodnutí správce české národní domény CZ.NIC a některých poskytovatelů internetu je blokovat. Na koncepční řešení ze strany vlády ale stále čekáme.
Těžko navíc postihne řetězové e-maily, které jsou dalším velmi efektivním způsobem šíření lží v Česku. A pak tu máme profesionální trollí armádu, tedy placené internetové komentátory, které Rusko nasazuje, aby tak manipulovalo debaty na sociálních sítích. V minulosti ruští opoziční novináři odhalili například "továrnu internetových trollů" na okraji Petrohradu, kterou provozuje sankcionovaný oligarcha Jevgenij Prigožin blízký prezidentu Vladimíru Putinovi. Uměle zažehlé dezinformace pak bohužel řada Čechů přejímá.
Jaká je motivace Čechů k šíření těchto dezinformací?
Jen zlomek z nich jsou lidé financovaní Ruskem. Podle vědeckých studií, které se dezinformacemi zabývají, je motivací široká směsice. Ani řešení problému tak není jednoduché, protože na každou skupinu šiřitelů platí něco jiného. Někdo to dělá, protože skutečně má pocit, že šíří pravdu, čímž pomáhá společnosti. Další chce být zajímavý nebo důležitý.
Na Aktuálně.cz pak měsíce rozkrýváme činnost lidí, kterým říkám obchodníci se strachem. Šíří lži děsící publikum a pasují se do role zachránců a jediných pravdivých informátorů. Tvrdí, že informují o tom, co lidem my novináři tajíme. Za to se pak pokoušejí vybírat dary a příspěvky na svou činnost. Často mají exekuce, takže pokud by se živili prací, většinu výplaty jim exekutor zabaví.
Jsem přesvědčený o tom, že tito lidé tomu, co hlásají, ve skutečnosti sami nevěří. Jejich motivací je osobní zisk. Jsou to internetové verze "šmejdů", kteří seniorům v kulturácích prodávají předražené hrnce. A některým prodej lží podobně dobře vynáší.
Například dezinformátor Pavel Zítko lže třeba o tom, že Ukrajinci drží v podzemních chodbách děti a odebírají jim orgány. Lidé mu za podobná "odhalení" posílají v součtu statisíce korun. Zisk ale může mít různou podobu - někdo si tím chce opatřit obdiv publika, zvýšení pocitu vlastní důležitosti nebo politické body. Tito lidé většinou ani nejsou tvůrci dezinformačního obsahu, který šíří. Jen sdílejí lži a propagandu, které se dočtou na serverech financovaných Ruskem, a tím mu pomáhají.
Jak moc velký je to problém?
V Česku se šířením lží pokouší živit relativně malá skupina lidí, která ale dovede manipulovat desítky až stovky tisíc lidí. Ty jejich videa pravidelně sledují. Jejich přesný vliv neznáme. Studie na to neexistují. Dozvídají se třeba i to, že ve vakcínách proti covidu je virus HIV nebo žiletky.
Představte si, že se každé ráno probouzíte strachem, že vás vlastní vláda chce zabít. Musí to být strašné. Jste pak ochotní posílat nemalé peníze někomu, kdo tvrdí, že za vás bojuje. A lži potom dále aktivně šíříte mezi své přátele a rodinu, protože věříte tomu, že tím bojujete za správnou věc. Setkávám se s tím, že na publikum dezinformátorů ostatní nahlížejí jako na hlupáky, já je v některých případech vidím spíše jako oběti. Často jsou cílem dlouhodobé a poměrně sofistikované manipulace.
Jak si lidé mohou ověřit, že to, co čtou a sdílejí, je pravdivé?
Mohl bych dlouho vyjmenovávat způsoby, jakými informace ověřujeme my novináři. Přijde mi ale nemístné vyžadovat po člověku, který přijde domů ze zcela jiné práce a chce se jen během pár minut dozvědět novinky, aby si dal druhou směnu jako ověřovač informací.
Čtenáře bych jen poprosil, aby si uvědomili, že i oni sami mají morální zodpovědnost za to, co na webu sdílejí. I oni mají publikum, které mohou negativně ovlivnit. I třicet let poté, co do Česka přišel internet, ho mnozí z nás chápou jako alternativní svět, v němž běžné zákony, zodpovědnost a morálka neplatí. Ale tak to není. Lež, kterou na svém facebookovém profilu bez ověření nasdílíme, protože třeba chceme mít lajky od našich "přátel", může někomu jinému zásadně poškodit život. V krajním případě za to hrozí velmi hmatatelný peněžní trest nebo i vězení.
Jak se ale vyhnout tomu, že se staneme nástrojem šíření lží?
Sociální sítě nás povzbuzují, abychom reagovali co nejrychleji. Doporučuji dělat opak. Stačí se zamyslet, uvažovat logicky, pár minut či hodin počkat. A senzační zpráva se pak mnohdy ukáže jako lež. Hodně se mluví například o deepfake videích, na nichž dezinformátoři umí třeba ukrajinskému prezidentovi vložit do úst, že se země vzdává, což nikdy neřekl. Sofistikovaných lží je ale zlomek. Většinu z nich odhalíte už jen jednoduchým přemýšlením.
Může být lákavé šířit informaci, kterou zavedená média nemají - být první či jediný. Nenechejte se ale dezinformátory vmanipulovat do představy, že v Česku existují nějaké skryté pravdy, které česká média záměrně tají. Kvalita a nezávislost českých médií je v globálním srovnání vysoká. Pokud se v nich něco závažně vypadajícího nedočtete, je velmi pravděpodobné, že jde o lež. Ty pravidelně vyvrací třeba web manipulatori.cz nebo na Twitteru Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám ministerstva vnitra.
Pokud třeba dění na Ukrajině budete sledovat místo v reálném čase na sociálních sítích filtrem důvěryhodných médií, sice se některé věci dozvíte o něco později, ale máte jistotu, že prošly redakčním zpracováním. Tradiční média jsou nejspolehlivějším zdrojem informací. Ověřují je z více zdrojů, jako novináři se řídíme etickým kodexem a usilujeme o hledání pravdy.
Čistě logicky - není pravděpodobné, že rozsáhlé spiknutí odhalí devětadvacetiletý invalidní důchodce s patnácti exekucemi, který neplatí výživné na děti a žádá od svého publika finanční příspěvky.
Má smysl debatovat na webu či osobně s těmi, kteří dezinformace šíří?
Mnozí z nich mi píší výhrady k našim textům. Pokouším se s nimi debatovat. Jsou velmi frustrovaní, vyděšení. Těžko si nechají i jednoduché lži vyvrátit, protože by tím popřeli velkou část světa, v němž žijí. Často se nevymaníme z toho, že opakují floskule, které slyšeli od obchodníků se strachem. Přesto si myslím, že to smysl má, i kdyby to pomohlo jen zlomku.
Je ale samozřejmě potřeba odlišit situace, kdy se pokoušíte veřejně debatovat s trollem, který se tak na sebe jen snaží upřít pozornost. Čím víc reakcí a komentářů získá, tím více ho algoritmy sociálních sítí zviditelňují. Tak bohužel funguje mechanismus, díky kterému se na webu lži šíří mnohem snadněji než pravda. Tam bych doporučoval nedebatovat a hned blokovat.
Lži můžete zkusit i nahlašovat provozovatelům sociálních sítí, ale Česko nepatří k jejich prioritám. Často vám tak přijde automatizovaná zpráva, že dotyčný dezinformátor nic neporušil.
