Zarzis (Od našeho zpravodaje) - Odpadky i zbytky šatů leží na opuštěné pláži vedle přístavu Zarzis na jihovýchodě Tuniska.
V polorozbořeném skladišti páchnou lidské výkaly, zatímco se z doků ozývá bouchání při opravách lodí. Všechny na první pohled slouží už dlouho, některé zjevně chátrají už léta.
Malý přístav se stal noční můrou pro policisty a pohraničníky na opačném břehu Středozemního moře. V Itálii a Francii.
Právě tady - v Zarzisu - totiž začíná plavba většiny afrických uprchlíků za štěstím a prací v Evropě. Od tuniské revoluce v lednu jich odsud, většinou tajně a v noci, odpluly desetitisíce.
Směr Lampedusa
Po 14. lednu, kdy po revoluci uprchl tuniský prezident Zín Abidín bin Alí do exilu, zmizeli ze Zarzisu policisté i ostraha přístavu. Revoluční dny tady byly hodně krvavé, odstřelovači v uniformách několik lidí zabili nebo zranili.
Bezvládí využili ti Tunisané, kteří se chtěli za každou cenu dostat do Evropy. A po vypuknutí války se k nim přidali i Libyjci a další Afričané. Majitelům větších i menších lodí, většinou rybářských, platí za převoz stovky eur.
Ze Zarzisu to na nejbližší italský záchytný bod - ostrov Lampedusa - není daleko. Přesto cesta některých končí dříve.
Město s osmdesáti tisíci obyvateli leží nedaleko ráje turistů na ostrově Džerba, ale mnozí vysněné evropské břehy nespatřili. Namísto toho odsud vypluli na svoji smrt.
Zaměstnanec přístavu Rašíd v písku natahuje lano, trochu přitom vypadá, jako kdyby vypadl ze slavného obrazu ruského malíře Ilji Repina Burlaci na Volze. S tím rozdílem, že pálí slunce a z Rašída se pot jen valí.
Reportér Aktuálně.cz na ostrově Lampedusa:
Na chvíli se zastavuje a vzpomíná, jak s kolegy musel lovit z moře ostatky uprchlíků, které sem moře zaneslo.
"Několikrát jsme tady kolem přístavu našli těla v různém stádiu rozkladu. Plují často na vracích, které se sotva drží na vodě, a nemají žádné zkušenosti. Bývá to hrozný pohled, ale vytáhnout je z moře samozřejmě musíme. Kolikrát se ani nezjistí, kdo to byl," říká přístavní dělník.
V nedalekém malém muzeu v budově odsvěceného kostela vystavují artefakty z bohaté historie města. Hlavně vykopávky z římského období.
Ředitel a vydavač lístků v jedné osobě tvrdí, že skoro každá rodina v Zarzisu má někoho v Itálii nebo ve Francii.
"Práce je tu málo. Na Džerbě jsou sice hotely a restaurace, ale jezdí tam pracovat lidé z celého Tuniska. My tady z toho žádnou výhodu nemáme."
Dodává, že do přístavu se sjížděli v uplynulých měsících Tunisané, Libyjci i další Afričané, aby kontaktovali skupiny, které ve městě tajně nabízejí a zařizují převoz na Lampedusu. Kvůli tomu už moc rybářských lodí v Zarzisu nezbylo, takže ubylo i ryb na trhu.
Na začátku léta se italská a tuniská vláda dohodly na spolupráci při zadržování a vracení uprchlíků, ale podle Italů se od září situace zase zhoršila a migranti znovu připlouvají.
Mezi nimi jsou nezřídka i mladíci mladší osmnácti let nebo ženy s velmi malými dětmi. Ty, kteří se dostanou z uprchlických center, obvykle čeká další strastiplná cesta.
Pokud v Itálii nebo Francii nemají příbuzné, přespávají na nádražích, pod mosty nebo jen tak venku.
"Znám jednoho Tunisana, který v Toulouse spal několik týdnů venku, než si našel nějakou práci a vydělává tolik, aby začal peníze posílat domů," říká přístavní dělník Rašíd.
"Kdybych neměl práci a byl mladší, taky bych šel," dodává.
Tunisané musí být trpěliví, stejně jako Evropané
Ti, kteří vyplouvají ze Zarzisu na sever, zatím v České republice hned tak neskončí. Česká vláda odmítá italské výzvy k tomu, aby se všechny evropské země podělily o africké uprchlíky.
Na víkendové konferenci to výslovně v jednom z bodů odmítla Občanská demokratická strana.
Řešení složité hospodářské situace Tuniska a velké nezaměstnanosti, která od lednové revoluce ještě vzrostla, bude ale především na nové vládě, vzniklé z nedělních prvních svobodných voleb. V nich drtivě zvítězila islámská strana An-Nahda, dostala podle úterních předběžných výsledků skoro 40 procent hlasů.
Dosavadní tuniský premiér Saíd Cebsí, který vedl vládu do voleb, ale nedávno v rozhovoru pro francouzská média přiznal, že rychlé řešení neexistuje a Tunisané, stejně tak jako Evropané, musejí být trpěliví.
