Tbilisi (Od našeho zpravodaje) - Jen šedesát kilometrů dělí gruzínskou metropoli Tbilisi od linie, která po rusko-gruzínské válce v roce 2008 odděluje znepřátelené strany a kde začíná Jižní Osetie, o niž se před čtyřmi lety válčilo.
V hlavním městě, kde žije zhruba třetina ze čtyř a půl milionu obyvatel Gruzie, ale moc připomínek nedávné války a nedalekých bojišť nenajdete. Snad pomník gruzínským padlým na Náměstí hrdinů uprostřed víceúrovňové křižovatky.
Na jiný dramatický okamžik gruzínských dějin upozorňuje kámen před budovou parlamentu. 9. dubna 1989 napadly ještě sovětské speciální jednotky ostrými lopatkami a plynem demonstraci za nezávislost republiky. Masakr nepřežilo dvacet lidí.
Čtyři roky stará válka i sovětské časy dnes vypadají jako vzdálená minulost. Tbilisi zažívá velký stavební boom a žije pondělními parlamentními volbami, ve kterých strana prezidenta a jednoho ze strůjců konfliktu z roku 2008 čelí silné a sjednocené opozici.
Pro malířku a sochařku Maku Batiašviliovou to ale minulost není. Ne že by ve válce přišla o někoho blízkého nebo musela odněkud uprchnout, ale válka jí paradoxně poskytla materiál pro její tvorbu.
Ve městě Gori severně od Tbilisi, kde se odehrávaly těžké boje a bombardování, hledá ruské granáty a munici. Doma je předělává na umělecká díla. Například na holubice.
"Přemýšlela jsem o tom, jak z těchto věcí udělat něco pozitivního," říká umělkyně, která vystavovala už v mnoha městech Evropy a severní Ameriky. V listopadu bude mít první výstavu také v České republice.
V Rusku kvůli politickému napětí mezi ruskou a gruzínskou vládou zatím nevystavovala.
(Připomeňte si ve fotografiích rusko-gruzínskou válku)
"Znám několik ruských umělců a vím, že mezi normálními lidmi vztahy tak špatné nejsou. Ale bohužel, politika je dost špinavá," říká uprostřed svého ateliéru v přízemí činžáku uprostřed Tbilisi.
"Nelíbí se mi, když někdo říká, že jsme začali válku. Jižní Osetie je území, které patří Gruzii. Ale nesouhlasím s tím, že Saakašvili bombardoval dělostřelectvem domy v Jižní Osetii," říká k pětidenní válce, která skončila pro Gruzíny porážkou.
Čtyřiačtyřicetiletý prezident Michail Saakašvili vládne Gruzii od takzvané revoluce růží v roce 2003. Zemi nasměroval prozápadně, chce ji dovést do Evropské unie a NATO. Pro Ruského prezidenta Vladimira Putina je nepřítelem. Před čtyřmi lety pronesl Putin slavnou poznámku o tom, že gruzínský prezident by si zasloužil "pověsit za koule."
Saakašviliho strana Sjednocené národní hnutí má v parlamentu většinu, ale tentokrát má proti sobě silného soupeře.
Opoziční koalici Gruzínský sen, kterou vede miliardář Bidzina Ivanišvili. S majetkem, odhadovaným časopisem Forbes na 6,4 miliardy dolarů, je nejbohatším Gruzínem a několik let dotoval různé projekty v zemi, například opravy historických budov.
Teď se rozhodl vstoupit do politiky. O víkendu těsně před volbami zaplavila centrum Tbilisi na náměstí Svobody a hlavní Rustaveliho třídě modrá vlna. Ivanišvili dostal do ulic skoro 200 tisíc lidí v modrých barvách jeho koalice.
Politické mítinky v Gruzii nejsou totéž co v Česku, kde je politiků na pódiu někdy více než lidí na náměstí. Tady se to bere vážně.
Lidé jsou nespokojení s nezaměstnaností a Saakašviliho mnozí obviňují z autoritářského způsobu vlády a zastrašování opozice.
Emoce ještě vyostřila nedávné zveřejnění videa z věznice, kde tamní důstojníci mučí a znásilňují vězně. "Tohle doufám Saakašviliho položí a jestli ne, tak je jasné, že volby zfalšoval," je přesvědčen jeden z demonstrantů, mávající na obří demonstraci modrou vlajkou se znakem Gruzínského snu.
Češka Kateřina Špácová, která pracuje v Tbilisi pro evropskou nevládní organizaci říká, že i přes proklamování západních hodnot a prozápadní orientaci (mimochodem, prezidentova manželka je Nizozemka) používá současná vláda metod KGB, které se moc neliší od ostatních republik bývalého Sovětského svazu.
"Znám jednu ženu, která dělala kampaň pro opozici. Telefonovali jí, aby si dala pozor, že má mladšího bratra. Jiné aktivistce zase volali, že její matka může přijít o práci ve státních službách. A to je problém, protože práce se v Gruzii shání strašně těžko," říká Kateřina Špácová.
Český volební pozorovatel Milan Štefanec vypověděl Aktuálně.cz o hrůzném případu, který se odehrál v neděli večer v městečku Gurdžani na východě Gruzie.
"Místnímu koordinátorovi kampaně Gruzínského snu unesli devítiměsíční dceru. Oknem z pokoje. Rodina ji pak našla v jámě, kam se dává víno. Bohužel v nemocnici zemřela," řekl pozorovatel.
"I kdyby snad opozice volby nějak vyhrála, nevěřím, že Saakašvili a jeho lidé moc pustí. Je s nimi svázán mohutný aparát, včetně policie. Udělají všechno pro to, aby se udrželi," domnívá se Kateřina Špacová.
I výtvarnice Maka se obává, že se věci mohou poněkud vymknout. "Obávám se, že k násilí může dojít. Přes všechnu kritiku je Saakašvilimu třeba přiznat, že se za něj zlepšila bezpečnost v ulicích a snížila se zkorumpovanost policie a úřadů. Ale co se stane teď, to opravdu nevím."
Obě hlavní strany hlásají skoro totéž. Že se více zaměří na zvýšení penzí, tvorbu pracovních míst, výdaje na zdravotní péči a na zahraniční investice.
Ivanišviliho prezident označuje za ruskou loutku a varuje Gruzíny, že se mohou znovu dostat pod ruskou kontrolu.
To ale vůdce Gruzínského snu odmítá. Chce prý zlepšit vztahy s Ruskem a začít rozumný dialog, zároveň je ovšem také pro členství Gruzie v Evropské unii i NATO.
Velkou část svého bohatství si Ivanišvili vydělal v devadesátých letech podnikáním v Rusku, většinu tamního majetku už ale prodal.
Jedno lze říci už nyní, před vyhlášením výsledků. Jsou to nejzajímavější, nejdramatičtější a nejvyrovnanější volby na Kavkaze za mnoho desítek let, možná v historii vůbec.
