Lublaň (od našeho zvláštního zpravodaje) - Východní blok mlel tou dobou z posledního. Jemu bylo šestnáct, poslouchal rock´n´roll a vydělával nehorázné peníze.
Živit se psaním pro mládežnický časopis místní komunistické partaje, který se svou úrovní navíc mohl měřit se západními médii, to bylo ve východním bloku něco neslýchaného.
Fikce? Ve Slovinsku nikoliv.
Časopis, o němž je řeč, se jmenuje Mladina a v zemích bývalé Jugoslávie si všichni moc dobře pamatují, jaký zásadní vliv měl na rozboření někdejší Titovy říše, Jugoslávie.
"Nezapomínejte, že Slovinsko vždycky bylo a je tak trošku jiné," vzpomíná s úsměvem novinář Grega Repovž na přelom osmdesátých a devadesátých let.
Jeho Mladina je pojem. Pořád, přestože se v republikách bývalé Jugoslávie už tolik neprodává.
Na schůzi, pak do Paříže
"Musíte si uvědomit, že Slovinci mají mnohem blíž k Rakousku a Itálii," upozorňuje Repovž a vypráví, jak v puberně trávil léta v Paříži. "Nás se nikdy všechny ryzí problémy Balkánu netýkaly."
Slovinští intelektuálové toho dokázali patřičně využít. Tito byl mrtvý pouhých pár let, když z časopisu místní komunistické mládeže vytvořili platformu, jež si nebrala servítky.
Studenti chtěli demokracii a jejich profesoři nezávislost. Mladina kritizovala korupci v jugoslávské armádě, věnovala se lidským právům, otvírala bolestivá historická témata, terčem byla i samotná komunistická strana - o všem se psalo otevřeně.
"Testovali jsme tehdejší hranice a tlačili je pořád dál a dál," vzpomínal na Slovinské jaro tehdejší editor Franci Zavrl v dokumentu BBC.
Rudý byznys par excellence
Redaktoři Franci Zavrl, David Tasic, sociolog Gregor Tornc, editoři Robert Botteri a Vlado Mihleljak a pozdější ministr obrany a premiér Janez Janša, ti všichni a mnozí další pomáhali formovat nové veřejné mínění.
Hromadné zatýkání? Bití? Perzekuce? Ve dvoumilionovém Slovinsku byl klid.
Každý tu znal každého. "Možná si vás někdo pozval na oběd a naznačil, že už jste překročili pomyslnou hranci, ale to je vše," vzpomíná Repovž.
Přispíval k tomu i fakt, že z Mladiny se stal neuvěřitelně výdělečný byznys. Hltali ji na bělehradských univerzitách stejně jako v bosenských vesnicích.
"Plat byl skvělý, měl jsem se tehdy doslova jako prase v žitě," směje se současný šéfredaktor.
Janša hrdina
První velká krize přišla v roce 1988. Mladina zašla opravdu daleko: otiskla článek o tajných plánech jugoslávské armády na prozatimní obsazení Slovinska.
Nebýt etnicky a nacionalisticky výbušné atmosféry ve federaci, kde srbský komunistický předák Slobodan Miloševič a šéf komunistů z Lublani a budoucí slovinský prezident Milan Kučan vedli otevřenou válku, možná by se nic nedělo.
Vojenská rozvědka tehdy zatkla tři novináře a jednoho armádního důstojníka. V čele uvězněných stál dopisovatel Janez Janša, budoucí ministr obrany a premiér.
Začal legendární Proces se čtyřkou. Novináři nakonec využili soudní procesní chyby a hlavně podpory demonstrací desetitisíců lidí. Jugoslávská armáda vyhlásila v zemi stanné právo a obsadilo část republiky. Bělehrad požadoval zrušení Mladiny.
Kučan se ale za týdeník postavil. Nešlo couvnout, Slovinsko bylo po soudu s novináři na cestě k nezávislosti. Rok před revolučními událostmi ve zbytku východní Evropy.
Janša "Princ temnot"
"Jeho význam v době nezávislosti a hlavně Desetidenní válce je obrovský a nezpochybnitelný," soudí Repovž o tehdejší úloze Janši.
Po vyhlášení nezávislosti v roce 1991 vpadla do země znovu jugoslávská armáda a etnicky celistvé Slovinsko zažilo krátkou válku. Janša na sebe vzal roli ministra obrany.
S nástupem demokracie začal boj úplně nový, tolik typický pro ostatní postkomunistické země: mezi levicovými a pravicovými elitami, které se podílely na změně režimu. Právě v druhém táboře zakotvil i Janša. Levice mu dokonce dala přezdívku "Princ temnot".
Jeho ministerské i premiérské roky provázely korupční skandály. Z bývalých kolegů v Mladině se stali úhlavní nepřátelé. Na sloupkaře a univerzitního profesora Vlada Miheljaka Janša dokonce podal několik žalob.
"Janša? Stal se z něj machiavellistický politik a populista. Je to demagog, samozřejmě mu to nijak neulehčujeme," tvrdí Grega Repovž o šéfu Slovinské demokratické strany s tím, že bývalý premiér měl - podle šéfredaktorových slov - v minulosti velký zájem na ovlivňování médií. Včetně Mladiny.
"Ještě nedávno patřila dvěma desítkám lidí, které nebylo těžké ovlivnit, a ztížit tak fungování listu. Navíc nás Janša odstřihl od reklamních agentur napojených na vládu, což v malé zemi může být smrtící," dodává.
Nakonec ale Repovž sehnal investory nové, holding patřící slovinským emigrantům v Itálii. Příjmy z Mladiny jsou oproti jugoslávským dobám více než směšné, přesto noví vlastníci souhlasili s odkupem všech vlastnických podílů. "Teď se vpravdě cítíme nezávislí," dodává Repovž.
Mladina nekončí
Jakou roli na sebe bere Mladina dvacet let po Slovinském jaru? Svůj intelektuálně-radikální styl nezměnila, za vzor má německý Spiegel a Die Zeit. Staví se za práva menšin.
Díky Mladině bude stát v Lublani mešita. Pod dohledem mají novináři církev a v neposlední řadě zkorumpované politiky.
Ze sedmdesáti tisíc výtisků v jugoslávských dobách klesl náklad na třináct tisíc. Mladina se už neprodává na rohu každé druhé černohorské či chorvatské ulice. Ani dění na západním Balkáně editory už tolik nezajímá.
Grega Repovž má nicméně o budoucnosti Mladiny jasno.
"Když vidím, jak funguje údajný "volný trh", zvedá mě to ze židle. Svobodného není vůbec nic: Slovinsko je perfektním příkladem. Jsme moc malí, abychom čelili italské a rakouské ekonomice. Sami pak ekonomicky využíváme Bosnu a Hercegovinu," stěžuje si.
"Jaká je Mladina dnes? Rozhodně není neoliberalistická".
