Dobrovolník Červeného kříže Chropun se do ruského zajetí dostal 18. března, když jel pomoct s evakuací obyvatel jedné vesnice asi čtyřicet kilometrů severozápadně od Kyjeva. Přes ruské kontrolní stanoviště už neprojel. Vojáci ho zatkli a několik následujících dní strávil ve sklepě nedaleké továrny. Se čtyřicítkou dalších lidí pobýval na ani ne třiceti metrech čtverečních.
"Mlátili nás zbraněmi, dlaněmi, kopali do nás. Zakryli mi oči a svázali ruce lepicí páskou. Použili elektrický paralyzér a ptali se mě na informace o armádě," popisuje britské stanici BBC. "Jeden z vojáků byl velmi mladý, skoro ještě dítě. Přikládal paralyzér na krky, obličeje a kolena. Jako by se tím bavil."
Po týdnu muže ruští vojáci převezli do Běloruska. "Mysleli si, že nic nevidíme, ale viděl jsem obce, kterými jsme projížděli. Ivankiv, Černobyl… Pak jsem spatřil, jak překračujeme hranice," líčí. V Bělorusku zajatcům sebrali pasy a dali nové dokumenty. V kolonce jako místo narození uvedli Ukrajinská sovětská socialistická republika, tedy název státu před pádem SSSR.
Tuto praxi potvrdila také ukrajinská ombudsmanka Ljudmila Denisovová. Nové cestovní doklady podle ní v Rusku dostalo už dvanáct tisíc Ukrajinců, převážně z ohroženějších skupin obyvatelstva jako senioři, postižení či ženy. "Činy ruských okupantů jsou namířeny na nucenou integraci populace do ruského politického, ekonomického a humanitárního prostoru," cituje ji americký týdeník Newsweek.
V Rusku na Ukrajince čeká mučení a propaganda
Ani po příjezdu do Ruska se podmínky podle Chropuna nezlepšily. "Mučení pokračovalo. Ponižovali nás, nutili nás, ať klečíme v nepříjemných pozicích. Když jsme se jim podívali do očí, zmlátili nás. Pokud jsme něco udělali pomalu, zmlátili nás. Chovali se k nám jako ke zvířatům," tvrdí. "Některé dny jsme nemohli uvěřit, že se to děje. Přišlo nám, že nás z 21. století transportovali do 16. století."
V místnosti, kde pobýval, napočítal v jeden den až 72 dalších lidí. Odvedle slyšel další hlasy. Někteří ze zadržených měli pocházet z Černobylu, odkud se po stažení ruských jednotek stále pohřešuje 169 obránců jaderné elektrárny. Chropun byl nakonec spolu se třemi ženami vyměněn na začátku dubna za jiné zajatce zpět na Ukrajinu.
Podobný příběh popsal své matce i jednadvacetiletý Jurij z Mariupolu. Ve městě musel zůstat, okupanti ho nuceně deportovali do tisíc kilometrů vzdálené ruské vesnice. "Nutí nás jet do Ruska," napsal jí před odjezdem.
V novém bydlišti má podle matky částečnou svobodu, musí ale sledovat ruská propagandistická videa. V jednom zaznělo, že Ukrajina je uměle vytvořený stát. "Řekli mu, že Ukrajina nikdy jako země neexistovala a že je součástí Ruska. Když namítl, že historie se nedá přepisovat, přistoupili k němu dva muži a dvě hodiny ho vyslýchali," popisuje zkušenost svého syna Natalia Demišovová.
Adopce ukrajinských dětí v Rusku
Na začátku dubna ombudsmanka Ljudmila Denisovová oznámila, že mezi asi půl milionem deportovaných Ukrajinců je také 121 tisíc dětí - některé z nich jsou sirotci, výjimkou nejsou ale ani děti s jedním či oběma rodiči. Rusko zároveň upravuje nařízení, aby byly adopce rychlejší, uvádí Denisovová. "Rusko opakuje scénář z roku 2014, kdy z okupovaného Krymu odvezlo takzvaným vlakem naděje ukrajinské děti určené k adopci," cituje ji magazín Forbes. Nucené převozy dětí mohou podle jejího názoru být posouzeny jako genocida.
Zprávy o dalších nucených přesunech podle hlavní prokurátorky Iryny Venediktovové přichází z okupovaných oblastí každý den. Minulý týden ukrajinský parlament uvedl, že do Ruska byly odvezeny statisíce lidí. "Půl milionu lidí bylo deportováno z Ukrajiny do Ruské federace bez jejich souhlasu," cituje agentura Reuters poslance Mykytu Poturajeva. Téměř každý, kdo se z Ruska vrátí, podle něj mluví o bití a mučení.
