Rodina původně chtěla divadlo opustit po první části představení, ale tvůrci slibovali v té druhé nezapomenutelnou show: na jevišti mělo přistát letadlo. Světlana a její blízcí proto nakonec zůstali.
Jenže najednou se během muzikálu ozval podivný rachot. Do budovy vniklo asi čtyřicet lidí oblečených do vojenských uniforem. Šlo o čečenské povstalce, kteří zadrželi více než 850 rukojmích. Shromáždili je v hlavním sále a po budově rozložili výbušniny.
"Jako první mě tehdy napadlo, že výborně zapojili do děje čečenský motiv. Skutečný útok v centru Moskvy mi vůbec nepřišel na mysl. Muž, který se postavil na jeviště, ale oznámil, že to je útok. Že přišli zastavit válku v Čečensku, což je jejich jediným požadavkem," vylíčila před pěti lety v rozhovoru pro ruskou redakci stanice BBC Gubarevová, která je občankou Kazachstánu.
Následovalo dlouhé a neúspěšné vyjednávání s ozbrojenci, během kterých Čečenci některá rukojmí propustili, několik lidí bylo ale zastřeleno. Ruské úřady poté spustily záchrannou operaci, do které se zapojily jednotky ministerstva vnitra a speciální jednotky. Budovu skrz ventilaci napustily plynem, který měl útočníky i zajatce uspat. Jenže nakonec přišlo o život 170 lidí.
Plyn udusil všech 40 teroristů a také 130 návštěvníků muzikálu, zaměstnanců divadla i herců. Ruské úřady prohlásily operaci za úspěšnou. Přesné složení nervového plynu není dodnes známo.
Jen kapka v moři
Než Světlanu uspal plyn, hodiny podle ní ukazovaly čtyři. Její spánek se postupně změnil v kóma, ze kterého se žena probrala až v nemocnici. Než se jí zavřely oči, všimla si prý, že její dcera se snoubencem už spí. Drželi se všichni za ruce. Po probuzení ale vedle ní už nebyli, ze spánku se totiž nikdy neprobrali. Třináctiletá Saša zemřela na zástavu srdce a Sandy podle Světlany nedostal potřebnou zdravotní péči.
"Přijde mi, jako by to byla zkouška plynu, ale to jsou jen moje dohady. (…) Byly tam pro to ideální podmínky: velký sál, lidé různého věku. Děti, dívky, chlapci, ženy, muži, staří lidé…" rozčiluje se Světlana Gubarevová. Následné zorganizování první pomoci bylo podle ní ostudné.
"Zamyslete se: co je tisíc lidí pro mnohamilionové město? Tohle je jen kapka v moři," říká žena. Před dvaceti lety bylo v divadle okolo 850 návštěvníků. Sedm set, tedy drtivá většina přeživších, si odneslo zranění. Mnoho z nich má trvalé následky.
"Pokud se rozhodli nás otrávit, měli zajistit potřebnou zdravotní péči. Tuto pomoc jsme ale nedostali," pokračuje. "Chyběly nemocnice, kam by šlo odvézt lidi. Nebyly zorganizovány ani trasy pro jejich přepravu," dodává Gubarevová, která má také navždy podlomené zdraví. Diagnózu a způsob léčby přitom lékaři z Ruska ani Kazachstánu dlouho nedokázali určit. "Jako by se moje tělo rozpadalo. Ale nechápala jsem proč."
Jasno měla až po návštěvě na osteopatii, která se věnuje poruchám kostry. Tehdejší diagnóza ji překvapila: bývalý vojenský lékař jí tvrdil, že její svaly a klouby vypadají, jako by byla vystavena chemickému útoku. Když pak čekala ve vedlejším pokoji, zaslechla, jak se zdravotní sestra ptá, co má napsat do lékařské zprávy. "Pokud napíšeme pravdu, zavřou nás do vězení," zněla odpověď.
My nezemřeme
Požadavky únosců byly před dvaceti lety jasné: ukončení druhé války v Čečensku, která začala v roce 1999, stažení ruských jednotek z této odbojné republiky a propuštění čečenských zajatců. Komando dalo ruské vládě na splnění svých požadavků sedm dní.
Napjatého vyjednávání se zúčastnili mimo jiné zpěvák a poslanec Josif Kobzon, opoziční politici Boris Němcov, který byl zavražděn v roce 2015, a také Anna Politkovská, novinářka známá svými kritickými reportážemi z Čečenska, která byla v roce 2006 taktéž zavražděna.
Nikdo nebyl úspěšný, a tak úřady spustily záchranný plán, který zabil velkou část rukojmích. Dodnes příbuzní obětí nedostali uspokojivé odpovědi. Jaké bylo složení plynu? Co tolik úmrtí zapříčinilo?
Až čtyři dny po operaci tehdejší ministr zdravotnictví Jurij Ševčenko oficiálně oznámil, že při akci byl použit prostředek na bázi fentanylu. Podle obhájců pozůstalých způsobil neznámý původ plynu to, že lékaři nebyli schopni podávat protilátky. Detaily ale známé nejsou.
Světlana Gubarevová v roce 2006 odletěla do Spojených států. Později se obrátila na další přeživší, aby se s ní podíleli na vzniku vzpomínkové knihy o každé ze 130 obětí tragédie na Dubrovce. Někteří její přátelé byli prý skeptičtí, jiní Světlanin nápad podpořili. Kniha My nezemřeme vyšla v roce 2011.
"Je jen malým zlomkem toho, co jsme schopni udělat pro 130 lidí, kteří zemřeli na Dubrovce mezi 23. a 26. říjnem roku 2002. Člověk žije věčně, když na něj má kdo vzpomínat," stojí v anotaci knihy na webových stránkách. Obsahuje vzpomínky příbuzných, přátel a kolegů nebo články novinářů o obětech tragédie. "Nad názvem jsme se trápili velmi dlouho. Mezi mrtvými byla i třináctiletá Dáša Frolovová, která si napsala perem na ruku: 'My nezemřeme, jen ať už nikdy není válka.' A právě tato věta se stala názvem knihy," doplňuje Gubarevová.
Tvrdili, že žádné děti nezemřely
Dáša se dostala do sanitky nad ránem. V tu dobu nejevila známky života. Televize přitom stále opakovala, že mezi mrtvými nejsou žádné děti.
Dášina matka Taťána Frolovová ale věděla, že Dáša byla v divadle. Její dcera však nikde nebyla k nalezení. Nakonec se Frolovová údajně dostala až k současnému ministrovi obrany Sergeji Šojguovi. Tomu se podařilo najít zaměstnance ministerstva pro mimořádné situace, který si vzpomněl, že nesl v náručí ze sálu podobnou dívku ve stejném oblečení.
To byly ale veškeré informace, které Frolovová měla. Krizové linky neustále tvrdily, že Dáša mezi mrtvými není. Příbuzní se proto domnívali, že musí ležet na jednotce intenzivní péče - mezi lidmi, kteří se stále neprobudili. Dívka ale byla v té době už dávno mrtvá, zemřela na otravu plynem.
"Nejspíš zemřela úplně první. Byla zdravá, jen hubená. Navíc od středy nic nejedla. Kolik se toho plynu nadýchala? V márnici mi pak řekli: 'Má rovný nos, klenuté obočí a evropský typ obličeje. Víte, vypadá jako vy,'" líčila později Dášina babička Antonina Frolovová.
Třináctiletá dívka měla ráda zeměpis a historické romány, byla velmi společenská a mluvila plynule anglicky. Jednou prý slíbila svému otci, vášnivému rybáři, že mu koupí ostrov, aby tam mohl rybařit. K narozeninám si nejvíc přála psa.
Čtrnáctých narozenin, které měla slavit čtyři měsíce po událostech na Dubrovce, se ale nedožila. "Náš život ztratil smysl. Modlili jsme se k Bohu, abychom se dožili doby, až Dáša vyroste," vypráví Antonina Frolovová.
Frolovovi a Světlana Gubarevová však nebyla jedinými, kdo přišel o dítě. Během muzikálu Nord-Ost zemřela desítka dětí, například třináctiletá Kristina Kurbatovová, třináctiletý Arsenij Kurilenko nebo čtrnáctiletá Nina Miladovová. Nejmladší dětské oběti bylo 11 let.
