Stockholm - V letech 1944 a 1945 zachránil před smrtí desítky tisíc maďarských Židů. Jeho vlastní smrt je ale dodnes jednou velkou neznámou.
Rodina bývalého švédského diplomata a podnikatele Raoula Wallenberga žaluje ruskou tajnou službu FSB, protože dosud nevyjasnila jeho úmrtí.
Wallenbergovi příbuzní usilují o to, aby získali přístup k originálním dokumentům, které po sovětské tajné rozvědce KGB zdědila právě nynější FSB.
Wallenberga v lednu 1945 v Budapešti zatkla Rudá armáda. Naposledy byl spatřen, jak ho ruští vojáci odváží na velitelství v Debrecínu ve východním Maďarsku.
Ohledně příčiny a pravdivého data jeho úmrtí stále panují velké nejasnosti.
Rodina je přesvědčena, že v ruských archivech se už mnoho let nachází pravda, kterou ale Rusko odmítá říct.
"Rusko očividně drží klíč k Wallenbergově záhadě," říká jeho neteř Marie Dupuyová v článku pro švédský list The Local. V něm vysvětluje, proč se rozhodla soudit.
Zabránil vyhlazení ghetta
Wallenberg, který se narodil v roce 1912 do majetné švédské rodiny, se živil jako obchodník, i když jeho vysněným oborem byla architektura.
Když se v roce 1944 švédské velvyslanectví v Budapešti shánělo ještě po někom dalším, kdo by v zemi pomáhal ohroženým Židům, volba padla právě na dvaatřicetiletého Wallenberga.
Ten nabídku přijal a v následujících dvou letech díky němu nejméně 20 tisíc Židů uniklo deportaci do nacistických táborů. Některé údaje hovoří i o číslu okolo 100 tisíc.
Švédský diplomat v Budapešti zřídil pro Židy celkem 32 úkrytů a obstarával jim cestovní pasy.
V roce 1945 také dokázal Němce přesvědčit, aby ustoupili od plánu na vyhlazení budapešťského židovského ghetta, ve kterém žilo okolo 70 000 lidí.
Řada zpráv hovoří o tom, že Moskva Wallenberga 17. ledna zatkla s domněním, že jde o amerického špióna.
FSB: Kromě lékařské zprávy se nic nezachovalo
Rusko uvádí jako oficiální datum smrti 17. července 1947. Švédské úřady, které Wallenberga minulý rok formálně prohlásily za mrtvého, mluví z čistě právních důvodu o 31. červenci 1952.
V roce 1957 moskevské úřady oznámily, že držely v rukou lékařskou zprávu, která tvrdí, že Wallenberg zemřel na infarkt ve vězení Lubjanka roku 1947. V budově sídlilo i velitelství KGB.
Rusko tehdy také rodině sdělilo, že se kromě doktorské zprávy nezachovaly žádné další dokumenty.
Této verze se země v podstatě drží dodnes. V roce 2000 dodala, že Wallenberga věznili agenti KGB z politických důvodů.
Rodina nikdy nespatřila Wallenbergovy ostatky. Jediné, co se k příbuzným až v roce 1989 dostalo, byl jeho pas, osobní věci a kopie vězeňského průkazu, připomíná americký list The Washington Post.
Další pochybnosti ohledně skutečného úmrtí Wallenberga rozvířily také neověřené zprávy lidí, kteří byli vězněni na Sibiři. Ti měli Wallenberga v padesátých letech spatřit v gulazích.
Rusko nespolupracovalo ani se švédskými úřady
FSB odmítá zveřejnit celou Wallenbergovu vězeňskou složku. Zejména záznam z 23. července 1947, kdy měl Wallenberg zemřít, nechce odkrýt. Rodina se ho marně dožaduje.
I Švédsko přitom dlouhá léta bez výsledku naléhalo na Rusko, aby případ důkladně vyšetřilo.
Wallenbergova neteř si ale stěžuje i na nečinnost švédských úřadů. "Až čas nám řekne, proč byla pasivita Švédska v tomto případě tak obrovská," píše.
"Vězeň číslo 7"
Nové informace vnesla do celého případu také vyšetřovací skupina, která v čele s vědci Vadimem Birsteinem a Susanne Bergerovou pracovala na odhalení pravdy deset let.
Skupina podle svých slov vyšetřování zastavila z důvodu, že šance na nalezení nových dokumentů, které by smrt objasňovaly, jsou velmi nízké.
Už dříve se vědělo, že byl 23. července 1947 v Lubjance přes 16 hodin vyslýchán trestanec pojmenovaný jako "vězeň číslo 7".
V roce 2009 archiv FSB informoval vyšetřovací skupinu, že tím vězněm byl "s velkou pravděpodobností" Wallenberg. To v tom případě popírá tvrzení Ruska, že Wallenberg zemřel 17. července.
"Žil ještě další týden, rok, nebo deset let?" ptal se tehdy v deníku The Jerusalem Post Ove Bring, profesor na švédské Univerzitě národní obrany.
Nejasnostem ohledně pravé identity vězně číslo 7 se věnuje i Dupuyová.
Uvádí, že FSB zveřejnila jen výrazně zcenzurovanou kopii složky vězně číslo 7. Ta mluví jen o tom, že společně s ním podrobila policie výslechu ještě další dva trestance. Jednalo se o Wallenbergova řidiče Vilmose Langfeldera a jednoho spoluvězně.
"Zřejmě se muselo stát něco docela dramatického, co vedlo k tak zdlouhavému výslechu. Během těchto dvou dní, 22. a 23. července 1947, podrobila tajná policie výslechu téměř dvanáct vězňů a záhy je umístila do přísné izolace. Většinu z nich na mnoho let. Jak se ukázalo, všichni tito lidé měli blízko k Wallenbergovi," popisuje neteř.
Té se od FSB dostalo jediné odpovědi. Poskytnout složku, která by pojednávala o sérii vyslýchání v uvedených dvou dnech, prý "není možné". Konkrétní důvod ale tajná služba neuvedla.
Neteř dále hovoří také o tom, že vyšetřovací skupina obdržela nové důkazy od Borise Solovova, bývalého vyšetřovatele Ministerstva státní bezpečnosti (MGB), které v roce 1947 dohlíželo na Wallenbergův případ.
Solovov v několika rozhovorech s vyšetřovateli zmínil, že ho v roce 1947 jeho nadřízený požádal, aby do archivů MGB doručil balíček s názvem "Obsahuje materiály související s vězněm číslo 7". Otevřít balíček směl jen tehdejší ministr MGB Viktor Abakumov.
Boj proti FSB
Wallenberga vnímají jako obrovského hrdinu druhé světové války nejen Švédi a Židé. Čestné občanství mu kromě Izraele udělily také Spojené státy a Kanada.
Izrael ho také ocenil titulem Spravedlivý mezi národy, který se uděluje osobám nežidovského původu, jež přispěly k záchraně Židů před holokaustem.
Také Praha v roce 2014 na Hradčanech u švédské ambasády otevřela svou vůbec první promenádu, která nese jméno právě po slavném hrdinovi.
"Tenhle případ není jen o obnovení památky výjimečné osobnosti. Jde také o další pokus v boji proti nedostupnosti archivů FSB," prohlásil v červenci letošního roku, kdy došlo k žalobě, právník rodiny Ivan Pavlov.
