Svým spolubojovníkům Kholodkevyč vysvětluje, jak kopat ty nejlepší zákopy. "Takhle je to v pohodě. Možná by to šlo vykopat ještě o půl metru hlouběji. Díky tomu pak můžete chodit rovně a nemusíte se krčit," vysvětluje ukrajinský velitel, který proti agresivní ruské invazi bojuje od jejího začátku v únoru 2022 a který se zúčastnil i bojů v Doněcku a Luhansku, které probíhají od roku 2014.
I když ukrajinský voják kvůli amputaci nohy nosí protézu, svou práci změnit nechtěl. Při rehabilitacích ho poháněla touha vrátit se zpět do první linie hned, jakmile to bude možné. "Už jsem si na ni zvykl. Cítím se pohodlně, když s ní chodím. Teď mám pocit, jako by mi něco chybělo, když si ji sundám," popisuje Kholodkevyč.
Voják i přes své zranění neztrácí pozitivní přístup k životu. "Kamarádi mi říkají pirát a vtipkují, že mi musí koupit papouška. Nevadí mi to. Ptají se mě: ‚Jak je na tom tvoje noha?‘ A já jim odpovídám: ‚Nemrzne, nepromoká, nesvědí.‘ Je dobré si umět udělat legraci sám ze sebe," dodává velitel dělostřelecké jednotky.
V zákopech mu kromě spolubojovníků pomáhá i služební pes Toša, který není jen morálním povzbuzením pro vojáky. "Ze své zkušenosti z roku 2014 vím, že když dochází k ostřelování, zvířata to vycítí i o půlminuty dříve než my. Jsou to naši malí spolubojovníci," uzavírá Kholodkevyč.
