Oslo - Celý svět zaskočilo, jak snadno se Anders Behring Breivik, norský fanatik, který se přiznal k vraždě 77 lidí, dostal na soukromě vlastněný ostrov Utoya, kde následně bez větších překážek hodinu a půl pálil do politicky nadšených dětí.
Je známá věc, že místního převozníka přesvědčil policejní uniformou a chladnokrevnou báchorkou o tom, že po útocích v Oslu jede účastníky tábora chránit. Norská policie také zveřenila scénář zásahu i okolnosti, které vyústily v tragickou smrt desítek lidí.
Do celé skládanky norského hororu ale patří jeden důležitý dílek, který se nedá do všech detailů vyčíst z encyklopedií, ale pocítí ji každý, kdo zemi navštíví. Je to důvěra, která panuje mezi Nory navzájem a charakterizuje běh vzdálené norské společnosti.
Právo každého člověka
Jeden příklad pro začátek, na ostrov Utoya, patřící politické organizaci, by se totiž před útokem mohl přeplavit každý - zaručuje mu to prastaré právo severu, allemansrett, v překladu prostě "právo každého člověka".
Místní nemusí dodávat, co se jím myslí, ten nárok jim koluje v žilách. Znamená, že každý člověk smí pobývat ve zdejší přírodě, i když je ten či onen kus lesa v soukromém vlastnictví. Obdobně volný přístup k lesům a volné krajině znají zákoníky i jinde v Evropě, včetně Česka, s přírodou spjatí seveřané jej však berou velmi vážně.
"Vrah neměl problém se na ostrov dostat, protože v Norsku každý smí užívat přírodu, pokud není ohraničená plotem. Je to základní právo," řekl policista, který teď Utoyu po hrozivém útoků hlídá, českým novinářům
"Allemansrett je v Norsku velmi silný," dodává mluvčí norské Strany práce Marte Ingulová. Ostrov, fungující jako nadace, patří levicovým mládežníkům této strany od roku 1950 a turisté z okolí ho také občas využívají například pro pikniky.
Nechceme zbraně v ulicích
Norsko nepředpokládá, že by člověk chtěl vyrazit do přírody s úmyslem tam škodit. Podobný princip důvěry je ale cítit i ve městech - ani po útocích člověk v Oslu téměř nepotká policistu. Jen v okolí oblastí uzavřeným kvůli explozím jich tu pár hlídkuje.
Norští policisté navíc běžně chodí neozbrojení. "Za běžného dne člověk v Norsku nepotká ozbrojeného policistu," řekla Aktuálně.cz norská novinářka Tuva Raanes. Podle jejích slov vychází policista ozbrojený pouze, pokud k tomu dostane příkaz z vyšších míst. "Nemyslím, že toto se po útocích změní. Pro nás je velmi důležité, že nechodí po ulicích se zbraněmi. Vychází to z ideje, že více zbraní plodí víc ozbrojeného násilí," dodala.
Z místních je cítit až štítivost z dohledu bezpečnostních složek.
"Už nikdy nechci zažít to, aby mi před domem hlídkoval policista a vojáci, to je pro nás nemyslitelné," popsala své pocity po útoku Aktuálně.cz třiadvacetiletá studentka Katherin z Osla. "Umíme se postarat sami o sebe," dodala krátce po útocích, kterým padlo za oběť téměř osmdesát lidí. Její rodině a blízkým však Breivikův útok přímo neublížil.
Slova mladé studentky potvrzuje i živá zkušenost z Norska. Reportéři Aktuálně.cz ujeli po norských cestách téměř pět set kilometrů, aniž by se setkali s řidičem, který by výrazně porušoval předepsanou rychlost.
Norská způsobnost je vidět i na přechodech pro chodce. Přejít na červenou? Tak se hlavně v Oslu prozradí cizinec.
Pojďte dál, říká policie
Policisté navíc při bližším kontaktu nepůsobí jako lidé, jejichž úkolem je zakazovat a stavět zátarasy. Jsou jednoduše řečeno přátelští a nedělají ramena.
Už zmíněný policista hlídkující u Utoyi překvapil reportéry Aktuálně.cz, když sám od sebe vyšel kopec od vody, která omývá i ostrov hrůzy, a pozval je za policejní zátarasy chránící místo činu. Stačilo podle všeho jediné, kolega Ludvík Hradilek měl na krku profesionální fotoaparát.
Stejně otevřeně a důvěřivě zareagovali i uniformovaní muži před venkovskou farmou nedaleko městečka Rena, kde Breivik osnoval svůj plán. Na základě novinářského průkazu pouští novináře dovnitř objektu, kde bylo vyhrazené místo pro novináře.
Na Breivkovy brutální plány nemohla být připravena ani Utoya, po desetiletí místo pro klidné prázdniny. Každého, kdo oblast nikdy nenavštívil, musí připadat doba, než přijela zásahová jednotka Breivika zneškodnit, jako nekonečně dlouhá.
Jenže cesta z metropole Oslo sem trvá minimálně půl hodiny a je to pomalá jízda po převážně jednoproudé cestě tak trochu pustinou. Na čtyřiceti kilometrech stojí jediná vesnice a nejbližší policejní stanice je ve dvacet kilometrů vzdáleném městečku Honefoss. Místní policisté sice na místo činu dorazili dřív než speciální zásahová jednotka, jak ale řekl Aktuálně.cz majitel blízkého kempu Utvika Brede Johrbaaten, čekali na příjezd ozbrojených specialistů z Osla.
Kam dál, Norsko
Ať už se norská důvěřivost projevuje volným přístupem do lesů, nebo tím, že v ulicích člověk téměř nepotká policii, je to právě tato charakteristika, kterou Breivik zároveň s lidskými bytostmi napadl a o jejíž budoucnosti se po útocích v zemi hraje.
Premiér země Jens Stoltenberg krátce po Breivikově činu řekl, že Norsko se nezmění, ale že nebude naivní. Průzkum bulvárního deníku Verdens Gang ale ukázal, že pětašedesát procent respondentů by si přálo přísnější tresty za závažné trestné činy. Breivikovi totiž hrozí trest jedenadvaceti, maximálně třiceti let.
Až následující týdny a měsíce ukážou, jak moc útok jednoho šílence bohatou zemi na severu, která lpí na na principu rovnosti, změní.
