Laredo, Texas - Na hranici mezi Mexikem a USA ročně umírá přibližně 500 lidí. Ilegální imigranti z řad Hispánců často uvíznou v poušti bez zásob jídla a vody. Pouští se tajně snaží protlouci příslušníci všech latinskoamerických národů kromě jednoho. Těmi vyvolenými jsou Kubánci prchající před komunistickým režimem bratrů Castrových.
Z Kuby? Jen račte...
Kubánští utečenci se plížit pustinami plnými chřestýšů nemusejí. Stačí jim objevit se na hranici, dokázat že jsou skutečně z Kuby a požádat o politický azyl.
"Musíte předložit svou kubánskou občanku, nebo rodný list a pak vás pustí na americké území. Pak už je to jen na vás. Já si koupil lístek do Miami," prozradil agentuře Reuters šestatřicetiletý fotograf Cristobal Herrera, který se pro své jednání s imigračními úředníky oblékl do trička s nápisem "uprchlík".
Kubánci teď používají cestu skrze Mexiko raději, než svou tradiční trasu na loďce přes floridskou úžinu. V posledních dvanácti měsících skrze Mexiko do Spojených států přijelo 11 500 Kubánců. Oproti tomu přímo na Floridu se pokusilo ilegálně dostat méně než 8000. Z těch byly navíc 3000 zadrženy americkými pohraničníky a vráceny Kubě.
"Jak se lidé dostanou k hranici, není náš problém. Konáme jen to, co nám nařizuje zákon a snažíme se vyřídit Kubánce tak rychle, jak je to jen možné." řekl Reuters ředitel celního úřadu v Laredu Gene Garza.
Podle americké politiky "mokrá noha suchá noha" jsou Kubánci zadržení na moři deportováni zpět na ostrov svobody, zatímco ti, kterým se podaří dosáhnout americké půdy, mohou požádat o politický azyl. Podle deníku New York Times se v narážce na tento systém začalo mexickému způsobu imigrace Kubánců říkat "prašná noha".
Málo úředníků
Dalších 15 000 Kubánců ročně se do USA dostane legálně na americká víza. Spojené státy však Havaně v polovině devadesátých let slíbili, že počet vydaných víz bude ještě o pět tisíc vyšší. Neplnění této kvóty je často předmětem kritiky.
"Je to věc propagandy. Spojené státy mohou říci: podívejte, v jakém množství Kubánci prchají a riskují své životy," prozrazuje Jose Pertierra, právníka z Washingtonu, který se zabývá kubánskými případy.
USA vinu naopak svádí na byrokracii kubánských úřadů a nedostatek personálu ve svém diplomatickém úřadě v Havaně.
Prašná noha, drahá noha
Dostat se ale i na americko-mexickou hranici je pro Kubánce těžké. Průměrný plat na Kubě se pohybuje okolo dvou set pesos. V socialistické ekonomice, kombinované s výměnným obchodem a prodejem na černém trhu, jsou ale Kubánci schopni vyžít. Za cestu na mexicko-americkou hranici však zaplatí pašerákům přibližně patnáct tisíc dolarů, které si z desetidolarového platu není schopen našetřit nikdo.
Pašeráci zájemce nejprve v rychločlunech dopraví na 225 kilometrů vzdálený mexický poloostrov Yucatan, odkud je tajně v kamionech vozí na hranici se Spojenými státy. Běžně je však při jakémkoli problému vysadí uprostřed Mexika a Kubánci si musí poradit sami.
"Jsou to opravdová muka," říká jednatřicetiletý počítačový technik z Havany, který se Reuters představil pouze jako Leo. "Riskujete život, abyste se dostali přes oceán a pak se ještě musíte nelegálně protlouci Mexikem. Byl jsem okraden, zbit a několik dní jsem nejedl."
Na floridský způsob
Ti, kteří si platbu pašerákům dovolit nemohou, požívají improvizované bárky a stejně jako Kubánci utíkají přímo na Floridu.
Tak se například dle New York Times do USA dostal pětačtyřicetiletý opravář ledniček José Luis Salvater. Ten se spolu s dalšími patnácti lidmi čtyři dny plavil na loďce sestavené ze dřeva, hliníku a skleněných vláken, opatřené motorem původně používaným k zavlažování polí. Protože do člunu zatékalo, museli se neustále střídat ve vylévání vody.
"Je to extrémně nebezpečné," řekl později Salvater z bezpečí mexického Cancúnu. Už jsem se viděl mrtvý. Hodně jsem vytrpěl."
Podle amerických úřadů však převažují Kubánci, kteří se dostali k hranici organizovaným způsobem.
"Většina těchto lidí přichází prostřednictvím nějakých pašeráckých operací. Je to bezpochyby koordinovaný program," řekl americké televizi MSNBC Michael Freeman, šéf celníků na přechodu v Brownsville.
V návaznosti na zvýšení počtu kubánských utečenců na mexické hranici hodlá Kuba uzavřít s Mexikem novou imigrační dohodu.
Politické hry a Karel May
Kritici namítají, že přednostní zacházení s Kubánci od amerických úřadů je způsobeno pouze politickými motivy a nemá nic společného s podmínkami, v jakých přistěhovalci žijí. Ty mohou být často horší než kubánské. Například na začátku vlády brutální vojenské junty v devadesátých letech utíkaly desítky tisíc lidí z Haiti. Takřka všichni však byli repatriováni, ačkoliv jim hrozilo mučení a smrt.
"Pokusil jsem se dostat přes hranici šestkrát, ale chytili mě a dali mě do vězení v Texasu na 18 měsíců. Nejsem kriminálník," stěžuje si mexický dělník Albeto Ornelas.
Podle nezávislé americké instituce Pew Hispanic Center, která se problematikou latinskoamerického přistěhovalectví zabývá, se každý rok do Spojených států dostane půl milionu ilegálních imigrantů, naprostá většina právě skrze Mexiko.
Příčinami úmrtí stovek lidí v pouštích jsou převážně dehydratace, přehřátí organismu, nebo naopak podchlazení. Jedna z pustin je svou nehostinností známá i běžnému čtenářstvu v Čechách. Knihou Duch Llana Estacada ji tu proslavil spisovatel Karel May.
