"Ceny se zvýšily. Ale nemáme na výběr. Když se chcete najíst, tak si to prostě koupíte," prohlásil v anketě obyvatel Moskvy Alexander. "Opravdu trpíme, naše náklady jsou až o 30 procent vyšší, nevíme, zda se to zastaví," řekl indický majitel obchodu Riki. Taťjana Ogušenko, která pracuje v místním kosmetickém průmyslu, poznamenala, že zákazníků ubývá a lidé utrácejí za základní zboží. Jiný Moskvan tvrdil, že nemá žádné finanční rezervy.
Některá čísla podle britského politického magazínu The New Statesman vypadají pro Rusko dobře. Jeho poměr dluhu k HDP je nižší než 15 procent. Reálné (o inflaci očištěné) mzdy se zvýšily za poslední rok o více než 9 %. Zdání ekonomického úspěchu je však podle The New Statesman jen maskou, pod kterou se skrývají hluboké strukturálními problémy ruské ekonomiky.
Každá země, která přejde na válečnou ekonomiku, může očekávat růst hrubého domácího produktu. Adnan Vatansever z Ruského institutu na King's College v Londýně odhaduje, že výdaje Ruska na válku na Ukrajině se mohou blížit deseti procentům HDP země.
Válka je také příčinou rostoucích mezd. Do vojensko-průmyslového sektoru byly naverbovány dva miliony lidí a podle odhadů britských zpravodajských služeb má ruská agrese do sousední země na svědomí už 700 tisíc mrtvých nebo raněných Rusů. Celou ekonomiku, která již předtím měla nízkou nezaměstnanost, to tlačí k růstu mezd.
Rostoucí mzdy zároveň nafukují poptávku a vytvářejí "cenovou spirálu". Výsledkem je, že inflace v Rusku nyní dosahuje téměř deseti procent. Centrální banka zvýšila svou klíčovou úrokovou sazbu na 21 procent, což je mnohem více, než kolik činila v západních ekonomikách i během inflačních krizí v 70. letech.
V každé normální ekonomice by se očekávalo, že velmi vysoké úrokové sazby prudce sníží inflaci a posílí měnu. V Rusku ale inflace nadále roste a rubl klesl na nejslabší úroveň od začátku invaze. Důvodem je, vysvětluje pro britský magazín Vatansever, že Rusko již není normální ekonomika.
Putin podle něj agresivně dotuje životní styl Rusů velmi vysokými veřejnými výdaji. Protože je ale země odpojena od kapitálových toků - v Rusku nejsou téměř žádné zahraniční investice ani Rusové neinvestují v zahraničí - poptávka po dováženém zboží neustále roste, rubl stále slábne a tím se zvyšuje účinek inflace.
Také ruské firmy jsou plně vystaveny rizikům vlastní ekonomiky, protože si půjčovaly spíše doma než v zahraničí. Je těžké si podle The New Statesman představit, jak by jakýkoli podnik v zemi s vážným nedostatkem pracovních sil a základní sazbou 21 procent mohl zajistit investice, vytváření pracovních míst a růst.
Z dlouhodobého hlediska je evidentní, že Putinovo prezidentství se jen málo lišilo od sovětské éry. Z Ruska udělal vojenského obra, ale ekonomického trpaslíka. Jeho gangsterský stát se podle The New Statesman nikdy nedokázal diverzifikovat. Zatímco svět kupuje čínská auta a americký software, jediné, co se kupuje od Ruska, je ropa a postupný odklon od uhlovodíků vše nakonec odhalí jako strašlivé plýtvání potenciálem země.
Ohromující úroveň ruského vzdělání a vědeckého pokroku byla podle britského magazínu promarněna, protože nedostatek vlastnických práv a právní stát za Putinova režimu vyhání inovátory a podnikatele do zahraničí. Pod jinou vládou by se podle Vatansevera mohlo Rusko snadno stát jednou z pěti nebo šesti největších ekonomik světa. Místo toho největší země světa vypadla ze seznamu první desítky a její ekonomický význam bude nadále klesat.
