Vláda polského premiéra Mateusze Morawieckého chce na Česko podat žalobu u mezinárodního rozhodčího soudu. "Máme dojem, že se Češi z nějakého důvodu nechtějí dohodnout. Proto padlo rozhodnutí, že opustíme naši neustále defenzivní pozici," řekl listu Gazeta Prawna zdroj z polského kabinetu. Informaci o zahájení řízení by měly české úřady obdržet příští týden.
Mezinárodní arbitráž slouží jako nástroj k řešení sporů, ve kterém rozhoduje nestranný orgán - většinou se ale uplatňuje ve sporech o investice mezi státy a soukromými firmami. Varšava se chce v tomto případě podle polského deníku obrátit na soud ve švédském Stockholmu, a to kvůli údajnému porušení energetické charty z roku 1994.
Dokument, který podepsaly Česko i Polsko, mimo jiné stanovuje, že země by neměly přistupovat "diskriminačně" k investicím do energetiky. A právě to teď podle Varšavy Praha dělá, když chce, aby polský státní koncern PGE u dolu Turów postavil podzemní bariéru proti odtoku podzemních vod, zatímco u českých dolů žádná taková podmínka není.
Vybudování překážky pro odtékající vodu je přitom jedním ze základních požadavků českých vyjednavačů. Lidé z českých obcí v Libereckém kraji, které jsou důlní jámě nejblíž, už roky namítají, že jim hluboko se zakusující těžba cennou pitnou vodu odvádí pryč. To, že z pohraničí voda opravdu mizí, potvrdily opakovaně i analýzy České geologické služby.
Pře mezi státy
Podle Kateřiny Palkovské, která se zabývá mezinárodním právem a investicemi na Masarykově univerzitě v Brně, má ale polský návrh s arbitráží několik závažných nedostatků. "Energetická charta sice v článku 26 uvádí Mezinárodní obchodní komoru ve Stockholmu jako rozhodčí instituci, ale jen pro případy, kdy investor žaluje hostitelský stát z důvodu porušení této charty," vysvětluje.
Pře mezi jednotlivými státy, které se k chartě zavázaly, je podle ní jiný případ. Rozhoduje o ní totiž instituce, na které se oba státy domluví. Že zmíněná energetická dohoda neumožňuje jednomu členskému státu vést proti jinému státu rozhodčí řízení o porušení standardů ochrany investic (tedy třeba kvůli podezření z diskriminace), potvrdilo na dotaz deníku Aktuálně.cz také tuzemské ministerstvo financí. To republiku v případě mezinárodních arbitráží zastupuje.
"Z rozsudku evropského soudního dvora z loňského září navíc vyplývá, že charta nemůže být základem pro spory mezi investorem z Evropské unie a členským státem EU, a tedy potažmo ani mezi členskými státy EU," dodává Kateřiny Palkovská.
Právě Soudní dvůr Evropské unie případ Turówa už bezmála rok řeší. Česko k němu podalo žalobu na Polsko loni v únoru s tím, že Varšava a firma PGE neberou v potaz dopady na životní prostředí v okolí dolu. Obě strany v minulosti deklarovaly zájem dohodnout se mimosoudně, a proto v červnu 2021 začala série bilaterálních jednání. Výsledkem bylo několik verzí mezistátní dohody o podmínkách další těžby, žádná z nich ale nebyla přijatelná pro Prahu i Varšavu.
Když pak česko-polská jednání loni na podzim překotně skončila, zůstaly podle účastníků dialogu dvě zásadní otázky nedořešené: za prvé kdy a za jakých podmínek by mohla některá ze stran smlouvu vypovědět a jak dlouho potom by muselo Polsko ještě brát ohled na českou pitnou vodu, hluk a prach. Těžit chce koncern PGE v Turówě až do roku 2044.
Jen půlka peněz na kompenzace
Ačkoliv Polsko nyní hrozí novým soudem, má podle zdrojů z tamní vlády zájem pokračovat i v dvoustranných jednáních. Ovšem za dost odlišných podmínek: nabízí jen poloviční kompenzace za dopady těžby na české území. Právě za ty si obce v okolí Turówa chtějí zajistit přístup k pitné vodě. Varšava místo 45 milionů eur (víc než miliarda korun) nabízí už jen 25 milionů (600 milionů korun). Důvodem má být pokuta ve výši 500 tisíc eur denně (v přepočtu 13 milionů korun), kterou Polsku vloni vyměřil evropský soud za to, že odmítlo těžbu v Turówě přerušit, dokud se situace nevyjasní. Platit ji Varšava nechce.
Naopak si nyní hodlá vymoct právo od případné mezivládní smlouvy odstoupit už za čtyři roky, píše Gazeta Prawna. Upravit chtějí polští vyjednavači i ustanovení týkající se maximální dosažené hloubky těžby. Původní návrh hovořil o dvanácti metrech pod hladinou moře, pokud nebudou splněny další podmínky, jako je vznik už zmíněné podzemní stěny nebo povrchového protihlukového valu. "Už se začalo kopat hlouběji," uvádí nyní zdroj z polské vlády.
Podle vyjádření českého ministerstva životního prostředí ze začátku tohoto týdne byl zájem o pokračování rozhovorů oboustranný. "Věříme, že obě strany najdou společnou řeč a jednání se podaří společně dovést ke zdárnému konci," uvedla na dotaz deníku Aktuálně.cz mluvčí ministerstva Dominika Pospíšilová. Ministryně Anna Hubáčková si před schůzkou se svojí polskou kolegyní, která je předběžně domluvená na příští úterý, naplánovala tento čtvrtek ještě cestu do Libereckého kraje, aby se seznámila s konkrétními postoji zástupců obcí zasažených těžbou.
Soudní dvůr EU by měl své stanovisko k případu zveřejnit na začátku února. Reakci ministerstva životního prostředí, české diplomacie a také hejtmana Půty na nové požadavky polské strany redakce zjišťuje.
Polský důl, české a německé starosti
V okolí německé Žitavy, Hirschfelde a polské Bogatyně se hnědé uhlí těží od konce 18. století. V současnosti zásobuje polský důl Turów hlavně sousední elektrárnu. Skupina PGE, které důl i elektrárna patří, plánuje postupně důlní jámu rozšířit na 30 kilometrů čtverečních podél silnice z Žitavy do Bogatyně. Těžit se Poláci chystají až do hloubky 330 metrů pod úrovní okolního terénu. Rozšíření těžby předloni Polsko povolilo bez ohledu na námitky sousedů, nejen v Česku. Propadů půdy se totiž kvůli těžbě obává i sousední německá Žitava.
