"Mezinárodní společenství stojí před ožehavým rébusem: čím více se bude na Írán tlačit, tím úporněji se bude upínat k vývoji jaderné zbraně, a tedy i jejího nosiče. Nevidím jiné řešení než jednání," říkal loni v červenci zbrojní a zpravodajský analytik Dušan Rovenský z Armádního technického magazínu.
Podobně i další odborníci varují, že spoléhat se na ujištění Íránu, že nevyvíjí jadernou zbraň, když bez přerušení investuje do programu dalekonosných raket, není na místě.
"Vyvíjet dalekonosné rakety jen proto, aby nesly půl tuny konvenční výbušniny, je nesmysl. Když tedy tyto nosiče - jako Írán - vyvíjíte, je naprosto zřejmé, že chcete mít k těmto raketám i jaderné hlavice," vysvětluje Lukáš Dyčka z estonské Baltic Defence College.
Jinými slovy: Íránci i po uzavření mezinárodní jaderné smlouvy pokračovali ve vývoji raketového nosiče. Což je blízké vývoji jaderné zbraně. To je také hlavní důvod, proč USA předloni od dohody s Íránem odstoupily a jejich vzájemné vztahy se zhoršují.
Může být íránský jaderný program globální hrozbou? "Pro Spojené státy ještě určitě ne, ale například pro Izrael už nepochybně ano," dodává Dyčka.
"Pokud by Írán někdo napadl, tak vojenskou hrozbou bezesporu je," upřesňuje Rovenský. "Íránský útok na ropné tankery v Ománském zálivu anebo sestřelení bezpilotního letounu Spojených států (z června 2019 - pozn. red.) jsou varováním Íránu, že pokud někdo zaútočí, tak se bude účinně bránit. V případě tankerů i bezpilotního letounu se tedy jednalo o odstrašující demonstraci síly."
Regionální mocnost, která bojuje o převahu v Zálivu
Jak tedy charakterizovat mocenské ambice Íránu? Podle analytiků jde o regionální mocnost, která soupeří se Saúdskou Arábií o převahu v Perském zálivu.
Počtu obyvatel Íránu - 82 milionů - odpovídá i úctyhodná velikost ozbrojených sil (a to i na poměry Blízkého východu), které v 80. letech minulého století prošly dlouhým konfliktem se sousedním Irákem. Západ v té době odstřihl Írán od dodávek výzbroje a náhradních dílů, které od něj Peršané až do té doby nakupovali, především v USA a Británii. Jenže i s přispěním embarga Írán nastartoval vlastní výrobu zbraní.
"Méně sofistikované zbraně si už Íránci vyrábějí na poměrně slušné úrovni. Nejsou závislí na dovozu," upřesňuje Rovenský.
Rovněž protiletadlový raketový systém, jímž Íránci loni 20. června sestřelili nad Hormuzským průlivem americký bezpilotní letoun, je podle tohoto experta íránské výroby. "Určitých schopností - a někdy i na překvapivě velmi slušné úrovni - íránské ozbrojené síly dosáhly," konstatuje.
"Íránská několikaúrovňová protivzdušná obrana má poměrně vysokou kvalitu," potvrzuje i Lukáš Dyčka. Íránské námořnictvo je na tom naopak bídně. Ve službě má dokonce lodě z let druhé světové války.
Armáda zaostává, nebezpečné jsou Revoluční gardy
Že má Írán sice velmi početnou, ale technicky zastaralou armádu, zmiňuje rovněž bývalý náčelník českého Generálního štábu Jiří Šedivý, nynější vedoucí katedry bezpečnostních studií na vysoké škole Cevro Institut.
"Íránská armáda má například obrovské množství tanků. Jejich výroba se ovšem datuje do 50. či 60. let minulého století. Celkově je modernost výzbroje íránské armády na nízké úrovni," připomíná Šedivý.
A nabízí srovnání spekulativního střetu s armádou USA: "Ta íránská by v něm v žádném případě neobstála. Íránci si ostatně uvědomují, že úroveň jejich ozbrojených sil je přibližně stejná jako úroveň irácké armády, kterou mezinárodní koalice v čele s americkou armádou doslova rozmetala."
Situace kolem Íránu je ale podle generála vyhrocená a nebezpečná z jiného důvodu. V Íránu totiž kromě pozemních, leteckých a námořních sil působí ještě islámské Revoluční gardy, které nejsou plně pod kontrolou státu. V rukou Revolučních gard jsou přitom i raketové kapacity Íránu.
"To je velké nebezpečí. Nikdo neví, kam až v konfrontaci s USA zajdou lidé z velení Revolučních gard, kteří se dívají na svět jinýma očima než běžní Íránci. Bombový útok na dva ropné tankery provedly podle mě právě tyto gardy a stejně tak ony sestřelily bezpilotní letoun USA," míní Šedivý.
Teherán navíc po odstoupení USA od jaderné smlouvy ztrácí záruku své bezpečnosti, takže se podle analytiků opět demonstrativně začíná upínat k jadernému programu. V odstrašujícím držení jaderných zbraní vidí vedení Íránu záruku, že nedopadne jako libyjský vůdce Muammar Kaddáfí či Saddám Husajn v Iráku.
Teherán se proto řídí následující strategií: pokud už jednou získáme jadernou zbraň, tak si nikdo nedovolí zaútočit na Írán jako jadernou mocnost.
"Jenže právě islámský či náboženský fanatismus v Íránu může vztahy s USA anebo třeba z Izraelem vyhrotit v mimořádně nebezpečnou situaci," varuje Šedivý.
USA ani Írán válku nechtějí
Stále ve hře je však i zcela odlišná varianta vývoje vztahů mezi Íránem a USA. Teherán ani Washington, nehledě na válečnou rétoriku a harašení zbraněmi, ve skutečnosti válku nechtějí, protože si uvědomují její katastrofální důsledky.
"Může to být i tak, že americký prezident Donald Trump zvyšuje tlak na Írán, protože chce při možném vyjednávání získat výhodu," uvažuje Lukáš Dyčka z Baltic Defence College.
Rovenský také vylučuje, že by Američané plánovali vstoupit na území Íránu s tím, že Írán není Irák a Peršani nejsou Arabové. Rozdíl je podle něj obrovský. Navíc i při útoku na Saddáma Husajna v roce 2003 bylo nutné soustředit obrovské koaliční síly, které se v regionu hromadily po mnoho měsíců.
Pokud by ale přesto USA na Írán ve velkém zaútočily, půjde podle bezpečnostních expertů maximálně o selektivní letecké či raketové útoky na jaderné kapacity Teheránu. Určitě by podle dostupných informací nešlo o generální útok na Írán.
Podle Lukáše Dyčky navíc nemá rozsáhlá útočná akce proti Íránu smysl, pokud nebudou mít USA předem jasno v tom, jak s regionální velmocí v Perském zálivu po útoku naložit. "Doufám, že se Američané poučili z Iráku či Libye, které na tom dnes jsou tak, jak jsou," připomíná alianční expert.
Netlačme na Írán, říká expert
Pokud případná jednání mezi USA a Íránem selžou a Teherán - stejně jako Severní Korea - přece jen získá jadernou zbraň, bude mu ještě nějakou dobu trvat, než ji přemění do podoby raketové hlavice. Stejný problém už dlouho řeší i KLDR. "Proto se USA i sousedé KLDR snaží tomuto poslednímu kroku Severokorejců zabránit. A stejnou cestou jako oni se nyní vydávají Íránci," srovnává generál Šedivý.
Jedním z úhlavních nepřátel Íránu je Saúdská Arábie, které USA pomáhají s výstavbou jaderného reaktoru. Jenomže právě tuto pomoc Íránci zjevně považují za zástěrku pro vojenské využití jaderného paliva.
Zpravodajský expert Rovenský proto doporučuje: "Napětí v tomto regionu je nutné uvolnit. Nemá to žádné vojenské řešení. Netlačme na Írán, jakkoliv mu vládne nedemokratický režim. Vnější nepřítel bude íránskou populaci jen a jen stmelovat. Dobrými vztahy můžeme naopak vývoj v této zemi ovlivňovat mnohem efektivněji. Izolace Íránu je nesmyslem."
VIDEO: Írán, historická dohoda na podmiňovací způsob, říká Daniel Anýž
