Aktuálně.cz: Nachází se dnes Polsko na pomyslném rozcestí? Co se nyní v Polsku vlastně děje? Anebo je tomu naopak - Evropská unie či sousedi možná jen Polsku nerozumí...
Aleksandr Kaczorowski: No vidíte - a já mám zase dojem, že mnoho Poláků, příznivce současné vlády Práva a spravedlnosti nevyjímaje, nerozumí tomu, co se u nás odehrává. Ve skutečnosti jsme ale svědkem polské národní konzervativní revoluce, kterou předseda strany Právo a spravedlnost Jaroslaw Kaczyński před volbami nikomu veřejně nesliboval. V praxi ji teď ovšem bez servítků uskutečňuje.
Tahle revoluce míří k jednomu jedinému: k rezignaci na liberální demokracii. Což je maďarská cesta. Maďarský premiér Viktor Orbán tu koneckonců před několika dny byl a právě z jeho úst jsme zaslechli zmínku o neliberální demokracii. Právě takový systém podle něj nejlépe vyhovuje národním zájmům.
Mnozí Poláci přesto říkají, že se u nás nic neděje. Jenomže ono se děje! V Polsku totiž vládnoucí strana Jaroslawa Kaczyńskeho provádí zásadní ústavní politickou změnu: ať už se týká změn v Ústavním soudu, ve veřejnoprávních médiích... anebo u připravovaných kroků v soudnictví.
Tohle všechno směřuje ke změnám politického systému v Polsku. Samozřejmě že nepůjde o otevřenou diktaturu anebo zánik demokracie. Půjde jen o jiný model, který už má v Unii precedens - a to právě v Maďarsku.
A.cz: Jde tedy o podvod na voličích?
Dá se to tak říci. Jaroslaw Kaczyński nešel totiž do voleb s takovým programem. A pokud by šel, tak by volby nevyhrál.
Kaczyńského volila spousta lidí, kteří měli už plné zuby osmi let vlády Občanské platformy. Měli dojem, že Kaczyńského strana se orientovala přece jen do středu i proto, že do ní přišli lidé, kteří patřili dříve k lídrům Občanské platformy.
No a tihle lidé Kaczyńského Právo a spravedlnost svým způsobem legitimizovali. Do té doby ji totiž značná část voličů považovala za extrémistickou partaj.
A.cz: A nebyla?
Právo a spravedlnost vyhrála volby ne proto, že slibovala radikální změnu, nýbrž proto, že se voličům zdála racionální alternativou Občanské platformy. Takže největší překvapení z toho, co se teď v Polsku děje, prožívají podle mě právě voliči Práva a spravedlnosti.
Nebo alespoň jejich značná část. Vím to z mnoha osobních rozhovorů - Kaczyńského změny odmítají. Splnili ale roli mouřenína a Kaczyński teď bude i díky nim naplňovat svůj radikální program, o němž už dlouho snil: ve Varšavě zavládnou stejné poměry jako v Budapešti. Čehož jsme právě svědky.
Zprivatizovaná veřejnoprávní televize
A.cz: Polská vláda dosadila do čela veřejnoprávní televize náměstka ministra kultury Jacka Kurského. Rovněž polskému rozhlasu teď šéfuje nová ředitelka. Vláda říká, že tahle média na polskou společnost působila destruktivně. Je to opravdu tak?
Jejich zpravodajství bylo v každém případě vyváženější a objektivnější, než tomu bude podle všeho teď. Hlavní problém je ale v tom, že vláda přijala doslova za jednu noc zákony, podle nichž může v Polsku propustit všechny zaměstnance z veřejnoprávních médií. Kabinet si zkrátka uzurpuje právo soukromého vlastníka.
Pokud si nějaký miliardář koupí noviny či televizní stanici, tak se samozřejmě může zbavit ze dne na den všech jejích zaměstnanců a nahradit je svými lidmi. Tohle se v soukromých podnicích stává. Není to ale možné ve veřejnoprávních médiích, jakkoliv byla i Polsku vždy zpolitizována. Mluvily do toho ale všechny politické strany. Ne pouze jedna - Právo a spravedlnost -, která si teď státní média v podstatě zprivatizovala.
A.cz: Takže - jaká je jejich budoucnost?
Do polské televize a rozhlasu se dostali lidé, kteří v nich budou držet stranickou linii Práva a spravedlnosti. A budou to dělat tím usilovněji, čím více budou vládě přibývat konflikty s polskou veřejností. A v tomto střetu se veřejná média stanou vlivným nástrojem vlády.
V České republice asi není známo, co je Jacek Kurský - nový šéf státní televize - zač. Jeho jméno je u nás synonymem těch nejhorších vlastností a metod v politice. Přebíhal z partaje do partaje, táhnou se za ním skandály i soudní procesy, které prohrál. A tento člověk se teď ocitl v čele Polské televize. Je to až demoralizující, co je teď v Polsku možné.
Náměstkem ředitele polského rozhlasu se mimochodem stal člověk, který v Polsku vydává proruské, antiukrajinské a antisemitské noviny. Při ukrajinské krizi a ruské anexi Krymu hájil tedy pochopitelně zájmy Kremlu.
Rezignace na demokracii?
A.cz: Hrozí teď v Polsku opravdu paralýza Ústavního soudu, jak kvůli kontroverzní novele zákona o Ústavním soudu varuje opozice?
Proč "hrozí"? Ústavní soud už je paralyzován. A o to Kaczyńskému, který "své" ústavní soudce jmenuje, šlo.
Parlamentní většina teď může přijmout jakýkoliv zákon a Ústavní soud proti tomu nic nezmůže. (Pozn. red.: Místo pětičlenného soudního senátu musí spory napříště rozhodovat nejméně 13 členů Ústavního soudu, a to nikoli prostou většinou jako dosud, ale dvoutřetinovou. Jinak pře zůstane nerozhodnuta.)
A.cz: Když se v Československu hroutil v listopadu 1989 komunismus a na Václavském náměstí v Praze se konaly statisícové protirežimní demonstrace, lidé před Polským kulturním střediskem skandovali "Poláci to začali!". Spouštějí se teď naopak v Polsku prvky autoritativního vládnutí?
Vládní strana Právo a spravedlnost programově rezignuje na liberální demokracii, což je systém, který funguje téměř ve všech zemích Evropské unie. Když se tedy polská vláda - stejně jako ta maďarská - rozhodne, že vybuduje nový politický systém, který se více a více odlišuje od liberální demokracie, tak jde o rezignaci na vše, o co jsme se snažili v posledních pětadvaceti letech. Všichni, jimž leží osud Polska na srdci, se proto dnes ptají: Jaké to muže mít důsledky?
A.cz: A odpověď zní?
Postupně se stále více dostáváme do konfliktu s Unií i s naším, až dosud velkým spojencem Německem. Začne se měnit mezinárodní postavení Polska, tudíž i v Evropské unii.
Jsou to spojené nádoby - vždy, když měníte politický systém, mění se i vaše zahraničně politické priority, vaše postavení v Evropě.
A.cz: A tyto nové priority mohou být jaké?
V Polsku se v poslední době mluví o jakési "středoevropské alianci" a ta bude společně a skrytě vystupovat proti politice Unie. Samozřejmě že pod vedením Polska. A může se to týkat nejrůznějších témat - například uprchlické krize.
O tomto konceptu jsou lídři Práva a spravedlnosti bytostně přesvědčeni. Tohle je podle nich důležitá role Polska. Distancovat se od Němců, pak od Unie a postavit se do čela zmíněné středoevropské aliance.
Příprava na revoluční změny
A.cz: Když ovšem srovnám například obrannou politiku středoevropských zemí, tak se právě Polsko svým tvrdým postojem vůči Kremlu jednoznačně odlišuje od Čechů, Slováků i Maďarů.
To je pravda. V letech vládnutí Občanské platformy se vztahy Varšavy a Moskvy velmi vyostřily. Polsko se navíc v posledních pětadvaceti letech výrazně exponovalo v podpoře Ukrajiny.
Teď ale leccos napovídá tomu, že se postoj Polska vůči Moskvě změní. Padla by tím hlavní překážka v plánu, aby Varšava hrála ve středoevropské alianci hlavní roli. Obávám se, že půjde o obrat na úkor Ukrajiny, která nemá u polských národních konzervativců - mírně řečeno - mnoho přátel.
A.cz: Vzorem je tedy Viktor Orbán?
Pro Kaczyńského je Orbán člověk, který ukazuje, jak vycouvat z Evropské unie, jak se na ni osamostatnit. Zároveň vidí v Orbánovi potencionální spojku s Kremlem.
Možná to zní nepravděpodobně, protože každý přece ví, že Poláci jsou rusofobové... navíc je tu Katyň, ale i pět let stará katastrofa vládního polského letounu ve Smolensku (spolu s 95 lidmi na palubě zahynul i polský prezident Lech Kaczyński - pozn. red.). K tomu je ovšem potřeba vědět, že Jaroslaw Kaczyński je velmi pragmatický, v podstatě až cynický politik, který udělá vše, aby dosáhl svých cílů.
Právo a spravedlnost se i kvůli referendu v Británii či volbám ve Francii připravuje na možný scénář změn v EU. Aby na ní nebylo závislé a zajistilo si zároveň bezpečnost v podobě stálé přítomnosti US Army v Polsku. O čemž se nejspíše rozhodne tento rok na Varšavském summitu NATO.
Jenomže Moskva to bude akceptovat jen tehdy, pokud Polsko obětuje Ukrajinu, které u nás stejně fandí jen málokdo, natož aby věřil, že její reformy k něčemu povedou.
A.cz: Podle vás tedy přijdou zásadní změny...
Ještě jednou říkám: Kaczyńského je třeba brát velmi vážně. V Polsku připravuje revoluční změnu. Nebavíme se tu o nějakých bezvýznamných korekturách nové polské vlády v její politice.
Právo a spravedlnost se zkrátka a dobře připravuje na konec Evropské unie, na život v nových podmínkách. Unii ostatně tihle lidé vždy chápali jako nějakou "maskýrovku", v níž šlo vždy jen o zájmy těch nejsilnějších. Proto Kaczyński hledá spojence u takových lidí, jako je Viktor Orbán, Miloš Zeman, Václav Klaus či Robert Fico. Vidí v nich totiž hlavní pomocníky při vzniku "středoevropské alternativy".
Vzniká tu podle mě projekt, s nímž je nutné vážně počítat a nepodceňovat ho. S Kremlem se mimochodem Orbán, Zeman či Fico vždy bez větších potíží dohodnou.
A.cz: Mám tomu rozumět tak, že se obáváte radikalizace Evropy, jíž snad nahrávají i poměry na Ukrajině či uprchlická krize?
Té radikalizace se opravdu bojím. Nepřispívá k ní ale to, co jste zmínil.
Jsme svědky celoevropské demoralizace, jakéhosi vyhoření, zlhostejnění, znechucení liberální demokracií. Podlehli jsme dojmu, že je nudná, nikam nevede, vládne v ní korupce...
Když taková nálada jednou zavládne, vždy se zjeví politik, který s těmi nešvary chce bojovat, vyhraje volby... a najednou žijete ve zcela nové realitě. Tohle je případ Maďarska a vlastně už i Polska.
Jakkoliv byla poražená Občanská platforma stranou bez idejí a vládla v ní korupce. A třeba novináři o těchto nešvarech málo psali i proto, že se obávali příchodu Kaczyńského, protože si říkali: pokud zvítězí, bude to ještě horší.
Ostatně nejen v Polsku lidé hledají alternativu v národních konzervativních projektech. Bohužel ji často nacházejí. A lídři Kaczyńského strany si teď po vítězství ve volbách myslí, že si mohou dělat cokoliv - ať již jde o Ústavní soud či ignorování zákonů.
A.cz: A kde je polská opozice?
Opoziční strany, včetně donedávna vládnoucí Občanské platformy, jsou v troskách. Víru a sílu mi dávají demonstrace tisíců Poláků, kteří ve velkých městech téměř denně protestují proti vládním čistkám.
V Polsku tak nastává jakýsi "havlovský odpor" společenské nestranické nespokojenosti. Většina Poláků Kaczyńského změny v orientaci země odmítá, nejsou však organizováni v politických stranách. Možná se ale nakonec do nové politické strany kvůli antievropské Kaczyńského politice - táhnoucí nás na východ - zformují.
