Aktuálně.cz: Zdálo by se, že výjimečný stav v Turecku po nezdařeném vojenském puči, ale i přísná bezpečnostní opatření sníží v této zemi teror na minimum. Místo toho jsme ale svědky dvou prosincových explozí u stadionu istanbulského klubu Besiktas, při kterých zemřelo 44 lidí, nemluvě o veřejné popravě ruského velvyslance v Ankaře Andreje Karlova. Teď dalších 39 mrtvých a 69 zraněných po řádění střelce na istanbulské diskotéce Reina. Selhávají turecké bezpečnostní síly v boji s islamisty?
František Štěpánek: Turci po vojenském puči i vámi zmíněných teroristických útocích bezpochyby podnikají kroky k ochraně lidí. Stále palčivější otázkou ale je, nakolik jsou jejich kroky efektivní. Jinými slovy: zda je dělají na správných místech a ve správnou chvíli.
Klub Reina, který jsem i já v minulosti několikrát navštívil, je velmi známým zábavním centrem v exponované části Istanbulu. Pokud se v něm na Silvestra sešlo sedm set lidí a u vchodu byl opravdu jediný policista, jehož útočník zastřelil jako prvního, pak jde o naprosto nedostatečné zajištění bezpečnosti lidí.
Poučení z tragédie z pařížského nočního klubu Bataclan (v listopadu 2015 v něm islamisté postříleli 90 lidí – pozn. red.)? Veškeré žádné. A ochrana diskotéky Reina? Naprosté selhání turecké policie, jinak to nelze nazvat.
Na druhé straně je nutné připomenout, že Istanbul je čtrnáctimilionovým městem, takže i sedmnáct tisíc policistů v jeho ulicích je pouhou kapkou v moři. Musíte je rozmístit ve správný čas na správná místa, zvláště v den oslav příchodu nového roku. A to se při ochraně klubu Reina nestalo. Turci to podcenili.
Od demokratického diktátora k čistokrevnému
Kdo může za terorem v Istanbulu stát? Jde o akci Islámského státu, který se k ní už přihlásil?
Já o tom nepochybuji. Nevěřím, že by mohlo jít o Kurdy. Ti útočí především na policejní stanice nebo jiné bezpečnostní složky Turecka, nikoliv na neozbrojené lidi. V Reině bylo navíc i mnoho Evropanů. Útok na Reinu odpovídá filozofii islamistů.
Možná kacířská otázka, při vší pietě k obětem teroru v Reině: nemůže i tato akce teroristů hrát tureckému prezidentovi Erdoganovi paradoxně do karet?
Do jisté míry nepochybně ano. Může mu to posloužit jako další argument pro ještě větší přitvrzení v boji s oponenty. Ve snaze soustředit už tak ohromnou moc do svých rukou. Erdogan byl pro mne až donedávna demokratickým diktátorem. Teď už se ale ocitl na cestě k čistokrevnému diktátorovi.
Na Silvestra bych do Reiny při její nicotné ochraně ani nevkročil
Ředitel českých speciálních sil Karel Řehka říká, že demokratické země stále jen reagují na akce islamistů, místo aby aktivněji a efektivněji působily v regionech nebo zemích, ve kterých islamismus vzniká. Nemyslí tím jen vojenský zásah, ale zejména ekonomické nebo politické kroky, které by rozvrácené oblasti stabilizovaly. Sdílíte i vy Řehkův názor?
Do písmene. Bylo by to dost nákladné, ale pořád lacinější, než kdyby ten rozvrat došel až k nám. Problémy se mají obecně vzato řešit v místech jejich vzniku. Neměli bychom je nechat přerůstat do jiných zemí.
V čem konkrétně by mohla být například pomoc Evropské unie efektivnější?
Unie až dosud v boji s islámským terorem nepodnikla žádné zásadnější kroky. Není schopna se na nich dohodnout. Ponechme teď stranou napětí mezi Tureckem a EU či Erdoganovy bezprecedentní výhrůžky, že pustí do Evropy další tisíce migrantů.
Ptáte se, jak kromě vojenských, ekonomických či politických kroků bojovat s islamismem, s šířením jeho myšlenek? I já říkám, že zefektivněním práce zpravodajských služeb: ať již jde o finanční nebo personální kroky nebo jejich úzkou spolupráci. Samozřejmě při důsledné a hlavně kvalifikované kontrole zpravodajců.
To vypadá jako dost otřepaná mantra. Politici se jí rádi zaštiťují, ale teroristické útoky se i přesto stupňují.
Dobře. Ale pokud například české zpravodajské služby mají do pěti tisíc lidí, není v jejich silách sledovat všechna rizika, která hrozí této desetimilionové zemi. To jen tak na okraj k české realitě boje proti teroru. Přitom právě práce zpravodajců je nejúčinnější zbraní v potírání islamistů.
Scéna mezinárodního teroru se v posledních letech zásadně změnila: ať už se jedná o rozsah a vynalézavost jeho akcí, financování či množství úderů. A já si nejsem jist, třebaže už ve zpravodajství nepůsobím, zda tomu vždy odpovídají i změny ve zpravodajských složkách.
Pomíjí se i informování lidí. Jak by se oni sami mohli útokům teroristů bránit, jak se jim vyhýbat. Stále jsme až příliš bezstarostní, málo obezřetní, nevšímaví, uchvácení více zábavou, spotřebou než vlastní bezpečností. Stále si možnost útoku nepřipouštíme. A rostoucí oběti teroru jsou toho důkazem. Já osobně bych například do klubu Reina –při pohledu na jeho nicotnou policejní ochranu – na Silvestra ani nevkročil.
Kolik lidí bude muset ještě zahynout, než se z toho poučíme?
Ještě ke zpravodajským službám. Až neuvěřitelný mi přijde příběh českého policejního agenta, který provokuje squatery a navádí je k útoku na vojenský vlak. Ti ovšem jeho amatérské pokusy prohlédli a z hecu – jen pro svou zábavu – na jeho hru přistoupili. Pak se ale tihle naivní "hecíři" ocitli před soudem, anebo jsou stíháni policií. Tolik názorná, ale spíše otřesná ukázka boje české policie s terorem...
K tomu jen těžko něco dodat. Snad není podobných a velmi hloupých kiksů víc. Jak jsem řekl: bezpečnostní poměry nebudou už lepší, spíše horší, a my se podle toho stále nechováme. Bataclan, po něm Reina. Loňské červencové najetí kamionu do davu lidí v Nice (zahynulo 84 lidí – pozn. red.) a v prosinci v Berlíně (zemřelo 12 lidí – pozn. red.). Kolik dalších nočních klubů bude ještě muset být vystříleno? Kolik dalších lidí bude ještě zmasakrováno kamiony, abychom se z těchto akcí islamistů poučili a pochopili, že svět je mnohem nebezpečnější, než byl ještě před nedávnem?
Musí tomu pochopitelně odpovídat i kvalitnější a smysluplnější práce policie. Nelze než souhlasit s Karlem Řehkou: stále jen reagujeme na akce islamistů. A já dodávám: málem už jako hlupáci. Zatím jen odpovídáme na akce a myšlenky, které nám islamisté vnucují.
Stále doplácíme na svou naivitu
V Turecku jste jako generální konzul působil čtyři roky. Co tedy doporučujete lidem při cestách do této země či na Blízký východ? Nejezdit do nich a zůstat sedět doma? Anebo jezdit, nenechat se omezovat a chovat se mnohem obezřetněji?
Jezdit a respektovat při tom doporučení českého ministerstva zahraničí, čeho se vyvarovat a jak se chovat, když se ocitneme v nebezpečí. Tato doporučení a rady si může každý přečíst na webových stránkách ministerstva. Nejde kolem sebe vystavět novou železnou oponu a jen sedět vystrašeně doma. Lidé, kteří odjíždějí do rizikovějších oblastí, by se měli na webu registrovat s tím, kam jedou a jaký je na ně kontakt. Chovejme se zkrátka obezřetně a vždy podle toho, jak se mění bezpečnost míst, do kterých cestujeme.
Převeďme naivní a důvěřivé chování lidí do lapidárního příkladu. Už několikrát se v Ankaře nebo Istanbulu po výbuchu nálože stalo, že se do těchto míst nahrnuli ze zvědavosti lidé, aby se podívali, co se děje. To je osudová chyba. Zahynuli pak při následné explozi s ještě tragičtějšími následky.
Jak tedy jako bývalý šéf Vojenské zpravodajské služby, ale i diplomat hodnotíte kroky Evropské komise, které vedou k výrazným zákazům soukromě držených zbraní, včetně těch na vlastní ochranu?
Každý má právo na svou ochranu, když mu ji policie není schopna bezprostředně při teroristickém útoku poskytnout. Je přece jasné, že policie nemůže být všude. Pokud by tedy mělo navrhované omezení Evropské komise opravdu vstoupit v platnost, jde o velmi nešťastnou snahu. Četl jsem vyjádření šéfa českého protiteroristického policejního útvaru Libora Lochmana, že komise dělá z lidí touto svou snahou ovce na porážku. Drsné, ale pravdivé konstatování.
