Sedm týdnů strávila malá skupina vědců z Masarykovy univerzity na polární stanici na Ostrově Jamese Rosse na Antarktidě. Zkoumali vliv klimatických změn na ledovce a měřili změny ledové masy za uplynulý rok. Poslední týden, kdy se zhoršilo počasí a nemohli vyrážet do terénu, čekali na chilskou vojenskou loď, která je měla odvézt zpátky do civilizace do přístavu Punta Arenas v chilské Patagonii. Když pro ně loď 21. března přijela, Antarktida už byla jediný kontinent, který nezasáhla pandemie koronaviru.
Návrat domů se devíti brněnským vědcům zkomplikoval. V izolaci zůstali ještě další čtyři týdny, než se dostali domů. Vrátili se minulý pátek a před sebou mají ještě poslední týden povinné karantény.
"Psychicky se na tak dlouhou izolaci připravit nejde. Expedice pro nás byla velmi úspěšná, stihli jsme všechno, co jsme si naplánovali. Návrat byl jiná kapitola, ale mě osobně uklidňovalo, že jsme pořád mířili domů," popsal zdlouhavou cestu deníku Aktuálně.cz šéf expedice, klimatolog Kamil Láska.
Místo vylodění v Punta Arenas a cesty letadlem na mezinárodní letiště v Santiagu zůstali dalších deset dní na chilské vojenské lodi v karanténě. Pluli téměř tři tisíce kilometrů podél západního pobřeží Chile na sever do přístavu Valparaíso, odtamtud jeli speciálním autobusem do Santiaga, kde platil zákaz vycházení. V hotelu čekali na repatriační let do Paříže, odkud minulý týden konečně odletěli domů do Česka.
V polární pustině
Výzkum brněnské expedice probíhal na Ostrově Jamese Rosse ležícího u severního výběžku Antarktidy. Na něm se nachází česká polární stanice J. G. Mendela, kolem je pustá krajina. Členité pobřeží plné zátok a zálivů je v létě bez ledu. Ledovce začínají až několik set metrů od pobřeží a zvedají se uprostřed ostrova. Z vrcholů stéká led k pobřeží, kde se odlamuje a odtává.
Na ostrově je několik odledněných oblastí, odkud led ustoupil už před deseti tisíci lety. Ta největší plocha se nachází právě nedaleko stanice J. G. Mendela. "Když procházíte krajinou, vidíte kromě ledovcových řek a potoků také vrstvy mechu a lišejníků. Už z dálky vidíte jejich barvy - zelenou, žlutou a oranžovou. Ale pořád je to pustá krajina, kterou si můžete představit jako krajinu na Marsu nebo na Islandu," popisuje Kamil Láska.
V ledovcích měří vědci z brněnské univerzity pomocí desítek speciálních tyčí pohyby ledové masy. Měří hloubku ledu a zaznamenávají, jak vlivem klimatických změn ledu ubývá.
Tání ledovců v Antarktidě dokážou zaznamenat i družice, satelitní snímky umí zachytit změny ledové pokrývky v průběhu let. Z nich se dá sice vysledovat rychlost pohybu ledu, nebo jak se mění okraje ledovce, ale změnu výšky povrchu - tedy jak je ledovec hluboký - z takových snímků nejde podle klimatologa Lásky vypočítat přesně.
"Naše měření spočívá v tom, že sledujeme úbytek ledu pomocí desítek tyčí rozmístěných po ledovcích, na kterých jsou i meteorologické stanice, které měří úbytek sněhu a tání ledu," vysvětluje. "Kombinujeme to s leteckými snímky nebo se snímky z dronů, které jsme začali používat. Ty nám pomáhají rekonstruovat povrch ledovce s vysokou přesností," dodává.
Co uvidím za deset let?
Tým klimatologa Lásky srovnává výsledky z jednotlivých let a vědci jsou pak schopni určit, jak velký objem ledu odtaje za určitý čas. Letošní léto na jižním pólu bylo extrémně teplé. Meteorologické stanice na Antarktidě naměřily rekordně vysoké teploty.
"Na řadě míst jsme zaznamenali velký pokles povrchu. Vysoké teploty, které se tam objevily ještě na začátku února, byly sice výjimečné, ale stojí za velkým úbytkem ledu. To ještě budeme muset potvrdit přesnější analýzou měření, kterou právě zpracováváme," popsal Kamil Láska část výzkumu.
Jde o mravenčí vědeckou práci. Úbytek ledu není vidět na první pohled. Ledovce jsou obrovská masa ledu a na Antarktidě chybí záchytné body třeba v podobě vzrostlých stromů. "Sám si kladu otázku, co uvidím, když se tam podívám za deset let. Rozdíl bych asi poznal, jedině kdybych měl dvě fotografie: jednu z letoška a druhou, kterou pořídím za deset let," přemítá brněnský klimatolog.
Ledovcům stačí málo a začnou tát
Právě v okrajových oblastech Antarktidy, tedy při pobřeží, kde leží i Ostrov Jamese Rosse, přitom ledu ubývá nejvíce. Dopady klimatické změny jsou na každém kontinentu jinak velké. Teplota roste různě na různých místech na Zemi. Antarktida je jedno z těch míst, na kterých se klimatická změna podepisuje nejvíce.
"Ukazuje se, že antarktický poloostrov je jedno z míst na Zemi, kde je nárůst teploty vzduchu vůbec největší," vysvětluje Láska. "Za posledních 50 let se jednalo o dva až 2,5 stupně Celsia v průměrných ročních teplotách. To je hodně vzhledem k tomu, že Antarktidu obklopuje led. Ledovcům stačí relativně malý nárůst teploty, aby na okrajích odtály."
Výzkum vědců z Masarykovy univerzity se teď soustředí na zkoumání sněhové pokrývky a vlivu srážek na tání nebo obnovování ledu. Zvýšené množství srážek v zimě se totiž může podílet na regeneraci ledovců. Pokud ale vydatně prší i v létě, ledovce pod tíhou vody naopak tají rychleji.
"Třeba v Arktidě se objevují srážky i na jaře a na podzim čím dál častěji - bohužel pro tamní ledovce. V Antarktidě se tomuto výzkumu zatím moc týmů nevěnovalo, proto jsme se do toho letos nově pustili," popisuje Kamil Láska. "Kvůli klimatické změně nám kolísá počasí. Očekáváme, že i na Antarktidě se budou objevovat návaly deště a pak zas období sucha, stejně jako jinde na Zemi."
Výzkum ohrožuje pandemie
Právě proto, že je Antarktida místem, na kterém se klimatická změna podepisuje tak silně, jsou tyto výzkumy, jaké provádějí brněnští vědci, tak důležité. Podle Lásky se bez experimentálního měření neobejdeme, pokud bychom chtěli dokázat odhadnout, jak se bude klimatická změna dál vyvíjet.
Celou řadu takových průzkumů ale teď zkomplikovala pandemie koronaviru. Zatímco na Antarktidě léto a expedice končí, v Arktidě na severním pólu se naopak začíná oteplovat. Expedice naplánované na severu se teď ale musí odložit. Pokud přijde druhá pandemická vlna ještě letos na podzim nebo v zimě, pro polární výzkum to bude velká rána. Kdyby situace ve světě byla i příští rok stejná jako teď, Masarykova univerzita polárníky na Antarktidu nevyšle.
"Byla by to velká ztráta, kdybychom expedici nemohli vypravit. Máme tam přístroje a datové soubory, nemohli bychom data stáhnout, ani provést základní údržbu a výměnu baterií a opravu stanic," vysvětluje Kamil Láska. "Pravděpodobně bychom přišli o velké množství cenných informací. Všichni doufají, že za půl roku už to bude lepší. Momentálně ale nejsou cesty do Antarktidy povolené."
