"Do armády vojáci nastupují z různých důvodů: zabít nepřítele, pochlubit se před blízkými, vyléčit si komplexy. Pokud přijdou jen vraždit, jde o jejich osobní potíže," líčí Valerij Markus pro Aktuálně.cz přímo z fronty. Dotýká se tak válečných zločinů spáchaných ruskými jednotkami. Například v Buči, kde podle Ukrajinců i mezinárodních pozorovatelů zavraždily přes 400 civilistů.
Tomu, že Rusové na Ukrajinu zaútočí, Markus do poslední chvíle nevěřil. Ještě pár hodin před invazí psal, že k válce nedojde. "Tvrdil jsem, že by prohráli. Dokonce jsem vylíčil důvody, kvůli kterým prohrávají právě teď," vzpomíná.
Sám má s válkou bohaté zkušenosti. Den po svých osmnáctých narozeninách zanechal studia elektromechaniky a z učiliště odešel přímo do výcvikového střediska. Chtěl být výsadkářem. Realita v kasárnách se sice od jeho očekávání lišila, přesto v armádě zůstal.
Tři roky poté, v roce 2014, se na východě Ukrajiny vzbouřily regiony Doněck a Luhansk a s ruskou podporou se od Kyjeva odtrhly. Markus se dostal na frontu, zúčastnil se osvobození Kramatorsku nebo Ždanovky. Na sociálních sítích sdílel válečné zkušenosti i střípky všedního armádního života.
Letos ruské jednotky na Ukrajinu vtrhly krátce před rozbřeskem 24. února. Přestože satelitní snímky už několik dní ukazovaly, jak se smyčka podél hranic stahuje, odmítali lidé uvěřit, že se probudí do války. Teprve když na jejich území vjely tanky a na kyjevské letiště v Hostomelu zaútočili ruští výsadkáři, pochopili, že agresivní televizní projev prezidenta Vladimira Putina z pondělí 21. února byl de facto vyhlášením války jejich zemi.
Valerij Markus
- Ukrajinský výsadkář, bloger a spisovatel bojoval už na Donbase roku 2014. Nyní je velitelem na frontě ve válce proti útočícímu Rusku, do armády nastoupil v 18 letech.
- Na Facebooku, Instagramu a YouTube ho sleduje přes 300 tisíc lidí. Koncem května zveřejnil zprávu, že jeho pluk potřebuje na nákup automobilů v přepočtu 13 milionů korun. Během dvou dnů se sešlo dvakrát tolik. "Stát si s tím nedokáže poradit, spoustu děr proto zalepujeme sami," vylíčil pro časopis Forbes.
- Jeho kniha Stopy na cestě vyšla v roce 2018 a stala se jednou z nejprodávanějších knih v ukrajinštině za poslední desetiletí. Autobiografie výsadkáře není jen příběhem jednoho života, zachycuje také atmosféru a mezníky třiceti let samostatné Ukrajiny.
Markus velí na frontě 47. pluku ukrajinských výsadkářů, chválí morálku i odvahu svých spolubojovníků, stěžuje si ale na nedostatek zbraní, techniky, vybavení a munice. Upozorňuje na to, že ukrajinská ekonomika není tak silná, aby se země mohla na svoji obranu dobře připravit. A souhlasí s prezidentem Volodymyrem Zelenským, že letošní zima bude nejtěžší, jakou kdy Ukrajinci zažili. Tedy, od druhé světové války.
"Ruskou armádu nelze hodnotit jako celek, je hodně různorodá. Její hloupost jsem ale podcenil, v drtivé většině případů jde o nevzdělané stádo," říká o nepříteli. "Je mezi nimi ale nějakých 10 až 15 procent vycvičených vojáků vybavených moderními zbraněmi. Velkou výhodou ruské armády je velikost - hodně lidí, tanků, raket i peněz," vypočítává výsadkář.
Ukrajinská armáda podle něj prodělala velkou změnu od bojů na Donbase v roce 2014. Říká, že od tehdejšího zastaralého postsovětského vojska se současné moderní síly výrazně liší. V roce 2016 byl na Donbase těžce raněn a lékaři mu další službu zakázali. Začal cestovat a psát. Kniha Stopy na cestě mu vyšla v roce 2018, reflektuje Markusovy zkušenosti z války. Klidný život ale odpočívajícího výsadkáře nelákal, vrátit se do armády snažil za každou cenu. Podařilo se mu to letos, krátce po ruské invazi.
Na přelomu listopadu a prosince teď Ukrajinci pokračují v protiofenzivě na jižní frontě u Chersonu ve směru na Krym a také na severovýchodě země, kolem města Lyman v Doněcké oblasti. Ukrajincům se s dodávkami západních zbraní a technologií podařilo osvobodit některé oblasti zabrané v prvních měsících po útoku ruskými vojsky.
S příchodem zimy se čeká útlum bojů, především kvůli rozmoklému či namrzlému terénu. Ten ostatně zkomplikoval už jarní ruský útok na Kyjev od běloruských hranic, útočící jednotky musely využívat jen několik málo zpevněných cest a Ukrajincům se je podařilo odrazit. "Všude kolem máte bahno, plánovat nástup nejde, podmínky nejsou příznivé. Kromě toho, že se vojáky snaží zabít nepřítel, usiluje o to i počasí," popisuje Markus.
Přestože má Rusko na začátku zimy na některých úsecích fronty stále navrch, výsadkářský velitel upozorňuje, že morálka okupačních vojáků není valná. Mají potíže se zásobováním potravinami i s logistikou. Zima problémy jen prohloubí. Naopak Ukrajinci bojují za osvobození své země, při udržení morálky budou mít tedy výhodu.
Válka podle Markuse ještě řadu měsíců potrvá, nejméně do konce příštího roku. "S největší pravděpodobností skončí vytlačením ruských jednotek zpět na území Ruska," tvrdí s notnou dávkou vlasteneckého sebevědomí a s důvěrou v pokračující západní pomoc.
