Formálně je čeká stejný proces, jaký na konci 90. let absolvovali Češi. Česko podalo přihlášku do Evropské unie v roce 1996, o dva roky později začalo vyjednávat o podmínkách vstupu a o šest let později se stalo členem.
V praxi se ale ukrajinská cesta do EU nebude té české příliš podobat. V případě Ukrajiny dostala pozvánku chudá 44milionová země, která je momentálně ve válečném stavu. Pro EU je to bezprecedentní situace, nikdy se dosud nesnažila integrovat stát, který bojuje o přežití.
V případě Moldavska zase míří do unie země, která nemá kontrolu nad svým územím. Na zhruba 12 procentech plochy Moldavska vyhlásili v roce 1991 proruští separatisté samozvanou Podněsterskou republiku a její zástupci požádali letos o připojení k Rusku.
Lídři EU to ve svých komentářích zatím vesměs přecházeli a soustředili se na geopolitiku. "Podstatné je, že nás Vladimir Putin nezastavil v tom, kladně odpovědět na ukrajinskou žádost (o udělení statusu kandidátské země, pozn. red.)," řekla například tento týden v rozhovoru pro Hospodářské noviny šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová.
Jenom poválečná obnova Ukrajiny, pokud by boje skončily letos, si podle odhadů mezinárodních finančních institucí vyžádá bilion dolarů (v přepočtu 23,5 bilionu korun). A Evropa tyto peníze nemá.
Frustrace Balkánu
Udělení statusu kandidátské země automaticky nic nezaručuje. Členské země EU musí schválit samotný začátek vyjednávání o vstupu a nutný je souhlas všech. Jakýkoli stát tak může ukrajinskou cestu do unie zablokovat. Francouzský prezident Emmanuel Macron odhadl délku ukrajinských příprav na členství "možná na desítky let" i v případě, že by v Kyjevě stále byla proevropská vláda a na domácí půdě se nic nezadrhlo.
Těžkosti rozšiřování EU dobře ukazuje příběh šesti západobalkánských zemí. Jde o Srbsko, Černou Horu, Severní Makedonii, Albánii, Bosnu a Hercegovinu a Kosovo. Všechny jsou už na cestě do unie, každá v jiné fázi, ale žádná se nedočkala kandidátského statusu tři měsíce po podání žádosti jako Ukrajina.
Ve čtvrtek v Bruselu při setkání západobalkánských politiků s lídry EU se to stalo předmětem vypjaté mnohahodinové debaty, na které dali balkánští zástupci volný průchod svojí frustraci. EU požaduje, aby si balkánské země vyřešily vzájemné problémy mezi sebou a region postupoval směrem k Bruselu společně. Tento přístup ale v praxi znamená, že pokud má jeden problémy, stojí víceméně všichni.
Konkrétně Severní Makedonie požádala o vstup do EU už před osmnácti lety a stále nezačala vyjednávat. Její cestu blokuje Bulharsko, člen unie, kvůli identitárním otázkám. Bulhaři dlouho požadovali, aby Makedonci ve své ústavě uznali bulharské kořeny makedonštiny a dostatečně chránili bulharskou menšinu v zemi. Makedonci bulharské podmínky odmítali a parlament v Sofii v reakci na to vetoval makedonskou žádost zahájit přístupové rozhovory.
"Na naší cestě do EU budeme čelit jednomu Bulharsku tady, druhému tam, třetímu Bulharsku někde jinde. Pořád nějakému," ulevil si ve čtvrtek v Bruselu albánský premiér Edi Rama.
Bulharský rébus v rukách Čechů
V pátek bulharský parlament veto na základě tlaku Francouzů stáhl. Nyní je tedy na Severní Makedonii přijmout nebo nepřijmout francouzskou nabídku.
Rébus přebírají Češi, kteří budou od července předsedat unii. "Nepochybně bude úkolem pro české předsednictví tu diskusi moderovat dál. Jednání neprobíhají optimálně, ale kdyby se odblokoval problém mezi Bulharskem a Severní Makedonií, můžeme se v integraci západního Balkánu posunout dál," řekl k tomu na summitu Petr Fiala.
"Byli jsme požádáni o uspořádání neformálního summitu EU se západobalkánskými zeměmi. Nepochybně by takový summit Praze slušel a uděláme vše. co je v našich silách, aby se uskutečnil," dodal.
