Brusel - Členství v Evropské unii zůstává pro Turecko prioritou číslo jedna.
Během své návštěvy Bruselu to v pondělí potvrdil turecký premiér Recep Tayyip Erdogan, který hlavní sídlo evropských institucí navštívil poprvé od roku 2004, kdy EU oficiálně vystavila Ankaře pozvánku k přístupovým rozhovorům.
Vždy bylo zřejmé, že proces začleňování 80miliónové muslimské (byť sekularizované) země do evropských struktur bude během na dlouhou trať. dosavadní průběh vyjednávání ale nahrává spíše skeptickým hlasům, které poslední dobou nabírají na síle a malují nad připraveností Turecka (i v dlouhodobém horizontu) velký otazník.
Premiér Erdogan přesto neztrácí naději: „Doufám, že v roce 2009 učiníme velký skok vpřed."
V tomto doufání se turecký premiér shodne i s řadou analytiků. Jedním z nich je Hugh Pope z respektovaného think-tanku International Crisis Group: „Rok 2009 bude rozhodující. Je třeba, aby politická vůle byla letos hodně vidět," řekl Pope agentuře Reuters.
Češi slíbili Turecku podporu
V České republice, která od začátku letošního roku unii předsedá, má Turecko jednoho z největších spojenců.
Když byl před rokem Erdogan na své první návštěvě Prahy, ujistil jej jeho český protějšek Mirek Topolánek, že Praha podporuje plné členství Turecka v EU a bude se ze všech sil snažit o zrychlení procesu přijetí této země do unie.
"Česká republika je dlouhodobým podporovatelem snah Turecka vstoupit do EU. Žádná jiná forma sousedství a partnerství nemůže nahradit plnohodnotné členství," prohlásil v listopadu 2007 český premiér.
"Jediná cesta propojení těchto civilizačních okruhů je právě vstupem Turecka do Evropské unie," dodal. Nyní se o tom v roli prvního muže sedmadvacítky může snažit přesvědčit i své kolegy v Evropské radě, nebude to ale snadný úkol.
Nežádáme privilegia, ale rovný přístup
EU chce po Ankaře, aby prosadila ústavní změny, jež by v Turecku zlepšily svobodu slova i právní postavení menšin a zároveň omezily tradičně silnou roli armády.
Turecké vedení sice opakovaně přislíbilo, že je připraveno spolupracovat, a v některých oblastech skutečně činí první krůčky (např. nedávné spuštění celostátního kurdského televizního kanálu), Brusel chce ale vidět rozhodné činy, nikoli jen opatrnost a vstřícnou rétoriku.
Na straně kdysi výrazně proevropsky naladěné turecké veřejnosti však mezitím roste pocit rozčarování z dvojitých měřítek, které vůči zemi v jejích očích eurokraté uplatňují.
„Nežádáme o privilegia, chceme jen rovný a spravedlivý přístup," vyjádřil tyto pocity za své spoluobčany premiér Erdogan. Řada kapitol v přístupových jednáních je podle něj zablokovaná z ryze politických důvodů.
Dosud Turecko otevřelo deset z celkového počtu 35 vyjednávacích kapitol. Uzavřít se mu ale podařilo jen jedinou, a to ještě provizorně.
Problém jménem Kypr
Osm kapitol bylo zmraženo, když Ankara odmítla ustoupit nátlaku EU na zpřístupnění svých přístavů a letišť dopravcům z Kypru.
Ten je od roku 2004 členem Evropské unie, ovšem v praxi se to týká jen řecké části ostrova. Ta turecká, kde kyperští Turci vyhlásili s podporou Ankary v roce 1983 samostatnou Severokyperskou tureckou republiku, zůstala v diplomatické i ekonomické izolaci.
Turecko požaduje, aby sedmadvacítka nejprve tento stav pomohla změnit, než své přístavy kyperským Řekům otevře. Brusel trvá na svém ultimatu a dává Ankaře lhůtu do poloviny letošního prosince.
Najít způsob, jak z této situace vybruslit, bude patřit mezi nejtěžší úkoly čerstvě jmenovaného tureckého vyjednavače s Evropskou unií - Egemena Bagise, který se přijel do Bruselu představit spolu se svým šéfem.
Osmatřicetiletý, v New Yorku vystudovaný poslanec tureckého parlamentu je zároveň místopředsedou vládní Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) a jejím čelným odborníkem na zahraniční vztahy. Rok 2009 bude pro jeho další politickou kariéru nepochybně prubířským kamenem.
