Archeologové objevili tunel z nacistického pekla. Vězni ho vykopali holýma rukama

Simona Fendrychová Simona Fendrychová
3. 7. 2016 20:08
Během druhé světové války byl v Ponarech koncentrační tábor, kde nacisté podle historiků začali s masovým vyvražďováním Židů a dalších nepohodlných. Dříve, než nasadili plynové komory v dalších oblastech. O život tu během tří let přišlo na 100 000 lidí. Právě zde nyní archeologové objevili ručně vyhloubený tunel, kterým se z pekla podařilo zachránit několika vězňům. Jedinečný objev podle odborníků ukazuje, že i v té nejtemnější době existuje v lidech touha po životě.
Ilustrační foto.
Ilustrační foto. | Foto: Reuters

Vilnius - Archeologové odkryli v Litvě tunel, který holýma rukama vyhloubili vězni koncentračního tábora, aby se zachránili před masovým vražděním nacisty.

Na lesním popravišti v Ponarech nedaleko Vilniusu, které dnes tvoří předměstí metropole, bylo v letech 1941 až 1944 zabito na 100 000 Židů, Poláků a Rusů. Několik z nich se dokázalo zachránit díky tunelu, který 80 lidí vyhrabávalo tři měsíce.

Přes 30 metrů dlouhý tunel se podařilo objevit a zmapovat pomocí rádiových a radarových vln, které skenovaly terén pod povrchem země. Díky tomu dokázal vědecký tým zjistit, kde a kolik hromadných hrobů se na místě bývalého popraviště ještě nachází. A kudy tunel vedl.

"Ponary nazývám epicentrem holokaustu," řekl americkému listu The New York Times člen archeologického týmu, profesor z univerzity v Connecticutu Richard Freund. "Poprvé tady máme systematické vraždění nacisty a jejich pomocníky," tvrdí s tím, že masakr tu začal půl roku před tím, než nacisté začali používat plynové komory v jiných oblastech.

Ke konci druhé světové války byli na toto místo uprostřed lesů převáženi vězni z nedalekého koncentračního tábora Stutthof. Nacisté se snažili skrýt důkazy o hromadném vraždění, a tak využili vězně na vykopávání hromadných hrobů, pálení těl a likvidaci ostatků.

Členové takzvaného "spalovacího komanda" se ale obávali, že až bude jejich práce dokončena, přijde řada na ně, a proto se rozhodli uprchnout. Využili k tomu jednu z jam, které sloužily k ukrytí ostatků obětí. Čtvrt roku tajně po nocích hloubili tunel. Strůjcem celého nápadu byl údajně muž, který mezi těly rozeznal členy vlastní rodiny.

V dubnu roku 1945 bylo konečně hotovo. Celkem 40 vězňů se v noci 15. dubna vymanilo z řetězů a tunelem se vydalo na svobodu. Strážci je však zpozorovali a zahájili střelbu. Většinu z nich se jim podařilo zastavit, ale 11 se dostalo na svobodu a zmizeli v lesích. Tam se přidali k partyzánům a přežili až do konce války.

"Tunel dokazuje, že i v tak temné době existovala touha po životě," vysvětlil britskému listu The Guardian další člen archeologického týmu, Jon Seligman z Izraele.

Vchod tunelu byl objeven už v roce 2004, ale průzkum objektu komplikovaly masové hroby, které archeologové nechtěli porušit.

 

Právě se děje

Další zprávy