Washington - S příchodem Donalda Trumpa do amerického Bílého domu se Západ obával, že se dosavadní transatlantické spojenectví hroutí. Vypadalo to, že Trump otřese dosavadním uspořádáním celého vyspělého světa.
Zemětřesení skutečně přišlo. Jenže nerozbouralo svět, ale naopak Trumpovy předvolební sliby a plány.
Stačil pouhý týden a z toho, co prezident Donald Trump vyhlašoval, nezůstal kámen na kameni.
Všechno bude jinak
Během celé kampaně a ještě i po svém listopadovém vítězství v prezidentských volbách v USA Trump například zpochybňoval NATO.
Alianci označil za zastaralou, "překonanou" organizaci, která nedokáže odpovědět na současné bezpečnostní hrozby, především terorismus.
Naznačil, že Spojené státy by nemusely dodržet závazek vůči členům Aliance o společné obraně, pokud nezačnou plnit slíbené finanční příspěvky NATO.
Ruského prezidenta Vladimira Putina označil Trump za "silného vůdce", který ve své zemi jako politik odvádí "skvělou práci".
V Sýrii pak chtěl nový americký prezident s pomocí Ruska zničit Islámský stát, ale řešení tamní krize jinak přenechat Moskvě a Damašku. Tedy syrskému prezidentu Bašáru Asadovi.
Spojené státy mají dost svých problémů, nemohou se angažovat na různých místech světa, dodával Trump.
Ani Japonsko nebo Jižní Korea by podle jeho původních vyjádření neměly počítat s americkou ochranou, například před jadernými hrozbami totalitní Severní Koreje.
Největším strašákem a příčinou ekonomických potíží americké střední třídy pak byla podle Trumpa Čína. Prezident proto slíbil, že okamžitě po příchodu do Bílého domu vnutí Pekingu nová tržní pravidla, která vymažou velký americký deficit ve vzájemném obchodě.
Byla to radikální, podle mnohých nebezpečná agenda. Teď se ale zdá, že neměla budoucnost.
Odvolám, co jsem slíbil
Americký prezident ruší, co sliboval.
A dělá rozhodnutí, kterých se chtěl vyvarovat.
Až do Washingtonu musely být ve středu večer slyšet z Evropy úlevné oddechy aliančních spojenců, když prezident Trump potvrdil, že NATO už nepovažuje ze zbytečnou organizaci.
"Řekl jsem, že je překonané. Ale už není překonané," uvedl Trump po jednání s generálním tajemníkem NATO Jensem Stoltenbergem.
"NATO je skvělá aliance," prohlásil Trump. Den předtím podepsal za Spojené státy souhlas se vstupem Černé Hory do Severoatlantické aliance. "Dveře do euroatlantického společenství zůstávají otevřené," stojí v doprovodné deklaraci Bílého domu.
Nebude to vadit Moskvě? Na to se prezident Donald Trump už neptá. Americké vztahy s Ruskem jsou, jak uvedl ve středu, "na nejnižším bodu, na jakém kdy byly".
Podle amerického prezidenta je možné, že Moskva předem věděla o plánu chemického útoku, při kterém syrské vládní letectvo podle tvrzení Bílého domu zabilo minulé úterý v syrském městě Chán Šajchún zhruba 90 civilistů, včetně mnoha dětí.
V odvetě za nasazení chemických zbraní nařídil americký prezident Trump o tři dny později raketový útok na letiště, ze kterého podle Bílého domu startovala syrská letadla k útoku.
Šlo o vůbec první americký vojenský úder na syrský režim prezidenta Bašára Asada.
V roce 2013, kdy po použití chemických zbraní v Sýrii zemřelo 1400 lidí, zvažoval tehdejší americký prezident Barack Obama taky vojenskou akci.
Nakonec se k ní neodhodlal. Jedním z těch, kdo ho tehdy od použití síly zrazovali, byl přitom… Donald Trump.
"Ušetře si střelný prach," vzkázal tehdy Obamovi. Sýrie podle jeho tehdejšího vyjádření "není americkým problémem".
Asad, "zvíře" pod ochranou Moskvy
Teď chce ale Trump syrského prezidenta svrhnout.
Bašára Asada nazval "zvířetem" a "řezníkem" a ruského prezidenta Putina obvinil, že svojí podporou Damašku nese za konflikt v Sýrii spoluzodpovědnost.
"Putin podporuje osobu, která je skutečným zlem. To je pro Rusko velmi špatné," vzkázal Trump ve středu do Moskvy.
Ruský prezident, který tam v ten samý den dvě hodiny jednal s americkým ministrem zahraničí Rexem Tillersonem, nezůstal Trumpovi nic dlužen.
Podle Putina si Bílý dům vymýšlí podobně, jako když v roce 2003 tvrdil, že v Iráku jsou zbraně hromadného ničení. Americko-ruské vztahy, vzájemná důvěra, jsou teď podle Putina ještě horší, než byly za Baracka Obamy.
Tam, kde mělo nastat oteplení, přišel ruský mráz.
A z Číny, která měla být hlavním nepřítelem, je přes noc najednou partner.
Ve středečním rozhovoru pro deník Wall Street Journal uvedl prezident Trump, že už nechce Čínu obvinit z manipulace měny.
Minulý týden, během dvoudenního jednání s čínským prezidentem Si Ťi-pchingem, navíc Pekingu nabídl, že slevit může i v otázce amerického deficitu vzájemného obchodu. Výměnou za účinnou pomoc Číny při řešení severokorejského jaderného programu.
Prezident Trump věří, že to může fungovat, a upozorňuje, že Čína v posledním týdnu omezila import severokorejského uhlí.
Kamarád z Pekingu
"Máme velmi dobrý vztah. Vznikla mezi námi skvělá chemie. Navzájem se máme rádi. Je skvělý," popsal Trump pro Wall Street Journal svůj vztah s čínským prezidentem.
Dříve avizovaná tržní válka s Čínou se tedy nekoná.
Íránská jaderná dohoda nebyla zrušena jedním škrtnutím pera.
Americká ambasáda v Izraeli se nestěhuje do Jeruzaléma.
A k Severní Koreji míří - jako varování před dalšími provokacemi - americká letadlová loď.
"Každé z těchto rozhodnutí by mohl docela dobře udělat konvenční republikánský prezident, nebo dokonce i demokratka Hillary Clintonová," vystihl komentátor Gerald Seib v deníku Wall Street Journal překvapivou Trumpovu proměnu.
K ní jde v zahraničněobchodních vztazích navíc ještě přičíst, že prezident už netrvá na zrušení státní Exportní-Importní banky USA.
V plánu taky pro tuto chvíli není zavedení zvláštní "vyrovnávací daně" (ve výši 20 procent) na veškerý dovoz do USA.
Uvěřitelná tíha prezidentství
Co se tedy s americkým prezidentem Trumpem, s jeho plamennou rétorikou z volební kampaně i jeho radikálními plány stalo, že v řadě klíčových slibů obrátil?
Vysvětlení je podle amerických médií několik.
To jednodušší zní, že tak jako udělal Donald Trump v minulém týdnu obrovské veletoče, může je v budoucnosti udělat znovu. Jednoduše: je takový a nic u něj není jisté.
Mnohem pravděpodobnější ale je, že sledujeme postupné formování reálné politiky Donalda Trumpa.
U některých jeho slibů šlo už předem odhadnout, že se nenaplní.
Například obviněním Číny z manipulace měny vyhrožoval už ve volbách 2012 tehdejší republikánský kandidát Mitt Romney, aby později přiznal, že v praxi by to stejně neudělal.
Zároveň je zřejmé - a Donald Trump to sám říká - že teprve po příchodu do Bílého domu pochopil, jak složité je být americkým prezidentem.
"Rozměr všeho je tak obrovský, že i ta rozhodnutí jsou obrovská. Víte, opravdu mluvíme o otázkách života a smrti. Už nemluvíme o tom, že uzavřeme dobrou obchodní dohodu," uvedl Trump pro Wall Street Journal.
Prezident deníku kromě jiného popsal, že na začátku setkání s čínským prezidentem byl přesvědčen, že Peking může velmi snadno tlačit na totalitní Severní Koreu.
"Po deseti minutách poslouchání jsem ale pochopil, že to není tak jednoduché. Předpokládal jsem, že k tomu mají obrovský potenciál. Ale není to tak, jak byste mysleli," připustil Trump, že se má co učit.
Establishment se vrací
S tím přímo souvisí i třetí zdroj Trumpovy proměny.
Mnohem větší vliv na formování jeho zahraniční politiky postupně uplatňují klíčoví lidé jeho administrativy - vesměs nositelé standardních, "konvenčních" názorů.
Ministr obrany James Mattis, šéf diplomacie Rex Tillerson, poradce pro národní bezpečnost H.R. McMaster a ministr obchodu Wilbur Ross.
Na druhé straně v Bílém domě naopak dramaticky poklesly akcie těch, kteří stáli za radikálními Trumpovými názory z kampaně. Tedy za konceptem "Amerika na prvním místě", směřujícím k izolacionismu.
Původní poradce pro národní bezpečnost Michael Flynn, který stál za plánem "velkého handlu" s Moskvou, musel právě kvůli loňským kontaktům s Rusy rezignovat.
A židle se podle amerických médií kývá i pod Stevem Bannonem, ideovým autorem Trumpova původního konceptu "Amerika na prvním místě".
Podle komentátora Geralda Seiba je zatím příliš brzy na odhad toho, zda "konvenční" hlasy v prezidentově okolí opravdu vyhrají.
"Jejich efekt už ale vidíme," píše Seib.
Někteří Trumpovi voliči a fanoušci mohou být zmatení a zklamaní. Zatímco novým prezidentem dřív vysmívaný "establishment" může podle Seiba "dýchat o něco volněji".
