Washington - Když letos v červnu Donald Trump nadšeně volal svým přátelům, říkal, že má perfektní tweet na odražení zpráv o vyšetřování tzv. ruské kauzy. Nazve ji "honem na čarodějnice"!
Jeho přátele to ale nijak neohromilo, vypráví prezidentův dlouholetý poradce.
Twitter je častým nástrojem a někdy i zbraní současného amerického prezidenta. A je to jedna z mnoha Trumpových oblíbených věcí, o kterých ve svém rozsáhlém materiálu píše americký list The New York Times.
Ten zmapoval typický "Trumpův den", který tvoří zhruba 12 plechovek dietní koly, tweetování a taky mnoho hodin sledování televize.
Právě televize je podle amerického deníku Trumpovou municí pro psaní zpráv na sociální síť Twitter. Na něm buduje svou image a odráží kritiku nebo články v médiích o své osobě.
Podobně jako nový text The New York Times. "Další falešný článek, tentokrát v upadajících The New York Times," napsal v pondělí.
Another false story, this time in the Failing @nytimes, that I watch 4-8 hours of television a day - Wrong! Also, I seldom, if ever, watch CNN or MSNBC, both of which I consider Fake News. I never watch Don Lemon, who I once called the “dumbest man on television!” Bad Reporting.
— Donald J. Trump (@realDonaldTrump) December 11, 2017
Tweetuji, tweetuji, tweetuji
Kouzlo Twitteru a všeobecně sociálních sítí objevil už Trumpův předchůdce Barack Obama. Z toho, co naznačují Trumpovi poradci, je ale současný prezident tweetováním téměř posedlý.
Jen za prvních šest měsíců svého úřadování napsal devět set notně útočných tweetů. Nový personální šéf Bílého domu John Kelly musel nakonec zredukovat čas, který Trump tráví tweetováním - posunul začátek prezidentova pracovního dne na devátou hodinu ranní.
Podle zpráv, které prosákly z Bílého domu do amerického tisku, Trump tráví čtyři až osm hodin denně před televizí, a to především sledováním domácích zpráv.
Ovladače se nesmí dotknout nikdo jiný než Trump nebo technici - alespoň takové je v Bílém domě pravidlo.
Zasvěcené osoby prozradily, že Trumpova nutkavá potřeba sledovat televizi je tak silná, že i v době, kdy se v jídelně Bílého domu konají setkání, neustále běží televize s obrazovkou o úhlopříčce 152 centimetrů. Zvuk je ztlumený, prezident ale po oku sleduje titulky zpráv.
Na cokoli, co se mu nelíbí, pak reaguje přes Twitter.
"Vášnivě věří tomu, že liberální levice a média se jej snaží zničit," citují The New York Times vlivného republikánského senátora z Jižní Karolíny Lindseyho Grahama, který se současným prezidentem strávil více času než kterýkoli jiný americký zákonodárce.
Nejlepší obranou je útok
Po většinu roku byli ti, kdo jsou zasvěceni do chodu Bílého domu, přesvědčeni, že Trump sleduje určitou strategii. Dnes si to už tolik nemyslí.
Trump podle nich reaguje hlavně impulzivně. Má utkvělou představu, že se proti němu řada lidí spikla, a tak nečeká na útok a podnikne výpad raději sám.
Když začala trojice poradců z Trumpovy prezidentské kampaně v čele s Paulem Manafortem čelit vyšetřování kvůli tzv. ruské kauze, právník Bílého domu Ty Cobb na prezidenta naléhal, aby se zřekl jakéhokoli komentáře.
Marně. Trump vyslal do světa tweet, že by se vyšetřovatelé měli spíše než na domnělé finanční machinace Manaforta zaměřit na "podvodnou Clintonovou a demokraty".
A následující den vyměnil soupeřku z prezidentské volby za svého bývalého poradce. Trump se pustil do George Papadopoulose, který se přiznal, že byl během kampaně v kontaktu s Rusy. Trump prohlásil, že se jedná pouze o "bezvýznamného dobrovolníka", který republikánům pomáhal v předvolebním boji.
Když Trumpův bývalý poradce Michael Flynn přiznal, že lhal o svých stycích s bývalým ruským velvyslancem, zareagoval prezident tím, že se zcela mimo kontext pustil do republikánského senátora Boba Corkera. Ten před časem upozornil, že Trumpova daňová reforma ještě zvýší už tak velký schodek rozpočtu.
Minulou neděli pak Trump pokračoval sérií tweetů, ve kterých znovu zaútočil na Hillary Clintonovou a Federální úřad pro vyšetřování (FBI). Jeho poradci se jej od toho bezvýsledně snažili odradit.
Na prezidentský úřad nepřipraven?
Trumpovu kompetentnost zastávat náležitě nejvyšší úřad v zemi zpochybňovali američtí demokraté už během prezidentské kampaně.
"Největším problémem, který by lidé měli pochopit, je to, že byl (pro prezidentskou funkci) zcela nepřipraven," řekla The New York Times kalifornská kongresmanka za demokraty Nancy Pelosiová. "Je to, jako bychom já nebo vy vešli do nějaké místnosti, kde by nám řekli, abychom uskutečnili operaci mozku."
Trump podle demokratů vnesl do americké politiky to, čemu se naučil jako realitní magnát: drsné způsoby, které neberou ohled na nic a na nikoho.
"Nemůžete očekávat, že se prezident změní jenom proto, že to tahle práce vyžaduje," hájí však Trumpa republikán Graham, který k němu v průběhu roku zaujal poněkud smířlivější postoj.
Ti, kdo přišli s Trumpem do styku, ale podle The New York Times pochybují i o prezidentových schopnostech rozpoznat smyšlené informace od pravdy. Ačkoliv se tým v Bílém domě usilovně snaží monitorovat, co prezident čte v novinách nebo sleduje v televizi, Trump se hodně spoléhá na svůj vlastní instinkt. Přesněji naslouchá tomu, co rád slyší, dodává list.
Proto si také oblíbil talk-show bývalé soudkyně Jeanine Pirrové na televizní stanici Fox News. Ta jej například nedávno požádala o schůzku ohledně obvinění, že Clintonová umožnila ruské firmě Rosatom kontrolovat dvacet procent amerických zásob uranu. Prestižní týdeník Forbes přitom aféru označil za "empty barrel", tedy humbuk.
Půjde proti mně Pocahontas?
Ačkoliv se Trump dívá na Demokratickou stranu jako na svého osobního nepřítele, neváhal k sobě v létě pozvat skupinu demokratických kongresmanů, aby z nich "vytáhl" některé informace.
"Kdo bude proti mně kandidovat v roce 2020?" zeptal se otevřeně podle článku The New York Times. "Podvodná Hillary? Nebo Pocahontas?" Jméno proslulé indiánské "princezny" ze 17. století slouží Trumpovi jako přezdívka pro demokratickou senátorku z Massachusetts Elizabeth Warrenovou, která je obhájkyní práv původních obyvatel Ameriky.
Vermontský senátor Bernie Sanders, který loni neuspěl v demokratických primárkách proti Clintonové, bude zato podle Trumpa kandidovat "třeba i v pojízdném křesle".
Trumpova neomalenost vadí i řadě republikánů, i když to většina z nich nedává veřejně najevo. Příští rok na podzim čekají Američany volby do Kongresu, ve kterých rozhodnou o novém složení Sněmovny reprezentantů a třetiny Senátu.
Trumpův způsob vládnutí může republikánům vydláždit cestu k vítězství, ale i drtivé porážce.
