Washington – Američané tomu říkají "love and hate". Přesně takový, plný lásky a nenávisti zároveň, je vztah Donalda Trumpa a amerických médií.
Pro většinu novinářů neměl Trump v předvolební kampani pozitivní vyjádření, slovo "odpad" byl jeho nejčastější výraz na jejich adresu.
Už v roli prezidenta označuje mnohá média, například televizi CNN nebo deník New York Times, prakticky standardně za "fake news" (falešné zprávy – pozn. red.).
Ona falešná média mu z druhé strany nezůstávají nic dlužna. Šéf agentury Reuters před pár dny napsal, že při psaní o prezidentovi Trumpovi se jeho reportérům začaly hodit zkušenosti z Ruska. Jinými slovy, tenhle Bílý dům mlží a lže, jak když Kreml tiskne.
Válka, která vynáší
Potud nenávist, a teď k té lásce. V kampani Trump ušetřil desítky milionů dolarů, které by jinak musel vydat za reklamu.
Tu mu ale televize, především CNN, ve svém vysílání daly zadarmo. Odměnou jim byla na oplátku vyšší sledovanost. Na Trumpově vítězství ovšem vydělává i deník New York Times. Do tří týdnů od voleb nabral v papíru i na webu přes 130 tisíc nových předplatitelů.
Komerčním ziskem to navíc nekončí. Trumpův Bílý dům je totiž pro novináře skvělým zdrojem vůbec toho nejcennějšího, co mohou média získat. Informačních úniků neboli "leaků".
Začalo to hned po inauguraci, kdy list Washington Post detailně popsal, jak prezidenta jeho první ráno v Bílém domě rozčílily novinové zprávy, že na jeho inauguraci mělo být ve Washingtonu méně lidí, než kolik jich před osmi lety přišlo na Obamu.
Reportáž Postu dále popisovala, že Trumpa následně naštvalo i slabé vystoupení jeho mluvčího Seana Spicera, který měl mimo jiné i špatně padnoucí sako. Deník přitom pro svůj článek v Bílém domě mluvil, jak doslova stálo v textu, "s tuctem úředníků a s dalšími Trumpovými poradci a důvěrníky".
Bylo jasné, že ve srovnání s administrativou Baracka Obamy, která svá tajemství pečlivě a poměrně úspěšně hlídala, může být Trumpův tým, uvnitř kterého spolu soupeří několik vlivových skupin, zlatou informační žílou. To se zatím jen potvrzuje.
Nebývalé úniky informací
Z toho, co prozradil sám prezident Trump nebo ven pustili lidé z jeho okolí, se dozvídáme cenné detaily toho, jak Bílý dům pod Trumpem funguje a co je vlastně zač.
Ještě nikde prý Trump neviděl tak pěkné telefony jako v Bílém domě. Je údajně pyšný na to, že může spát v místnosti, ve které žil Abraham Lincoln. Do oválné pracovny si pověsil zlaté závěsy, než se ovšem před tím prolistoval knihou s mnoha různými návrhy okenních záclon.
To není špatné na někoho, kdo se chlubí tím, že nečte a knihy obecně nemusí, a kdo si nechal do své soukromé jídelny ve West Wing, v západním křídle Bílého domu, nainstalovat větší televizi.
I jako prezident zůstává Trump vděčným divákem televizního vysílání. Dívá se na něj ráno (mezi budíčkem okolo 6 a začátkem pracovního dne v 9 hodin) i večer, kdy se přibližně po půl sedmé odebere do soukromí. Podle deníku New York Times si udělá pohodlí "v županu".
Kolem něj se strhla malá mediální "županová" válka. Podle mluvčího Bílého domu je to totiž naprostá lež. "To je ztělesnění 'fake news'," dementoval mluvčí Bílého domu Sean Spicer informaci Timesů. "Myslím, že prezident ani žádný župan nemá," dodal Spicer. Jenže na Twitteru se obratem objevily starší fotky Donalda Trumpa v županu.
Sean Spicer: "I don't think the president owns a bathrobe."
— Casey Clemmons (@Casey_Clemmons) February 6, 2017
Anyone with internet access: pic.twitter.com/SNZBoG0Zcn
Nejde ale zdaleka jen o župan nebo o to, jaké obrazy si dal Trump do oválné pracovny (Thomase Jeffersona a Andrew Jacksona). V takových případech by se pozornost médií asi brzy vyčerpala. Jenže z Bílého domu do médií prosakují i mnohem vážnější, zásadně důležité informace.
Pokusné balónky i chaos
V některých případech může jít o klasické "pokusné balónky", kterými Trumpovi lidé testují společenskou atmosféru.
Jako když deník New York Times psal o tom, že Bílý dům zvažuje znovu zřízení "tajných" zámořských věznic CIA. O pár dní později list napsal, že nic takového už není na pořadu dne.
Jindy jsou ale úniky pravděpodobně výsledkem přetlačování a chaosu v Trumpově týmu. Agentura AP například získala doslovné citace z Trumpova telefonického rozhovoru s mexickým prezidentem Enrique Peňou Nietem, ve kterém Trump pohrozil, že by mohl do Mexika poslat americké vojáky. Podobný přepis publikovala i některá média v Mexiku. Bílý dům i mexické ministerstvo zahraničí ale informace označily za nepravdivé.
Deník Washington Post pak jako první informoval o Trumpově napjatém a předčasně ukončeném telefonátu s australským premiérem Malcolmem Turnbullem.
Hned několik amerických redakcí následně popsalo (opět na základě informací zevnitř Trumpova okolí), že prezidentův výnos, dočasně zakazující imigraci do USA ze sedmi převážně muslimských zemí, jeho autoři prakticky s nikým v administrativě nekonzultovali.
Pravděpodobní autoři kontroverzního prezidentova kroku – Trumpův šéfporadce Steve Bannon a stratég Stephen Miller – naopak i ministra pro vnitřní bezpečnost, generála Johna Kellyho, postavili před hotovou věc.
Příště lépe a koordinovaněji
Podle deníku New York Times se Bílý dům z této blamáže, kdy nepřipravený výnos způsobil zmatky na letištích, protesty v ulicích a především vyústil v soudní pře, už poučil. Příště chce postupovat koordinovaněji.
Podle jiných názorů je ale vytváření zmatku a vyvolávání soupeření mezi silovými skupinami uvnitř vlastního týmu Trumpovou manažerskou metodou. A tu chce nový prezident dál využívat.
"Nepředpokládám, že by informační úniky někdy v blízké budoucnosti ustaly. Pro administrativu to bude problém. Ale pro veřejnost to bude dobré. A pro novináře to bude skvělé," uvedl David Corn, reportér časopisu Mother Jones, pro deník Washington Post.
O "únicích" a sólokaprech toho ví David Corn hodně. Právě on napsal jako vůbec první (loni na konci října) o tzv. "ruské složce", tedy o údajných kompromitujících materiálech Kremlu na Donalda Trumpa.
