"Všechno, co nebylo zničeno, má nyní Tálibán," řekl agentuře Reuters nejmenovaný představitel amerického ministerstva obrany. V noci na úterý Američané ukončili evakuaci z kábulského letiště a všichni odletěli: na přistávací plochu a do hangárů tak vstoupili bojovníci Tálibánu s ukořistěnými zbraněmi a uniformami.
V letech 2003 až 2016 USA dodaly afghánské armádě přibližně 600 tisíc ručních zbraní, 76 tisíc vozidel a 208 letadel. Součástí vybavení v hodnotě zhruba 80 miliard dolarů byly i přístroje na noční vidění, vysílačky, bezpilotní letadla a protitankové střely.
Bojovníci Tálibánu už na internetu zveřejnili fotografie a videa, na kterých pochodují s americkými útočnými puškami M16, helmami a přístroji na noční vidění.
Technika, kterou nyní mají, jim v budoucnu pomůže potřít jakýkoliv vojenský odpor uvnitř země. Roli může také sehrát v případě, že se Tálibán rozhodne dobýt poslední kus Afghánistánu, který ještě nemá pod kontrolou: Pandžšírské údolí na severu země.
Americký generál Joseph Votel, který v minulosti koordinoval zbrojní dodávky do Afghánistánu, nicméně tvrdí, že nejde o špičkovou a nejmodernější výzbroj. "Nebyla vybavena technologiemi, které by se daly zneužít, kdyby padly do nesprávných rukou. Část té výzbroje je spíš trofej, než že by Tálibánu k něčemu byla. Včetně letadel," uvedl Votel.
Letadla, ale bez pilotů
Kromě amerických strojů měla afghánská armáda k dispozici také speciální brazilský letoun A-29 Super Tucano, určený pro výpady proti pozemním ozbrojeným skupinám povstaleckého typu. Toto lehké bitevní vrtulové letadlo vyvinula brazilská armáda jako účinnou zbraň proti pašerákům drog.
Právě letadla a helikoptéry Tálibán zřejmě nevyužije vůbec. Nemá dost pilotů ani personálu, který by mohl stroje opravovat a udržovat. Například vrtulníky Black Hawk potřebují pravidelný a náročný servis. Asi padesát pilotů afghánské armády navíc přistálo s letouny v Uzbekistánu a Tádžikistánu.
Na internetu se objevilo i video, kdy jeden z příslušníků Tálibánu pilotuje ukořistěnou helikoptéru, ale nedokáže se pořádně odlepit od země.
Podobné problémy měl Tálibán už v devadesátých let minulého století. Známý je případ únosu ruského nákladního letounu v afghánském vzdušném prostoru, který tálibánci v roce 1995 donutili přistát v Kandaháru. Zajatou posádku nutili, aby cvičila vybrané příslušníky Tálibánu jako piloty. Rusům se ale nakonec podařilo při jednom z předstíraných "kurzů" se strojem odletět. Na základě těchto událostí pak vznikl ruský film Kandahár.
Spolupráce s Čínou?
Agentura Reuters ve své analýze zmiňuje také možnost, že by americkou vojenskou techniku Tálibán zpřístupnil Číně v rámci očekávané spolupráce. Hnutí už naznačilo, že Čínu považuje za spojence a chce s ní ekonomicky spolupracovat. Pentagon ale takové obavy mírní s odůvodněním, že Čína by přístupem k americkým zbraním neměla co získat, protože všechny informace o nich už stejně má.
Další otázkou je, zda v omezené míře nebudou nakonec i Spojené státy a jejich evropští spojenci s dobře vyzbrojeným Tálibánem spolupracovat. Ještě radikálnější islamisté než Tálibán se budou snažit dostat některá území pod kontrolu, například organizace Islámský stát Chorásán. Právě ten se přihlásil k pátečnímu sebevražednému atentátu na kábulském letišti, při kterém zemřelo 169 Afghánců a třináct amerických vojáků.
