Budova lékárny se po úderu ruské armády vmžiku proměnila v hromadu sutin. Na zemi leželi zranění lidé, další běhali v panice kolem, zpod trosek se ozývalo sténání a křik o pomoc.
Před válkou třistatisícový Černihiv je pod neustálým ruským útokem již od začátku invaze, nachází se na strategické trase z Běloruska do Kyjeva, kudy měly směřovat na hlavní město tanky. V Černihivu a jeho okolí ale narazily na tvrdý odpor místních.
Těžké technice se do cesty stavěli neozbrojení civilisté, pokřikovali na ruské vojáky nadávky. Invazní armáda město ani po dvaceti dnech války nedobyla, jednotky se ho pokouší ovládnout hrubou silou a útoky na civilní objekty.
Bomby 3. března zasáhly například oblíbenou obytnou zónu, kam lidé před invazí chodili nakupovat nebo do pizzerie. "Amnesty International je na základě satelitních fotografií a shromážděných výslechů od svědků přesvědčená, že většina obětí stála ve frontě na jídlo, když přišel útok," popisuje lidskoprávní organizace ruský nálet. Černihiv je po brutálních ruských úderech spolu s přístavem Mariupol jedním z nejzničenějších měst Ukrajiny.
"Vaší první reakcí je šok. Jste ochromeni. Vaše mysl to odmítne," popisuje devětatřicetiletá učitelka angličtiny Julia Ždanová deníku Wall Street Journal, co se jí honilo hlavou, když po bombardování utíkala se svými dvěma syny z jejich bytu a míjela při tom tři nehybná těla. "Vidíte to svýma očima, ale jako by to byla kamera, jako byste ani nebyli člověk. Po pěti nebo deseti minutách si uvědomíte, jak děsivé to je, a začnete se třást a brečet," líčí.
Střely poškodily také obytné budovy, školu nebo nemocnici, kam většina zraněných zamířila. Starosta města Vladyslav Atrošenko po náletu, při kterém zemřelo 47 lidí, prohlásil, že je přesvědčen, že ruské letectvo vědělo, co dělá.
"Letadlo letělo nízko, byl den a bylo jasné, že jde o obytnou zónu," uvedl. "Ví, kam míří. Chtějí nás terorizovat," doplňuje ho Oleksandr Lomako z černihivského městského úřadu. Někteří místní nyní ruské útoky přirovnávají k srpnu 1941, kdy město ostřelovali nacisté. "O 81 let později nás Rusové bombardují úplně stejně. Vyhlazují obyvatelstvo," tvrdí Lomako.
Vynášení mrtvých po ničivém náletu zabralo podle úřadů několik dní a počet útoků od té doby ještě narostl. "V posledních dnech je Černihiv pod masivním bombardováním ruských letadel. Každý den spadne více než sedmnáct bomb," uvedl koncem minulého týdne podle New York Times starosta města Atrošenko.
Údery kromě obytných oblastí mířily i na potrubí, lidé proto často nemají přístup k čisté vodě, teplu nebo elektřině a do města se nedostane ani zásobování. Ruské jednotky navíc střílí po civilistech, kteří se pokoušejí z města dostat, a úřady varují, že zbylé únikové cesty mohou být zaminované.
O víkendu střela zničila také Hotel Ukrajina, jednu z dominant města. "Teď už tady žádný hotel není. Samotná Ukrajina ale dál existuje a vytrvá," uvedl ve videu gubernátor Černihivské oblasti Vjačeslav Čaus, zatímco si utíral slzy z očí.
Kolik civilistů přišlo v Černihivu od začátku invaze o život, radnice neví. Její odhady se pohybují ve stovkách, usuzují ale jen z množství lidí, kteří projdou nemocnicí. Problémy má město i s pohřbíváním. Na místním hřbitově se vedou boje, využívá se proto starý hřbitov v lese. Úřady doufají, že rakve, které tam nyní ukládají, budou moci brzy přesunout na ten oficiální.
"Poprvé v mém životě musím vykopávat hroby, aby se do nich dalo pohřbít pět rakví najednou," popisuje Atrošenko a dodává, že pomalu dochází místo, kam mrtvé pohřbívat.
