Washington - Každý rok zabijí pytláci v Africe 40 tisíc slonů. Trofeje pak putují k obchodníkům po celém světě. Stopy po lovcích a zločineckých organizacích, které za hubením zvířat stojí, mizejí už v přístavech.
Usvědčit obchodníky se slonovinou bývá těžké. Nová metoda, která nedávno stála za odhalením tří největších afrických pytláckých gangů, to ale může jednou provždy změnit.
Přišel s ní už před několika lety americký vědec Samuel Wasser z univerzity ve Washingtonu. Po pytlácích pátrá pomocí testů DNA ve sloním trusu, který je nasbíraný v Africe. Vytváří tak genetickou sloní mapu. Vzorky porovnává s DNA z kusů slonoviny, které se podaří zadržet policii.
Wasser tak dokáže zjistit, kde zabité zvíře žilo a kde bylo uloveno. Stopy vedou od rukou obchodníků přímo až do africké buše
"Na nákladních lodích je tolik kontejnerů, že se i v těch nejstřeženějších přístavech podaří zkontrolovat jedno až dvě procenta z nich," cituje Wassera americký magazín The Atlantic. "Jste-li mezinárodní zločinec, stačí vám jen dostat zboží do kontejneru na lodi. Existuje velmi malá šance, že ho někdo najde. Potřebujeme obchod (se slonovinou) zastavit dřív, než se dostane do přepravy."
Díky testům DNA a "sloní mapě" mohou úřady vypátrat pytláky alespoň zpětně. Pomohla jim především zjistit, že většina slonoviny pochází ze dvou hlavních oblastí v Africe: z území Konga a Gabonu a z Tanzanie. Právě Gabon přišel během posledních osmi let o 60 procent populace slonů.
Tři velké kartely
"Zabít jednoho slona stojí zhruba 25 až 35 dolarů (540 až 760 korun). Kde tedy pytláci vezmou výzbroj na zabití tisíce zvířat?" ptá se Wasser a sám si rovnou odpovídá: "Velké kartely jim zadávají objednávky a kvóty, které musí plnit."
Odhalení tří velkých nadnárodních zločineckých organizací, které se slonovinou obchodují, je klíčové pro boj s pytlačením. Vše totiž funguje tak, že policie chytí pytláka nebo obchodníka s nelegální trofejí a soudy ho odsoudí jen za množství, které mu mohou přímo dokázat. Metoda, kterou tuto středu popsal vědecký časopis Science Advances, spojí obchodníka s celou kartelovou sítí. Usvědčené překupníky pak čekají vyšší tresty.
Stalo se tak už v roce 2014, kdy v Keni zadrželi muže jménem Feisal Mohamed Ali. Wasserova metoda tehdy poprvé dokázala, že Keňan zřejmě vede celý obří kartel, jenž stojí za hubením slonů v západní Africe. Následně dostal u soudu 20 let vězení a ochránci přírody mohli slavit.
Things are changing. Feisal Mohamed Ali is now serving a twenty-year prison sentence for ivory smuggling in Kenya https://t.co/BLJCeoYWjy pic.twitter.com/ZjzKb1eu9X
— Yashar Ali 🐘 (@yashar) August 24, 2017
Jeho případ se sice znovu otevřel, ale pomocí testů DNA je podle Wassera dostatek důkazů. Vzorky dokázaly spojit kartel s obchodními trasami a místy lovu zvířat. Ukazují také na to, že trojice velkých kartelů sídlí v keňské Mombase, v Ugandě a Togu. Největším z nich je právě ten z Mombasy, který zřejmě vede zmíněný Feisal Mohamed Ali.
Sbírání sloního trusu
K takovému úspěchu ale vedla dlouhá cesta dřiny. Velkou část své kariéry Samuel Wasser v podstatě sbíral vzorky sloního trusu.
V roce 2005 se jeho metodu rozhodl vyzkoušet Bill Clark z Interpolu, který vyšetřoval případ šesti a půl tuny slonoviny nalezené a zabavené v Singapuru. Předpokládal, že zásilka pocházela od několika obchodníků v Africe. Wasser a jeho tým ale odhalili, že všechny kly pocházejí z jediné populace slonů v jižní Zambii. "To všechno změnilo," říká Wasser.
Když teď analyzuje nelegální zásilku zadrženou policií, hledá ke každému klu druhý do páru. Zjistil totiž zajímavou věc. Většina klů často bývá v rámci jedné zásilky osamocená. To znamená, že trofeje z jednoho zvířete končí v rozdílných kontejnerech a u jiných překupníků. Pocházejí ale ze stejného "zdroje", který financuje jeden kartel.
"To nám poskytlo spoustu informací. Nyní vidíme, jak velké kartely jsou a jak jsou propojené," vysvětluje sám Wasser. Soudy pak mohou překupníkům dokázat mnohem více než jen jednu zásilku, se kterou je policie zadržela.
Wasserovu metodu vychvaluje i zvláštní agent amerického ministerstva vnitřní bezpečnosti John Brown, který je na stopě nelegálního obchodu se slonovinou už několik let. "Pomáhá nám cílit naše úsilí o ochranu přírody přímo na místo zdroje a navíc bojovat proti nadnárodním zločineckým organizacím. Je to úspěšný nástroj, který plně využíváme," řekl pro americký deník The New York Times.
Tento list ale taky upozorňuje, že nejúčinnější způsob, jak omezit pytláctví a obchod se slonovinou, je úspěšné snížení poptávky. Nejen sloní kly, ale i další části někdy chráněných zvířat jsou prodávané do celého světa. Část z nich se prodává v asijských zemích, kde se všeobecně věří, že mají blahodárné zdravotní účinky nebo fungují jako afrodiziaka.
Existují ale i zákazníci, kteří trofeje kupují jako investici do budoucna s nadějí, že s klesajícím počtem zvířat ve volné přírodě budou jednoho dne ještě cennější.
