"Neprůstřelní" lupiči zažehli v Hollywoodu krvavé inferno. Vše živě vysílala televize

Oldřich Mánert Oldřich Mánert
29. 12. 2022 6:57
V únoru 1997 se ulice severního Hollywoodu staly dějištěm přestřelky jako vystřižené z filmu. Dvojice lupičů se po nepovedené akci střetla s policií a zapsala se do dějin. V neprůstřelných vestách vzdorovali takřka hodinu. Vše živě přenášela televize. Místo bohatství ale oba útočníci přišli o život. Deník Aktuálně.cz přináší druhý díl seriálu Slavné loupeže.

Decebal Ștefan Emilian "Emil" Mătăsăreanu, třicet let. Metr osmdesát výšky, sto padesát kilogramů. Jeho rozložité tělo leží na pitevním stole. Kdysi statný muž je k nepoznání. Před pár dny ho provrtalo 29 střel. Přelámaly mu žebra, zavrtaly se mu do oka. Mătăsăreanu vydržel hodně, osudným se mu staly až dvě rány v boku, ze kterých vykrvácel, popisuje ve zprávě koroner.

O moc lépe nedopadl ani jeho parťák. Mnohem drobnější Larry Eugene Phillips Jr. schytal jedenáct projektilů, jeden z posledních vyšel z jeho vlastní zbraně. Aby skončil v rukách policie, nemohl dopustit. Místo amerického snu, který chtěl vždy žít, jeho život skončil při jedné z největších přestřelek v historii policejních složek Spojených států.

Na začátku byla nepřekvapivě touha po úspěchu. Nešlo o miliony, Philips ani Mătăsăreanu nebyli géniové zločinu. Místo pečlivého plánování šli cestou síly,  v mnohém se inspirovali ve filmech. Co nevyřeší mozek, tam pomohou zbraně. Hodně zbraní. Vidina lepšího života se však 28. února 1997 změnila v krvavou lázeň. Jak se později ukázalo, zejména Philipsův život k tragickému konci směřoval už od dětství.

Nikomu nevěř, synku

Philips k sobě nikdy nikoho moc nepouštěl. Ledaže by mu byl nějak užitečný. K jeho idolům patřili hlavně zločinci. Uhlazení, v drahých oblecích. Nebo ti, kteří uměli naplánovat pořádnou loupež. "Chtěl žít americký sen, jen to všechno vzal za špatný konec," popsal o mnoho let později jeho bratr. Když bylo Philipsovi čerstvě osm let, Jimmy Burke a jeho tým kriminálníků vyloupili trezor společnosti Lufthansa na Mezinárodním letišti Johna F. Kennedyho. Malý klučina si loupež neustále přehrával v hlavě a snil, že se mu v budoucnu povede něco podobného.

Jeho dětství nebylo ideální. Otec i matka inteligence příliš nepobrali. Oba si několikrát pobyli ve vězení kvůli drogám, násilí i krádežím. Matka mimo jiné během výkonu trestu pobodala jednoho z dozorců. Philips však ve svém otci i přesto viděl vzor. Později tvrdil, že policisté si na jeho rodiče zasedli. "Nenáviděl policajty za to, co všechno mi udělali. Věděl, že kdykoli se u nás objeví, stane se něco špatného. K srdci si proto vzal jednu moji radu: Nikomu nevěř," vzpomínal v jednom z rozhovorů jeho otec.

Philips v průběhu let pomalu sklouzával na dráhu zločinu, nejprve pod falešnou identitou bez většího úspěchu spekuloval s nemovitostmi. Naopak se dostal do problémů. Nekalé praktiky odhalil jeden z jeho kolegů a Philipsovi hrozilo, že bude muset zaplatit desetitisíce dolarů na odškodném. "Tehdy se strašně zatvrdil. Brával mě do bohatých čtvrtí. Projížděli jsme pomalu ulicemi," vzpomíná Philipsův bratr. "Ukazoval na honosné vily a nutil mě, ať si sám sebe představím, že v nich žiju. Celý tenhle systém tvrdí, že musíš dělat od devíti do pěti, až skončíš v 65 letech v důchodu. To nebylo nic pro něj," popisuje.

Do hry ve stejnou dobu vstupuje statný Mătăsăreanu. S rumunskými kořeny to nikdy neměl - podobně jako většina přistěhovalců - v Americe jednoduché. Miloval počítače, dokonce si svého času přivydělával konzultacemi a opravami v té době nepříliš rozšířených strojů. Peněz se mu však nedostávalo. Jednoho dne v posilovně Gold's Gym v Los Angeles potkal Philipse. Na první pohled zcela rozdílní lidé měli přece jen něco společného - touhu po lepším životě.

Philips poznal, že Mătăsăreanu není společensky obratný a nemá takřka žádné přátele. Pomalá manipulace mohla začít. Stačilo pár měsíců a Philips ho měl zcela pod kontrolou. Dokonce ho přesvědčil, ať si nikdy nebere Američanku. Nelíbilo se mu, jak mužům do všeho mluví. Mătăsăreanu sice o manželství nikdy moc nepřemýšlel, pod tlakem kamaráda si však v roce 1990 z cesty do rodného Rumunska přivezl i svoji budoucí ženu.

Emil Mătăsăreanu na policejním snímku z roku 1993.
Emil Mătăsăreanu na policejním snímku z roku 1993. | Foto: Aktuálně.cz / Unknown author / City of Glendale / Wikipedia / Public domain

Okolí obou mladíků si začalo všímat, že se jim začíná až podezřele dařit. Jezdili v mnohem lepších autech než dříve, bydlení rovněž nebyl problém. Philips a Mătăsăreanu už tehdy loupili, jak se policie dopátrala až o mnoho let později. Někdy v menších bankách, čas od času přepadli obrněné vozy, které převážely hotovost. V roce 1993 je policie přistihla, když v kradeném voze schvovávali zbraně a munici, která by vystačila pro malou armádu. Sto dní ve vězení uteklo rychle a oba na svobodě pokračovali v loupežích. Jejich ambice byly stále větší. Hamižnost se jim však nevyplatila.

Auto plné zbraní a rozstřílené peníze

Osmadvacátého února 1997 ráno dorazili k pobočce Bank of America na Laurel Canyon Boulevard v Los Angeles v severním Hollywoodu. Jejich Chevrolet Celebrity byl napěchován zbraněmi. Encyklopedický výčet výzbroje by vydal na knihu. Pistole, automatické i poloautomatické pušky, kouřové granáty… Mnohé kousky navíc podomácku upravené, aby byly v akci co nejefektivnější. Oba na sobě také nesli těžké neprůstřelné vesty a další ochranné prostředky. Ty o pár minut později sehrály důležitou roli.

Na posilnění měli v žilách fenobarbital, který jim dodal klid a otupil bolest. V devět hodin a šestnáct minut se Mătăsăreanu a Philips podívali na hodinky a zapnuli stopky. Odhadovali, že do příjezdu policie budou mít na vyloupení banky asi osm minut. 

Plán na bezchybnou akci se začal hroutit ještě před vstupem do banky. Zlodějů, kteří měli v rukách útočné pušky Norinco Type 56 S-1, si všimli strážníci Loren Farell a Martin Perello. Ihned zalarmovali policejní centrálu. Lupiči vtrhli do banky. "Tohle je kur*va přepadení," zakřičel Philips po vzoru klasických filmových loupeží. Mătăsăreanu vypálil salvu do stropu, aby zastrašil asi třicítku zákazníků a pracovníků banky. Zástupce manažera Johna Villigrana donutili, aby jim otevřel trezor a začal plnit tašky penězi. K jejich překvapení však v bance byl jen zlomek toho, co očekávali.

Policejní zásahové složky se kryjí za automobily během přestřelky s bankovními lupiči v Los Angeles v USA. 28. 2. 1997.
Policejní zásahové složky se kryjí za automobily během přestřelky s bankovními lupiči v Los Angeles v USA. 28. 2. 1997. | Foto: ČTK

Mătăsăreanu situaci příliš nepomohl, když ve vzteku do trezoru vyprázdnil celý zásobník, a zničil tak většinu zbývajících peněz, které ještě nebyly v taškách. Při odchodu zavřeli všechny rukojmí do trezoru. Místo 750 tisíc dolarů si odnesli jen 300 tisíc. V taškách navíc čekalo překvapení v podobě tří kapslí s barvou, které většinu bankovek během následujících minut znehodnotily. To však lupiči v tu chvíli netušili. Stejně tak nevěděli, že policisté už obklíčili banku.

Inferno v ulicích

V devět hodin a dvacet čtyři minut vyšli z budovy. Tak, jak měli v plánu. Narazili však na nečekaně velký odpor. Během pár sekund postřelili šest policistů a tři civilisty, kteří se nestačili skrýt za auta. Vypálili i na policejní helikoptéru. Po první salvě překvapivě bezstarostným krokem odešli na parkoviště. Policisté se nevzdávali, po chvíli jim ale došlo, že proti lupičům nemají šanci. Tehdejší výzbroj policejních složek ve Spojených státech nepočítala s tím, že by pachatelé na sobě měli neprůstřelné vesty. Beretta 92F/FS 9mm, revolver Smith & Wesson Model 15 .38 Special a brokovnice Ithaca Model 37 na brnění Mătăsăreanua a Philipse nestačily.

Po pár minutách se agresoři dostali ke svému autu. Z videozáznamů přestřelky je až zarážející, jak klidně oba působili. Žádné rychlé pohyby. Z kufru vytáhli další munici a zbraně. Mătăsăreanu usedl za volant a svému kumpánovi otevřel dveře na sedadle spolujezdce. Philips však nenastoupil a za pomalu jedoucím autem raději šel.

Pozdější výpovědi zasahujících policistů jsou jako vystřižené z akčních filmů. "Vypálil jsem do něj celý zásobník. Viděl jsem, jak střely dopadají na jeho černou bundu. On šel ale dál. Říkal jsem si, jestli to není jen sen. On se na mě podíval a vystřelil. Pamatuji si, že jsem se ptal Boha, jestli je to den, kdy zemřu. Smrt byla tehdy blízko," vzpomíná Thomas Culotta.

Stopy po přestřelce policie s bankovními lupiči v severním Hollywoodu v Los Angeles v USA. 28. 2. 1997.
Stopy po přestřelce policie s bankovními lupiči v severním Hollywoodu v Los Angeles v USA. 28. 2. 1997. | Foto: ČTK

Oba útočníci už v tu chvíli, i přes jinak funkční neprůstřelné vrstvy, měli několik střelných zranění. Philips schytal rány do zápěstí a ramene, Mătăsăreanu do zadnice, nohy a očnice. Díky opiátům, které jim kolovaly v krvi, však cítili jen zlomek bolesti.

Osmnáct minut po propuknutí přestřelky na místo dorazil SWAT tým, který je na podobné situaci vycvičený a vyzbrojený. Situace se s jeho příjezdem začala otáčet ve prospěch bezpečnostních složek. Philips a Mătăsăreanu se rozdělili. První se po svých vydal do ulice Archwood a na chvíli se ukryl za jeden ze zaparkovaných vozů. Mătăsăreanu ujížděl v Chevroletu Celebrity.

Philips tušil, že jeho konec se blíží. Nejprve se mu zasekla puška, zahodil ji a vytáhl malou pistoli Beretta 92FS. Několikrát z ní vystřelil směrem na policisty, zatímco šel zcela odevzdaně po chodníku mimo úkryt. Strážník Conrado Torrez měl skvělou mušku a Philipse trefil do nechráněné části ramena. Lupič upustil pistoli. Během chvilky ji sebral, přiložil si ji pod čelist a vystřelil. Sesunul se k zemi. Před dopadem ho zasáhl další projektil policistů, tentokrát do krku. Strážníci ještě několikrát vystřelili, pomalu se blížili k bezvládnému tělu Philipse, který byl na místě mrtvý.

Střelte mě do hlavy

Ani Mătăsăreanu se příliš daleko nedostal. Policisté jeho chevroletu prostřelili dvě pneumatiky. Lupič vystoupil a ukradl jiný vůz, rychle přeložil veškeré vybavení, ale nebyl schopný nastartovat. Členové SWAT týmu se k němu přiřítili v autě. Následovala více než dvouminutová intenzivní přestřelka. Ukončil ji chytrý tah jednoho ze strážců zákona. Pod auty trefil Mătăsăreanua do nohou, ten se sesunul na zem. Snažil se zvednout ruce na znamení, že se vzdává. Když mu nasazovali pouta, Mătăsăreanu na ně štěkl: "Jděte do hajzlu! Střelte mě radši do hlavy."

Tělo jednoho ze zastřelených lupičů ležící na místě přestřelky s policií. 28. 2. 1997, Los Angeles, USA.
Tělo jednoho ze zastřelených lupičů ležící na místě přestřelky s policií. 28. 2. 1997, Los Angeles, USA. | Foto: Profimedia.cz

Policisté mu jeho přání nesplnili, přesto jen pár stovek metrů od banky zemřel. Sanitky totiž údajně nemohly dorazit na místo, protože v něm podle policistů stále probíhala přestřelka. Zdravotníci se k Mătăsăreanuaovi dostali až sedmdesát minut po jeho zatčení. Mezitím vykrvácel. Opakovaně prosil policisty, aby ho zastřelili. Jeho rodina později žalovala bezpečnostní složky, že záchranářům záměrně neumožnily přístup.

Při ani ne hodinové přestřelce zasahovalo více než tři sta policistů, dvanáct z nich utrpělo zranění. V nemocnici skončilo i osm civilistů. Jedinými obětmi jedné z největších přestřelek v dějinách americké policie byli Mătăsăreanu a Philips. Téměř celý zásah natáčelo několik televizních štábů. Lupiči, kteří si z banky v severním Hollywoodu neodnesli nic, ale přišli o své životy, si tak splnili alespoň jeden sen.

Na pár minut byli slavní. Podobně jako filmoví padouši. Oba podle svědectví z jejich okolí krátce po premiéře na sklonku roku 1995 hltali snímek Michaela Manna Nelítostný souboj. Jeho středobodem je jedna z nejlépe natočených přestřelek v historii kinematografie. V mnoha momentech připomíná události, které o rok později Mătăsăreanu a Philips přetavili v krvavou skutečnost.

Video: Scéna přestřelky z filmu Nelítostný souboj

Scéna z filmu Nelítostný souboj | Video: Youtube.com/AllSentientFreeman
 

Právě se děje

Další zprávy