Příběh krádeže Mony Lisy. Kníratý Ital se po slavné loupeži stal národním hrdinou

Oldřich Mánert Oldřich Mánert
30. 4. 2023 8:31
Louvre platí za jedno z nejlépe zabezpečených míst na světě. Úspěšná loupež v tomto muzeu je v současnosti takřka neproveditelná. Ne vždy tomu tak bylo. Před více než sto deseti lety si jeden nenápadný Ital s velmi nápadným knírem počíhal na nejslavnější obraz historie, potutelně se usmívající Monu Lisu od Leonarda da Vinciho. Deník Aktuálně.cz přináší závěrečný díl seriálu Slavné loupeže.
Vincenzo Peruggia na policejní fotografii z roku 1912.
Vincenzo Peruggia na policejní fotografii z roku 1912. | Foto: Profimedia.cz

Vincenzo Peruggia se narodil na sklonku roku 1881 v severoitalském městečku Dumenza. S blížící se třicítkou se rozhodl vydat do Paříže. Po mnoha týdnech pachtění a hledání práce nastoupil jako údržbář do muzea Louvre. Jeho hlavním úkolem byla instalace ochranných skleněných rámů na obrazy.

V každodenní práci ho však poháněly mnohem vznešenější ideje. Jako hrdý vlastenec se rozhodl ukrást Monu Lisu. O několik let později tvrdil, že slavný obraz chtěl vrátit do domovské Itálie, odkud ho podle něj ukradl Napoleon Bonaparte. Klasického vzdělání však Peruggia příliš nepobral. Obraz totiž už v 16. století daroval sám Leonardo da Vinci tehdejšímu francouzskému králi Františkovi I., tedy o celých 250 let před narozením slavného vojevůdce.

Peruggia si akci naplánoval na konec srpna 1911. V cestě mu nestálo takřka žádné zabezpečení. Zaměstnanci a jejich přátelé tehdy mohli na slavná díla běžně sahat, Joseph Gery Pieret si dokonce svého času nepozorovaně odnesl celou řadu drobných historicky cenných sošek a výhodně je prodal. Ale o tom až později.

Drobný Peruggia podle jedné z verzí událostí v neděli 20. srpna večer vešel v přestrojení za údržbáře do muzea. Jakožto někdejší zaměstnanec dobře věděl, kam se vydat. Zamířil do sálu Salon Carré, ve kterém byla vystavena Mona Lisa. Vyšetřovatelé nejprve uváděli, že se ukryl ve skříni a trpělivě čekal. Ze skrýše se údajně vynořil až druhý den ráno. Muzeum bylo zavřené a on mohl v klidu pracovat. Sám Peruggia o několik let později tvrdil, že do muzea přišel v přestrojení až v pondělí ráno.

Ať už je pravdivá jakákoli verze, Ital ze zdi sundal cenný obraz a odnesl ho na boční servisní schodiště. Tam ho vyndal z ochranného rámu a zabalil do bílého hadru. Po schodišti se vydal dolů k východu. Když zatáhl za dveře, zjistil, že jsou zamčené. Netušil, co má dělat. Dveře se najednou otevřely a naproti Peruggiovi stál instalatér. Ital se zhrozil, muž ho však pozdravil a podržel mu dveře. Myslel si, že jde o jeho kolegu z údržby budovy. Peruggia v klidu odešel s cenným obrazem v ruce.

Picasso mezi podezřelými

Více než den si nikdo ničeho nevšiml. Mona Lisa zprvu návštěvníkům a zaměstnancům muzea nechyběla ani po úterním otevření výstavních prostor. Obrazy se před více než sto lety běžně sundavaly ze stěn kvůli čištění rámu, fotografování a práci historiků. Milovníci umění tak čas od času na zdech viděli pouze nápadně světlá místa, která byla jinak domovem slavných děl.

Až kolem úterního poledne chybějící Mona Lisa zaujala jednoho z umělců, který se vydal do Salonu Carré. Obraz chtěl mermomocí vidět a požádal zaměstnance muzea, aby ho k němu zavedli. Dílo však nebylo k nalezení. Vedení muzea přivolalo policii a začalo frenetické pátrání. Po několika desítkách minut strážníci našli na servisním schodišti skleněný rám. Večer muzeum sdělilo světu, že vrcholné dílo Da Vinciho někdo ukradl. "Mona Lisa je pryč. Zatím nemáme žádné stopy ani vodítka, kdo ji mohl ukrást," stálo v prohlášení.

Ačkoliv Mona Lisa tehdy nebyla tak slavná jako dnes, její krádež plnila přední stránky novin po celé Francii. "Jakýto zhýralý zločinec, podvodník, šílený sběratel umění mohl spáchat takový zločin?" ptal se pařížský týdeník L’Illustration. Detektivové zaplavili Louvre a snažili se najít sebemenší důkaz, který by je nasměroval směrem k lupiči. Ve městě policie namátkově kontrolovala vozy, na ulicích visely plakáty s potutelným úsměvem Mony Lisy a výzvou o pomoc při pátrání. Když Louvre po týdnu otevřel, tisíce lidí se přišly podívat na prázdné místo po ukradeném obrazu.

Samotné vyšetřování policii zavedlo do mnoha nečekaných směrů. Jedním z hlavních podezřelých byl svého času známý avantgardní básník Guillaume Apollinaire. V minulosti prohlašoval, že Louvre by měl lehnout popelem, což mu v očích vyšetřovatelů jistě nepomohlo. Apollinaire skončil ve vazbě v září 1911, když ho policie spojovala s krádeží dvou sošek z Louvru. Při výslechu uvedl, že sošky skončily u tehdy sedmadvacetiletého Pabla Piccasa, který je použil jako předlohu pro jednu ze svých maleb. Sošky z muzea odcizil nám dobře známý Joseph Gery Pieret, který tehdy pracoval jako Apollinairův asistent. Obě legendy uměleckého světa policie ze seznamu podezřelých z krádeže Mony Lisy zakrátko vyškrtla.

Měsíce ubíhaly a vyšetřování nikam nevedlo. Veřejnost přicházela se stále bizarnějšími teoriemi. Krádež Mony Lisy měl údajně objednat podnikatelský titán John Pierpont Morgan, aby obohatil svou luxusní sbírku slavných uměleckých děl. Podle jiných byla loupež trestem Němců, kteří chtěli ponížit Francii. Monu Lisu údajně spatřili v Brázílii, Rusku i Japonsku. Ani po dvou letech se obraz nepodařilo vypátrat.

Mona Lisa v truhle a iluze o vlastenectví

Žádná z odvážných teorií se ani vzdáleně neblížila pravdě. Plátno se nacházelo stále ve Francii. Peruggia ho měl ve svém malém bytě na okraji Paříže. Ital ho ukryl pod dvojité dno dřevěné truhly. Peruggiu dokonce dvakrát vyslýchala policie, ale nikdy ho nepovažovala za možného pachatele. On se mezitím mohl každý den kochat dokonalostí Da Vinciho díla. V prosinci 1913 Peruggia pod přezdívkou Leonard kontaktoval obchodníka s uměním Alfreda Geriho, který sídlil v italské Florencii.

Ve stručném dopise ho informoval, že má Monu Lisu a chce ji vrátit tam, kam podle něj patří. Do domovské Itálie. Geri se spojil s tehdejším ředitelem galerie Uffizi Giovanni Poggim a Peruggiu pozval do Florencie. Souhlasil, že se na obraz podívají. Všichni tři se sešli na hotelovém pokoji. Peruggia vybalil 77 centimetrů vysokou a 53 centimetrů širokou topolovou desku z červené hedvábné látky a položil ji na postel. "Před námi ležela skutečná Mona Lisa, nepoškozená a v té nejlepší formě," vzpomínal později Geri.

Návrat uloupeného obrazu Mony Lisy do pařížského muzea Louvre. Snímek z roku 1914.
Návrat uloupeného obrazu Mony Lisy do pařížského muzea Louvre. Snímek z roku 1914. | Foto: Aktuálně.cz / Neznámý autor / Wikipedia / Public domain

Znalci umění neváhali a okamžitě souhlasili, že obraz odvezou do galerie Uffizi. Peruggiovi rovněž kývli na vyplacení 500 tisíc lir. Ve skutečnosti však obraz kupovat nechtěli. Po potvrzení pravosti zkontaktovali policii. Už jedenáctého prosince 1913 skončil Peruggia ve vazbě. Mona Lisa se v lednu 1914 vrátila do Louvru.

Peruggia se před soudem hájil vlasteneckými pohnutkami, čímž si mezi veřejností získal mnoho příznivců, byť se jeho historické teorie nezakládaly na pravdě. Pro mnoho Italů je stále národním hrdinou. U soudu si vyslechl skromný trest jednoho roku a patnácti dní vězení. Odseděl si pouhých sedm měsíců. Během první světové války bojoval v italské armádě, po utichnutí bitevní vřavy žil ve Francii, kde v roce 1925 zemřel.

Vlastenecký motiv italského lupiče v průběhu let zpochybnila celá řada důkazů. Peruggia po loupeži několikrát psal svému otci a naznačoval mu, že o živobytí už se nebude muset starat. Alespoň z části mu tak šlo o vlastní obohacení, což dokládá fakt, že po italských uměleckých expertech požadoval vyplacení odměny.

Vrátit slavný obraz do Itálie se Peruggiovi nepovedlo, z Mony Lisy však udělal zřejmě nejslavnější umělecké dílo historie. Za první dva dny po návratu do Louvru se na ni přišlo podívat 120 tisíc lidí. Dostala se na pohlednice, trička, je středobodem mnoha vtipů i popkulturních odkazů ve filmech. Z umění se stal zdroj miliardového byznysu.

Dnes obraz v Louvru chrání tlusté neprůstřelné sklo. Mona Lisa si s neznatelným úsměvem hoví ve speciálním boxu, který jí zajišťuje ideální vlhkost i teplotu. Před více než sto deseti lety přitom tiše ležela v obyčené dřevěné truhle nenápadného Itala, který zosnoval jednu z nejslavnějších loupeží v historii

 

Právě se děje

Další zprávy