Praha - Elitní speciální síly České republiky jsou od roku 2008 v permanentním nasazení. Ať už v Afghánistánu, Mali, nebo jiných zemích.
Dají se srovnávat taktika či motivy Tálibánu a jednotek takzvaného Islámského státu? A máme se bát Čechů, kteří se nechají zlákat náborovou propagandou islamistů? V rozhovoru pro Aktuálně.cz odpovídá ředitel speciálních sil Karel Řehka.
Aktuálně.cz: Eurokomisařka Věra Jourová nedávno uvedla, že v řadách Islámského státu bojuje minimálně jeden Čech. Ukázalo se, že Čech byl zaměněn za Čečence, ale přesto: překvapila by vás účast Čechů v jednotkách islamistů?
Karel Řehka: Jsem voják, takže mě nenuťte komentovat prohlášení politiků.
A.cz: Nenutím. Jen se vás jako experta, jenž má za sebou operace v Afghánistánu, ptám na situaci, která by mohla nastat. Že byla informace eurokomisařky Jourové "kachna", na tom nic nemění.
Pravdou je, že jednotky takzvaného Islámského státu získaly v Iráku poměrně rychle až nečekanou moc a vliv. Avšak pro lidi, kteří se zabývají mezinárodním terorismem, to nebylo až tak překvapivé.
Islámský stát je jen jakousi novou značkou teroristicko-povstaleckého hnutí. A - chcete-li - produktem doby a podmínek, které v Iráku vznikly.
Nemyslím, že by islamisté byli pro Česko v dohledné době ohrožením, jakkoliv je jejich propaganda, která si dává záležet na zveřejňování abnormální brutality uřezávání hlav zajatců či jejich upalování zaživa, na vysoké úrovni. Především ona vyvolává v lidech značné obavy.
A.cz: Jak to vlastně je? Je pro nás nebezpečnější Al-Káida, anebo Islámský stát?
Záleží na tom, jak se na to díváte. Jestli jako voják, který s Al-Káidou či Islámským státem válčí na jejich území, anebo to sledujete jen v novinách tady v Česku.
Z mého pohledu se liší. To, co si dnes říká Islámský stát, není ničím až tak novým. Jen se podívejte na některé jeho vůdce.
Například o Abú Musovi Zarkávím se vědělo minimálně deset let. Dříve byl dost úzce napojen na Al-Káidu v Iráku, která se přejmenovala na Islámský stát v Iráku. S růstem jeho vlivu se změnila jeho značka na Islámský stát v Iráku a Levantě.
Zarkáví byl sice už mrtev, avšak v podstatě šlo o tytéž lidi - měnily se jen názvy.
Islámský stát není podle mne pro střední Evropu větší hrozbou než Al-Káida, s níž si mimochodem v poslední době jde tak trochu po krku. Z hlediska hrozby mezinárodního terorismu nejde o tak velký zlom či změnu.
Islámský stát je ovšem na druhé straně velmi nebezpečný v jiném směru: v informačních a psychologických operacích, jimiž je schopen oslovovat, přitahovat, inspirovat a radikalizovat do této doby umírněnější (tu větší) část muslimské populace. Tohle tedy nebezpečné opravdu je.
V některých směrech se navíc Islámský stát snaží poměrně chytře napodobit státní struktury. Při obsazování měst, strategických objektů či důležité infrastruktury jeho jednotky neničily vše, co jim přišlo pod ruku.
Přivezly si například experty, kteří byli schopni rozběhnout místní nemocnici. Dávají si sice záležet na brutálním vraždění, avšak netýká se to obsluh infrastruktury, která vydělává islamistům peníze.
Najednou je jedno, z jakého kmene ta obsluha je - důležité je, aby fungovalo to, co Islámský stát potřebuje nutně k životu. A to nemluvím o vybírání daní. Tímhle vším se Islámský stát odlišuje od praktik Al-Káidy.
Islamisté nespadli z nebe
A.cz: Vůdci Islámského státu měnili názvy a přežili?
Přesně tak. Dokázali přežít doby, kdy byl Irák nasycen spojeneckými speciálními silami a zpravodajskými službami, které vyvinuly obrovské úsilí na dopadení hlav teroristů a rozprášení jejich sítí.
Téměř každou noc byly podnikány zátahy a údery na hlavy teroristů. Tohle vše dokázali přežít. Dnes jde o velmi zkušené bojovníky. Ale jak říkám - mají nějakou (někdy dost dlouhou) historii, nespadli z nebe. Jejich sítě a organizace byly sice zdecimovány, avšak přesto jsme svědky jejich rozmachu.
A.cz: Jak si to vysvětlujete? Jde o neschopnost našich spojenců, kteří měli v Iráku k dispozici ty nejmodernější vojenské technologie? Anebo naopak o mimořádné schopnosti velitelů Islámského státu?
Otázkou je, zda ti, co jsou v Iráku velmi aktivní dnes, o sobě dávali tolik vědět i dříve. Navíc cílem vojenských operací spojenců nebyla likvidace každého, kdo by mohl klást nějaký odpor. Spojenci se naopak snažili Irák stabilizovat a vytvořit funkční stát.
A.cz: Byl tedy snad chybou předčasný odchod Američanů z Iráku?
Nejsem politik, takže se na to ptejte politiků. Odpověď na tuto otázku mi nepřísluší.
Při různých seminářích či diskusích s mými americkými protějšky označují nicméně mnozí z nich předčasný odchod spojeneckých sil z Iráku za chybu. A říkají to experti - někteří v hodnosti generálů -, kteří v Iráku odsloužili několik misí, takže se v tamních poměrech velmi dobře orientují. Ale znovu říkám: k odpovědi na tuto otázku nejsem ten pravý. Ptejte se politiků.
Pružně se měnící tvář
A.cz: Ještě k těm rozdílům mezi Al-Káidou a Islámským státem...
... víte, Al-Káida plánuje své záměry na desítky let dopředu. Má, anebo měla vynikající hi-tech operativce, kteří dokázali proniknout do cizího prostředí, etablovat se v západní společnosti, vytvořit si důvěryhodnou legendu.
Nepodceňujeme ji, jakkoliv byla v posledních patnácti letech zdecimována. Islámský stát je teď naopak mediálně hodně známý, ale nezapomínejme kvůli němu na ostatní rizika.
Když to zjednoduším: v Sýrii není problém sehnat zbraně a výbušniny, získat základní vojenský výcvik. V západních státech je to už kvůli dozoru a restrikcím neskonale horší. A tohle naopak umí či uměla Al-Káida. Nepodceňujme proto hrozbu Islámského státu, ale ani ji nepřeceňujme.
A.cz: Promiňte, ale znovu se musím zeptat - může nás Islámský stát ohrozit?
V dohledné době to podle mě není reálné.
A.cz: Zeptám se ještě jinak. Návrat Belgičanů, Francouzů a možná i Němců, kteří bojují v jednotkách Islámského státu, do Evropy je už dnes pro zmíněné země nepochybně problém. Co když se do Česka začnou jednoho dne sjíždět Češi s podobnými "islamistickými zkušenostmi"?
Nevím, zda má smysl pouštět se do podobných spekulací. Vyloučit se to ale samozřejmě nedá.
Čistě teoreticky se může i jednotlivec bez zkušeností z Iráku či kontaktu s islamisty zbláznit. Stejně jako to udělal v Uherském Brodě důchodce, který vystřílel hospodu.
Česko není v první linii zemí, které jsou ohroženy Islámským státem. Není tu tak velká muslimská komunita. V minulosti nám také nepatřily žádné kolonie, díky nimž by v Česku žilo několik generací muslimů.
Nejsou tu ani uzavřená muslimská ghetta, kam by se policisté báli vkročit. A nevidím tu ani žádné vůdce, kteří by v mešitách svými projevy radikalizovali věřící.
A.cz: Jak vnímáte islamisty jako voják?
Pokud jde o vojenskou taktiku, tak dokážou velmi šikovně používat celou škálu manévrů.
Umí udeřit jako teroristé bombami v Bagdádu. Jindy se zase mění v guerillové bojovníky, kteří jsou schopni překvapivého útoku, po němž se okamžitě rozptýlí. Dobře to ale umí i jako konvenční síly v manévrovém boji - něco ve stylu lehké kavalérie. A musím uznat, že dost umně "přeplouvají" z jedné podoby do druhé.
Idea, že tam jednoduše vtrhneme a vybombardujeme je, je proto dost lichá. Jakmile bychom to udělali, okamžitě změní taktiku a "přeplují" do jiného módu, takže se z konvenční jednotky stanou povstalci či teroristé... třeba někde v městské zástavbě. Jak říkám - přežívali tam mnoho let za mnohem a mnohem horších podmínek, než tam vládnou dnes.
"Protiútok" lepšími příběhy?
A.cz: Co soudíte o motivech lidí, kteří se nechají zlákat ideologií Islámského státu?
Na to by asi lépe odpověděl sociolog či psycholog. Jako šéfa speciálních sil mě zajímají hlavně dovednosti, vycvičenost či taktika extremistů.
Existují polemiky, zda se jedná o náboženskou motivaci, či spíše sociální hnutí. Těžko říct. Faktem ale je, že vůdci Islámského státu umí velmi dobře vyhmátnout příčiny nespokojenosti lidí, které dokážou oslovit a ovlivnit propagandou, jejíž součástí jsou dobře stavěné příběhy a přitažlivé symboly.
My s tím můžeme "válčit" jedině lepšími a více inspirujícími příběhy. A pokud na to zareagujeme jen masivní vojenskou invazí, tak je - stejně jako v minulosti - zaženeme do ilegality, a navíc poskytneme vůdcům Islámského státu velmi účinnou "munici" pro jejich argumenty a ideologii. I tyto aspekty se musí brát při plánování vojenských operací v úvahu.
A.cz: Ono se to vlastně týká i Čechů, kteří bojovali anebo stále ještě bojují na straně proruských separatistů na východě Ukrajiny. Mohou být oni po návratu do Česka hrozbou?
Jak jsem už zmínil: hrozbou či rizikem je jakýkoliv člověk ve špatném psychickém stavu, jenž vlastní zbraň, anebo má přístup k vojenskému výcviku. Jen se podívejte kolem: v Česku dnes působí desítky airsoftových klubů či soukromých společností bývalých policistů či vojáků, kteří vás za úplatu učí dovednostem získaným ve státních službách.
Jsou tedy nebezpečnější lidé, kteří válčili několik měsíců na Ukrajině a domů se vracejí s posttraumatickou stresovou poruchou kvůli tomu, co tam zažili, anebo psychicky labilní jedinec, který si zaplatil bojový kurz doma v Česku?
Rovněž u nás vstupuje do hry privatizace vojenských a zpravodajských dovedností, které byly až donedávna v rukou státu. A každý stát, včetně České republiky, se musí rozhodnout, jak to vlastně chce, či naopak nechce mít. A co je, či naopak už není akceptovatelné.
