Data ukázala, proč Rusové zabíjejí Ukrajince. Stojí za tím typický problém

Podle ruského prezidenta Vladimira Putina jsou ti, kteří bojují na Ukrajině, „skutečnou ruskou elitou“ a válka je „společnou zkouškou všech Rusů“. Jenže data dlouhodobě ukazují, že ve skutečnosti umírá nejvíc lidí z chudých oblastí země. Trend se kvůli ochlazování ekonomiky může ještě zhoršovat, už teď se ale hovoří o více než milionu ztrát.

„Rusové vzdali poslední hold soudruhovi, který hrdinně zemřel v zóně speciální vojenské operace (tak Rusové oficiálně nazývají válku na Ukrajině – pozn. red.),“ napsal v únoru roku 2023 ruský web Tarakann o události, která se stala ve vesnici Šušenskoje v Krasnojarském kraji.

Takových osudů předtím i poté bylo mnohem víc, tenhle ovšem média zaujal tím, že jméno pohřbívaného bylo až nápadně podobné ruskému prezidentovi. Třiatřicetiletý nebožtík se totiž jmenoval Vitalij Putin.

„Většinu svého života pracoval pro RŽD (Ruské dráhy – pozn. red.) v Irkutské oblasti. Nebyl mobilizován, ale dobrovolně se přihlásil do zóny speciálních vojenských operací,“ popsal Tarakann jeho životní příběh.

Spolu s ním jsou mezi ověřenými mrtvými, kterých je na začátku února 2026 téměř 170 tisíc, ještě dva Putinové – a jeden muž s přezdívkou Putin. Vzpomínkový příspěvek v kyrgyzštině sice nepíše o tom, proč takovou přezdívku Donmit Ajdis Durgen-olovič dostal, fotografie (která nápadně připomíná fotomontáž a kterou zveřejnili jeho známí na sociální síti Vkontakte) napovídá, že to bude zřejmě kvůli jeho vzhledu, podobnému ruskému prezidentovi.

Jeho osud ve válce na Ukrajině je podobný jako u dalších dvou jmenovců vládce Kremlu. „Ležel v zákopu prošpikovaném kulkami, tělo přitlačené k zemi, levé rameno, hrudník, břicho, bok a pravé stehno pokryté ranami a pravá noha rozdrcená v kotníku,“ doplňuje příspěvek.

Chudoba je hlavním zdrojem rekrutů

Spolu se třemi Putiny, několika Rasputiny nebo například dvěma stovkami Medveděvů je na začátku února podle dat ruského nezávislého ruského serveru Mediazona a ruské mutace BBC potvrzených necelých 170 tisíc mrtvých vojáků.

Vladimir Putin nazývá ty, kteří v takzvané speciální vojenské operaci na Ukrajině bojují, skutečnou ruskou elitou a zdůrazňuje, že právě tato událost je společnou zkouškou všech Rusů. Klade přitom důraz na nejrůznější etnické skupiny žijící v Rusku.

Ve druhém týdnu války Putin například prohlásil: „Jsem Rus. Ale když vidím věci jako činy Nurmagomeda Gadzhimagomedova, Laka narozeného v Dagestánu, a dalších vojáků, chci říct: Jsem Lak, jsem Dagestánec, jsem Čečenec, Inguš, Rus, Tatar, Žid, Mordvin, Osetinec. Jsem hrdý na to, že jsem součástí tohoto světa, součástí silného, multietnického ruského národa,“ uvedl.

Jenže data ukazují, že mezi ztrátami nejsou všechna etnika a všichni Rusové zastoupeni rovnoměrně, ve skutečnosti se úmrtí dotýkají především nejchudších Rusů. Ti se do války často hlásí dobrovolně, aby zlepšili svou finanční situaci. Za službu v armádě jim totiž ruský stát vyplácí slušné peníze, bonusy a některé regiony částku ještě navyšují – loni třeba třetina ruských regionů zvýšila platby vojákům za to, když se nechají naverbovat.

Regiony od začátku války 80krát zvýšily částku, kterou mají dostat, a platy v armádě jsou pětkrát až sedmkrát vyšší než průměrný plat ve většině regionů.

Nejvíc padlých v přepočtu na obyvatele pochází z Burjatska, Tuvy či Čukotky. A tady se ukazují spojené nádoby. „Čím vyšší je podíl chudoby v oblasti, tím vyšší je podíl úmrtí,“ míní v analýze dat autoři webu The Bell a zároveň ekonomové Alexandr Koljandr a Alexandra Prokopenková.

Podobně demografický výběr v loňském rozhovoru pro server Aktuálně popsal ruský exilový ekonom Igor Lipsic. „Nejlepší způsob, jak může rodina vyřešit své finanční problémy, je poslat otce a manžela zemřít do války,“ konstatoval tehdy.

„Drtivá většina tam jde kvůli penězům. Je to šílený boom, sociální výtah. Všichni jsou šťastní, protože jak říkal Putin – doma by umřel na vodku, a teď umře jako hrdina,“ shrnul zase jeden z autorů zmíněné rozsáhlé investigace o ruských ztrátách David Frenkel z Mediazony.

Na druhou stranu to neplatí úplně absolutně, extrémně nízké ztráty jsou sice ve dvou největších městech – tedy Moskvě a Petrohradu –, ale také v republikách Severního Kavkazu.

„To neznamená, že z Moskvy nebo Čečenska nikdo nechodí bojovat, ale pouze to, že mají nízkou úroveň známých specifických ztrát. Možná Moskvané a Čečenci velmi dobře bojují, zachraňují zraněné a nedopouštějí zbytečné ztráty,“ domnívají se Prokopenková s Koljandrem s tím, že možná v těchto regionech také lépe skrývají informace o padlých.

Válka na Ukrajině se nicméně dotýká všech 85 regionů Ruské federace. Ve všech je totiž někdo, kdo se vydal do války a zpět se vrátil jako takzvaný gruz 200, jak ruská armáda kódově označuje přepravu těl padlých.

Úpadek Ruska a více než milionové ztráty

„Naše jednotky postupují s jistotou a drtí nepřátelské síly, porážejí nepřátelské jednotky, jejich skupiny a zálohy, včetně takzvaných elitních formací vycvičených v západních centrech a vybavených moderními zahraničními zbraněmi,“ prohlásil ruský prezident Vladimir Putin v prosincovém projevu.

Z jeho vyjádření tak na první pohled plyne, že Rusko na Ukrajině vítězí (o čemž v některých případech hovoří i američtí politici), jak ukazují i územní zisky. Jenže podle lednové analýzy washingtonského Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) je cena za postup velmi vysoká.

„Od února 2022 ruské síly utrpěly přibližně 1,2 milionu ztrát (mrtví, zranění a pohřešovaní) a až 325 tisíc mrtvých,“ vypočítává think-tank ve zprávě.

To zhruba odpovídá už zmiňovaným datům projektu 200.media Mediazony a ruské BBC. Ti sice hovoří o necelých 170 tisících mrtvých, jenže se jedná pouze o ty, které se novinářům podařilo ověřit minimálně ze dvou na sobě nezávislých zdrojů – a jejich autoři odhadují, že skutečných mrtvých může být až dvojnásobek.

„Při současném tempu by celkové ztráty Ruska a Ukrajiny mohly do jara 2026 dosáhnout dvou milionů,“ uvádí dále analýza s tím, že ruská armáda sice v roce 2024 převzala iniciativu na bojišti, i tak ovšem postupovala průměrnou rychlostí mezi 15 a 70 metry denně, což je pomalejší tempo než u téměř všech významných ofenziv v jakékoli válce v minulém století.

Mezitím je ruská válečná ekonomika pod rostoucím tlakem, výroba klesá, růst se v roce 2025 zpomalil na pouhých 0,6 procenta a neexistují žádné globálně konkurenceschopné technologické firmy, které by pomáhaly pohánět dlouhodobou produktivitu.

„Ekonomika roste pomalu, spíš skoro neroste. A lepší to nebude. Zavedly se nové daně, nová zpřísnění pro podnikání. Uvidíme tak relativní pokles ekonomiky,“ komentoval prognózu na rok 2026 v ekonomice největší země světa její bývalý obyvatel, ekonom a sociolog Vladislav Inozemcev v lednovém rozhovoru pro deník Aktuálně.

Podle něj navzdory slabším ekonomickým výsledkům nepřijdou pocity nespokojenosti a zklamání, navzdory očekáváním některých jeho kolegů se neobjeví protesty.

Zároveň to ale podle Koljandra s Prokopenkovou může vést k tomu, že právě lidé z chudších regionů budou mít větší poptávku po tom, si vydělat.