Washington - Barack Obama se stává dalším z dlouhé řady amerických prezidentů, který se snaží vyjednat mír mezi Izraelci a Palestinci.
Ve Washingtonu začíná summit, kde se setkají izraelský premiér Benjamin Netanjahu a palestinský prezident (ve skutečnosti však pouze prezident Palestinců na západním břehu Jordánu) Mahmúd Abbás.
Izraelská vláda na úvod přichystala překvapení. Ministr obrany Ehud Barak oznámil v rozhovoru pro deník Haarec, že kabinet je ochoten nabídnout palestinské delegaci kompromis ohledně uspořádání Jeruzaléma.
"Západní část Jeruzaléma a dvanáct židovských čtvrtí s 200 000 obyvateli budou naše. Arabské čtvrti se čtvrt milionem lidí jejich," řekl ministr.
Na svatá místa ve Starém městě by se podle Baraka mohl vztahovat blíže nespecifikovaný "speciální režim".
Izrael kontroluje celé město od války v roce 1967, předtím devatenáct let patřila východní část Jeruzaléma včetně posvátných míst ve Starém městě Jordánsku.
Právě s posvátnými místy je potíž. Velká část Izraelců se nechce vzdát zdí obehnaného Starého města, kde je proslulá Zeď nářků a Chrámová hora, kde kdysi stávaly dva židovské chrámy.
Izraelský parlament (Kneset) přijal v roce 1980 zákon, který prohlásil Jeruzalém za věčné a nedělitelné hlavní město Izraele. Svět to ale neuznal, velvyslanectví drtivé většiny států zůstávají v Tel Avivu.
Téměř všichni Palestinci zase zastávají názor, že mír je nemyslitelný, pokud se východní Jeruzalém včetně Starého města nestane metropolí nezávislého palestinského státu.
Muslimové mají na Chrámové hoře mešitu al-Aksá a takzvaný Skalní dóm, jehož pozlacená kopule je výrazným symbolem města.
Radikální Izraelci jsou proti jakýmkoliv náznakům dělení města a předávání pravomocí Palestincům.
A i ti méně radikální Izraelci se bojí, že předání části města pod kontrolu Palestinců bude zároveň pozvánkou pro teroristy a sebevražedné atentátníky.
Radikální Palestinci zase vůbec neuznávají židovské nároky na Chrámovou horu a Jeruzalém. Zpochybňují i samotnou existenci židovských chrámů.
Kompromis se dosud hledal, hledá a bude hledat velmi těžce.
"Chrámová hora je místo, kde se toho mnoho odehrálo a také místo, kde může začít velká katastrofa. Je spojena s vášněmi, vizemi, mesianismem, apokalyptickými představami," tvrdí izraelský historik náboženství Geršom Gorenberg.
To se ukázalo například v srpnu 1969, kdy australský křesťanský fanatik Michael Rohan zapálil mešitu al-Aksá. Mnoho izraelsko-palestinských konfliktů odstartovalo právě tady.
Jeruzalém a konkrétně Chrámová hora je místem, kde podle legend a tradic různých náboženství a učení svět začal a kde také jednou skončí.
Kde má být nejblíže do ráje i do pekla, kde Kain zabil Ábela, kde byl Abrahám připraven obětovat svého syna Izáka.
Kde Bůh měl sebrat prach, z něhož stvořil Adama, kde je podle některých tvrzení v útrobách hory schována Mojžíšova archa úmluvy. A konečně místo, odkud podle muslimů jejich prorok Mohamed vystoupil do nebes.
Pro muslimy je jeruzalémská hora třetím nejposvátnějším místem islámu po Mekce a Medíně.
| Blog režiséra Jiřího Svobody: Na okraj washingtonských jednání |
Irena Kalhousová: Prague Security Studies Institute Mír mezi Izraelci a Palestinci? Bohužel... |
Pro věřící Židy je Jeruzalém spojen především s dvěma chrámy. Ten první postavil Šalamoun už kolem roku 950 před Kristem, o čtyři staletí později ho zničil babylónský vládce Nebukadnesar II. Druhý chrám zničili v roce 70 po Kristu Římané.
Až po téměř devatenácti staletích se hora a Zeď nářků, která je posledním zbytkem rozbořeného chrámu, dostaly zpět do židovských rukou.
"Vrátili jsme se na naše posvátná místa, abychom je už nikdy neopustili," prohlásil izraelský ministr obrany Moše Dajan 7.června 1967, když jeho armáda z Jeruzaléma vytlačila Jordánce a dobyla staré město.
Kterýkoli izraelský politik bude chtít učinit ústupek ohledně Jeruzaléma, bude muset svést tvrdou bitvu ve vlastních řadách.
A stejně tak nemá naději na úspěch žádný palestinský politik, jenž by chtěl uzavřít mír bez toho, aby byly uspokojeny palestinské nároky na město.
Na posledním velkém izraelsko-palestinském summitu v roce 2000 v Camp Davidu navrhoval Ehud Barak, který by l tehdy premiérem, určité řešení.
Palestinci by mohli spravovat velké části východního Jeruzaléma a mohli by si volit vlastního starostu, ale odpovědnost za bezpečnost by si ponechaly izraelská policie a armáda.
Chrámovou horu chtěl Barak rozdělit na vertikální a horizontální část. Palestinci by spravovali vše nad zemí, tedy i své mešity, zatímco Izraeli by patřila zem a vše pod ní. Tedy půda, na které stávaly židovské chrámy.
Palestinský prezident Jásir Arafat to odmítl a za několik týdnů začala druhá palestinská intifáda. Naděje na usmíření se na mnoho let vzdálila.
Neujal se ani návrh bývalého jordánského krále Husajna, který spočíval v teorii, že suverenita nad posvátným místy bude svěřena Bohu, zatímco Izraelci a Palestinci si budou spravovat své části města.
Hamas se jen tak nevypaří a mír s ním je pro Izraelce nepředstavitelný.
Abbás zase varuje, že pokud izraelský premiér Benjamin Netanjahu nezastaví definitivně rozšiřování židovských osad na západním břehu Jordánu, žádná dohoda není možná.
V jednom se Obama, Izraelci i Palestinci shodují. Po tolika předchozích neúspěších jsou jejich očekávání, týkající se výsledků summitu, velmi malá.
