Brusel (od naší zpravodajky) - Před obchodem s hidžáby a dalšími oděvy, které zakrývají muslimkám tělo, stojí dívka v tyrkysovém šátku. Váhavě se dívá do výlohy a poté odchází úzkou uličkou pryč z hlavního náměstí v bruselské čtvrti Molenbeek.
Míjí ji trojice starších zahalených žen, které se s taškami v rukou vrací z nákupu. Prostornému náměstí vévodí radnice, na druhé straně budovy má svoji služebnu i policie.
V jednom z nenápadných domů na tomto náměstí vyrostli teroristé Salah Abdeslam a jeho starší bratr Brahim. Oba dva se zapojili do přípravy útoků v Paříži v listopadu 2015, při kterých zemřelo více než 130 lidí.
Brahim nejprve s dalšími komplici střílel na lidi v restauracích a kavárnách, později se před jedním z pařížských podniků odpálil.
Jeho mladší bratr Salah Abdeslam je zřejmě jediný útočník, který se aktivně zúčastnil teroristických útoků předloni v Paříži a přežil je.
Společně s dalšími dvěma džihádisty se původně měl odpálit u pařížského stadionu Stade de France, kde právě probíhalo přátelské fotbalové utkání mezi Německem a Francií. Jenže Abdeslam se neodpálil - zřejmě mu selhala rozbuška nebo možná dostal strach. Místo toho utekl a čtyři měsíce se ukrýval právě v Molenbeeku, kde dříve společně s dalšími islamisty pařížské atentáty plánoval.
Tato bruselská čtvrť, která leží jen pár stanic metra od evropských institucí a asi půl hodiny chůzí od honosného náměstí Grande-Place, se kvůli tomu stala synonymem neúspěšné integrace přistěhovalců i teroristické hrozby. Právě tady připravila skupina radikálních džihádistů útoky v Paříži a po nich i atentáty v Bruselu, při kterých zemřelo dalších 32 lidí. Od útoků na bruselském letišti a ve stanici metra ve středu uplyne přesně jeden rok.
Život tu není lehký
Molenbeek má dlouhodobě negativní image - je tu vyšší kriminalita, ve vyšší míře tu působí drogoví dealeři a v posledních letech se jeho jméno stále častěji skloňuje v souvislosti s radikálním islámem.
"Molenbeek a další podobné části města patřily mezi průmyslové čtvrti. Bylo tu hodně továren a lidé tu bydleli hlavně proto, aby to měli blízko do práce," vysvětluje Wim Embrechts, který vede organizaci Art2Work. Ta nabízí mladým lidem z celého Bruselu motivační koučink. Sídlí v bývalém pivovaru, hned za kanálem, který odděluje Molenbeek od zbytku města.
"S hospodářským rozvojem se vše změnilo. Teď už tu nejsou žádné továrny. Ty se přesunuly na okraje měst do nových průmyslových zón," pokračuje v místnosti, odkud je výhled na kanál. "Belgičané, kteří tu žili, se přestěhovali na předměstí. Současně jsme kvůli ekonomickému růstu potřebovali nové pracovníky. Ti přišli ze severní Afriky hlavně v 60. letech. A v Molenbeeku našli velmi levné bydlení".
Nyní na relativně malém prostoru žije okolo 100 tisíc lidí. Z toho asi 40 procent tvoří muslimové, nejčastěji z Maroka.
Potomci někdejších přistěhovalců se ale ne vždy snadno integrují do společnosti. "Pro mladé je tu život dost těžký. Často se jedná o druhou a třetí generaci přistěhovalců, kteří se v Molenbeeku narodili, chodili do školy, vyrostli a cítí se jako Belgičané. Nemají ale bohužel stejné šance jako ostatní. Chybí tu příležitosti. Míra nezaměstnanosti je vyšší," doplňuje Ibrahim Ouassari, spoluzakladatel společnosti MolenGeek, jež mladým lidem nabízí šestiměsíční vzdělávací kurz a sdílené prostory pro práci a studium.
Najít si práci není snadné
Negativní image Molenbeeku se pak promítá i do osobních životů tamních obyvatel, pro které není příliš snadné si najít práci. "V posledních letech je tu hodně mladých, jejich rodiče nebo prarodiče sem přišli za prací a jsou teď nezaměstnaní. Je tu i hodně rodin, kde nikdo nepracuje. Nedostatek 'pracovní kultury' se tu pak předává z generace na generaci," doplňuje Embrechts.
Pocit vykořenění tak u mnohých roste. Snadno se tak stávají cílem pro verbíře džihádistického uskupení Islámský stát, kteří v Molenbeeku působí. Podařilo se jim v nedávné minulosti přesvědčit několik desítek často velmi mladých chlapců a dívek, aby se přidali do jeho řad.
Z Belgie podle oficiálních odhadů odešlo na území Sýrie a Iráku asi 500 lidí. "Toto číslo ale bude ve skutečnosti mnohem vyšší, bude jich asi tisíc," upozorňuje pak režisérka Jasna Krajinovic, která se tématu dlouhodobě věnuje.
Belgie tak mezi západoevropskými zeměmi drží nechvalné prvenství - právě z ní odešlo k IS nejvíce lidí v porovnání s počtem obyvatel.
Verbíři, kteří působí nejen v Molenbeeku, ale i dalších částech země, jsou velmi dobře zorganizovaní. Pokud se jim podaří někoho "zlákat", tak fungují takřka jako tajné společenství či tajná sekta - rodiče tak vůbec netuší, že jejich potomek plánuje odejít k Islámskému státu.
"Nikdy o tom s nikým jiným nemluví. Je pro ně velmi jednoduché odejít, protože verbíři se o všechno postarají," uvádí Krajinovic. Umějí si navíc dobře vytipovat zranitelné mladé lidi, které je pak lehčí získat na svoji stranu a indoktrinovat.
Belgická policie v souvislosti s atentáty v Paříži a Bruselu podnikla desítky razií a podařilo se jí alespoň částečně odhalit dobře zorganizovanou teroristickou síť. Úřady zavřely několik radikálních mešit i různých asociací, kde se islamisté dříve scházeli.
Abdeslam nyní sedí ve francouzském vězení a čeká na soud.
Verbíři a radikálové jsou podle belgických médií v Molenbeeku stále aktivní a neustále hledají další lidi, které by mohli obrátit na radikální islám. Belgický ministr vnitra Jan Jambon však tvrdí, že z Belgie od ledna 2016 neodešel k Islámskému státu ani jeden člověk.
Vojáci stále střeží Brusel
Prvotní zájem médií, kterému obyvatelé Molenbeeku čelili krátce po útocích, už pominul. Riziko dalších útoků ale přetrvává. "Otázkou je, zda Islámský stát dá Belgičanům, kteří se přidali do jeho řad, rozkaz, aby bojovali do posledního muže, nebo aby se vrátili domů a způsobili co největší možné škody," řekl nedávno ministr vnitra Jambon.
V metru nebo třeba na nádraží v Bruselu se stále pohybují malé skupinky vojáků v neprůstřelných vestách a s automatickými zbraněmi. Jejich oči rychle klouzají po cestujících v metru, kde před rokem teroristé zaútočili.
Obyvatelé Molenbeeku doufají, že ve čtvrti už bude klid. "Do Molenbeeku jsem se přestěhoval před více než rokem, žiji v klidnější části, kde nejezdí ani tolik aut. Docela se mi tu líbí," vypráví asi dvacetiletý Jonathan. "Nebudu vám ale lhát, že předtím, když tu bylo tolik poplachů a policejních akcí, tak to bylo těžší, protože lidi vás soudili jen podle toho, kde bydlíte. Teď mám ale pocit, že se všechno uklidňuje," uvádí s nadějí v hlase.
