Praha - Němci či Rakušané budou po odtajnění čs. agenturní sítě z let 1933 až 1939 dost možná šokováni.
Dozvědí se totiž, že některé známé předválečné osobnosti Německa nebo Rakouska - například známý novinář Artur Ernst Rurtra s blízkými kontakty na tehdejší nejvyšší rakouské vládní činitele - pracovaly léta pro československou špionáž.
"Fakt, že se z těchto lidí stali agenti československé rozvědky, může někomu připadat jako poklesek. Většina z nich jsou ale pro mě hrdinové, vlastenci, kteří v boji proti nastupujícímu a poté i vládnoucímu nacismu nasazovali vědomě své životy," říká Karel Straka z Vojenského historického ústavu, který příběhy doposud neznámých spolupracovníků čs. rozvědky zpracoval.
Někteří z velmi cenných agentů nejprve dlouho váhali, než kývli na spolupráci.
"Sílící nacismus je ale přesvědčil, co jejich vlast ve skutečnosti ohrožuje, takže počáteční vlažná spolupráce přerostla postupně v intenzivní úkolování těchto agentů," dodává Straka.
Mnozí z nich spolupracovali s československou špionáží za peníze. Další ale jen za režijní náklady.
Informace z nitra wehrmachtu
V rukou československé rozvědky se tak postupně v letech 1933 až 1939 ocitly nesmírně citlivé strategické informace o nacistickém Německu. Konkrétně třeba o rozvoji jeho leteckého programu nebo konkrétních zbrojních plánech.
"Šlo o veledůležité strategické informace - například o počtech německých armádních a leteckých jednotek, kvalitě jejich výzbroje i dislokaci, včetně jmen velitelů," říká historik Karel Straka.
Klíčoví agenti čs. rozvědky před II. světovou válkou
Hugo Zappe
Jeden z nejvýznamnějších členů čs. agenturní sítě. Unikátní příklad cíleně instalovaného agenta do nacistického zpravodajství.
Prověřoval minulost lidí, kteří byli vypovězeni anebo utekli z Československa. Pro Prahu získával mj. informace o tom, zda se jiným agentům vyslaným do Německa podařilo překonat kontrašpionážní "karanténní bariéru", anebo ne.
Podílel se i na odhalení desítek nacistických agentů, kteří působili v Československu. Případně dával tipy na odborníky, kteří by mohli s čs. rozvědkou spolupracovat.
Ta kromě jiného získala díky Zappeho informacím velmi přesný obraz o bezpečnostních a informačních strukturách stojících proti republice ve vysoce exponovaném severozápadním úseku státních hranic.
Zappe také informoval o důležitých jménech a funkcích drážďanské úřadovny Abwehru, tedy německé vojenské zpravodajské služby.
Gestapo ho v roce 1937 zatklo. Za zločin velezrady byl o rok později odsouzen k trestu smrti.
Albrecht Spiess
Špičkový letecký expert Říšského ministerstva letectví. Jeden z nejvýznamnějších čs. agentů.
Význam jeho sdělení byl tak velký a rozsáhlý, že je Československo předávalo dalším spojencům, hlavně Francouzům.
Ze "Spiessovy dílny" se do Prahy dostaly například strategické informace o nacistickém leteckém programu z let 1934 až 1936. Tento dokument vedl poté Francouze k přehodnocení modernizace letectva, ale i k zintenzivnění špionáže o výkonnosti a úrovni nacistického leteckého průmyslu.
Spiess dodával čs. rozvědce také detailní informace o výstavbě a organizaci luftwaffe, počtu a typech letadel, výzbroje, ale i jeho letišť. Abwehr (nacistická armádní rozvědka) Spiesse v kontrašpionážní hře nakonec odhalil, takže ho gestapo v roce 1935 zatklo.
Spiess byl ještě téhož roku za zločin velezrady a vyzrazení vojenských tajemství odsouzen k trestu smrti a popraven.
Abwehr považoval výsledky Spiessovy práce ve prospěch čs. rozvědky za "vysoce závažný průlom do velmi citlivé sféry německého letectví".
Manfred Cammerer
Levicově orientovaný německý emigrant. Jeho osud vystihuje tragédii mnohých agentů čs. rozvědky.
Jako agent chodec vynikl mimořádným množstvím "chodeckých úkolů". V tomto směru se stal doslova esem čs. rozvědky.
V Německu si vytvořil rozsáhlou síť důvěrníků, kteří pro něj získávali mimořádně cenná a velmi precizní data o strategicky důležitých objektech a zejména zbrojovkách, které měly být bombardovány francouzským a československým letectvem.
Z území pomnichovské republiky se mu nepodařilo uniknout. Nacisté ho - nehledě na jeho konspiraci - zatkli a jeho spolupráci s čs. rozvědkou mu prokázali.
I Cammerer byl odsouzen k trestu smrti.
Ke špičkovým agentům čs. rozvědky z Německa i Rakouska patřili i Rudolf Karafiát, Albert Bischoff, Adolf Lux, Rudolf Palmer, Josef Lieber nebo Artur Ernst Rutra.
Velmi cenným špionážním úlovkem se staly rovněž plány německé štábní hry z roku 1936, která rozehrávala nejrůznější varianty přepadení Československa.
"Šlo o jedno z nejzásadnějších varování, že nacisté se o svých agresivních plánech jen tak nebaví, ale podnikají velmi konkrétní plány a kroky, jak napadnout a obsadit Československo," vysvětluje historik.
Zmíněné - se spojenci sdílené - poznatky čs. rozvědky pak významně ovlivnily formování obranné strategie Československa.
Zásadní byly i pro Francouze. Jejich letectvo společně s československým mělo například z českých letišť koordinovaně bombardovat životně důležité cíle v Německu.
850 Němců a Rakušanů ve službách předválečné čs. špionáže
Výsledky práce čs. rozvědky neztratily hodnotu ani po vypuknutí druhé světové války, kdy její hlavní představitelé v čele s tehdejším velitelem Františkem Moravcem přesídlili do Londýna.
Týká se to například informací důstojníka německé armádní rozvědky Abwehru Paula Thümmela, známějšího pod krycí značkou A-54.
Právě on 11. 3. 1939 varoval čs. rozvědku před tím, že nacistický wehrmacht obsadí i zbytek mnichovskou smlouvou okleštěných Čech a Moravy.
Straka Thümmela sice nepomíjí, avšak ve své "rekonstrukci agenturní sítě" se věnuje především dosud neznámým Němcům a Rakušanům ve službách československé rozvědky.
"Paul Thümmel, při vší úctě k výsledkům jeho práce, nebyl jediným významným agentem, s jejichž přispěním patřila československá rozvědka k těm nejlepším v Evropě. V minulosti to dokonce působilo tak, že byl jen Paul Thümmel. Na špionáži proti nacistům se ale podílely stovky dalších Němců a Rakušanů (zpřístupněné záznamy jich obsahují 850, avšak historik detailně analyzoval jen 160 nejvýznamnějších - pozn. red.) a o těch moje práce především je," říká Straka.
Oceňuje tak současné Vojenské zpravodajství za to, že jejich jména před časem odtajnilo. Odmítá ale odpovědět na otázku, proč se tak stalo až desítky let po skončení druhé světové války.
Drsné zacházení
Strakova publikace přináší i unikátní vhled do stylu práce předválečných čs. zpravodajců.
Pokud řídící důstojníci rozpoznali, že přínos nebo potenciál agentů může být pro Československo obrovský, nejednali s nimi mnohdy zrovna v rukavičkách.
Byl to i případ elitních agentů Manfreda Cammerera nebo Huga Zappeho.
V jistém období své špionážní práce například doporučovali, aby mohli - alespoň na nějaký čas - utlumit svou výzvědnou činnost, protože hrozí, že budou odhaleni gestapem.
Jejich řídící důstojníci se ale o tom s Cammererem i Zappem odmítli bavit. Možná to bylo podle Straky i tím, že o motivech těchto agentů českoslovenští zpravodajci nevěděli vždy mnoho. Neznali zpravidla jejich minulost.
Zároveň nevěděli, s kým se stýkají a na koho jsou napojeni. A brali je jako vojáky, kterými sami byli.
"Je v tom tragika i racionalita, ale tehdy to byla i vlivem rostoucí agresivity nacistického Německa drsná realita," vysvětluje historik Straka metody čs. zpravodajců ve stylu: zjisti informace, možná padneš a pak tě nahradíme dalším.
Tragédie podle Straky spočívá i v tom, že řídící důstojník často věděl, že svého agenta posílá na smrt.
Zdůvodňoval to ale vyšším cílem: můj agent při plnění úkolů pravděpodobně zahyne, ale jeho informace mohou zachránit životy tisíců lidí.
Proti Hitlerovi
První analytická rekonstrukce československé předválečné agenturní sítě je podle ředitele Vojenského historického ústavu Aleše Knížka důkazem, že boj s Hitlerem zaměstnával i řadu lidí v Německu nebo Rakousku.
"Ukazuje odvahu stovek, ne-li tisíců Němců a Rakušanů v boji proti nacismu," upozorňuje Knížek.
"V tom válečném tragickém rozsahu šlo sice o malé množství Němců, kteří byli ochotni bojovat proti nacismu, ale svým významem a odvahou vyvážili získáváním strategických informací, ale i prolamováním kontrašpionážních pastí Abwehru či gestapa násilné skutky statisíců jiných Němců," dodává historik Karel Straka.
"Ukazuje to na neobyčejně vysoký morální kredit těchto Němců a Rakušanů ve službách československé špionáže," připomíná.
Při rozsáhlém a několikaletém bádání ve francouzských, německých, rakouských, ale i českých archivech ho fascinovalo i to, že "ti lidé do toho šli s plným vědomím, že spolupráci s čs. rozvědkou nemusí přežít".
A mnozí ji také nepřežili.
Mohli přitom před nacisty včas utéct do bezpečné ciziny, kde by byli ohroženi jen minimálně. Přesto svou špionážní práci pojala podle historika velká část těchto lidí jako výzvu z hlubokého vnitřního přesvědčení, že se musí zlu postavit.
"Oni to chápali a cítili opravdu jako boj proti zlu, jemuž se nelze vyhnout. A nemohli nepochybně ani jednat jinak," míní Straka.
Dokládají to i slova jednoho z významných agentů československé špionáže Josefa Leibera.
"Budu pracovat a chci pracovat. Nebudu jako říšský Němec pracovat prostředně (rozuměj průměrně - pozn. red.) a budu velmi důsledný."
Od českých řídících důstojníků žádal jediné. Dokonalé krytí a bezpečnost.
