Poznámka: Tento text vyšel na Aktuálně.cz ve čtvrtek 28.8. Vzhledem k aktuálním událostem ho nabízíme v "repríze" i našim víkendovým čtenářům.
Užhorod (od naší spolupracovnice) - Nebýt války, chtěl se Mykola letos ženit. Plánoval cestu do Ruska, aby si na svatbu přivydělal.
V moskevských Chimkách měl domluvenou práci na obnově fasád. Muži z jeho rodné vsi u rumunských hranic tam jezdí už léta za prací.
V červnu však dostal povolávací rozkaz a musel nastoupit k výcviku v Užhorodě. Přestože tam měl být jen čtrnáct dnů, už přes dva měsíce se učí střílet a řídit obrněný transportér.
Nyní má za to, že jej velení připravuje do oblasti, kde se bojuje s "teroristy".
"Neměl jsem volbu. Kdybych nešel, hrozil by mi trest," říká mladý muž, když ve vesnickém baru popíjí s kamarády pivo.
Domů se dostal po dvou měsících na "opušťák". Přijel na svatbu. Nikoli však svoji, ale kamaráda. Ta jeho musí počkat.
"Nevím, proč zrovna já jsem měl to štěstí, že jsem byl vybrán," říká se známkou ironie v hlase, jelikož z vesnice odešli pouze čtyři muži. Slibované "rotace" se nedočkal. Nasazen byl totiž na hlídání energetických objektů a jeho návrat domů prý bude záležet na "demobilizaci".
Sezona svateb
Na svatbu se Mykola oblékl do civilu. Přiznává, že kamufláž, ve které přijel ze střelnice, by působila "rušivě". O své "misi" nemluví příliš rád.
"Armáda by asi měla bojovat proti Rusku. Řekli nám ale, že zatím budeme působit jako hlídky v našem kraji. Máme pomáhat policii," popisuje nepříliš jasné perspektivy.
Jeho snoubenka přiznává, že se bojí. Nejraději by prý svého vojáka schovala, než se situace uklidní.
Po celém Zakarpatsku je sezona svateb.
Sličné nevěsty se vozí v dlouhých limuzínách jako z hollywoodských filmů. Téměř v každé vsi jsou "salóny", kde se pořádají honosné oslavy.
Bílé lincolny, židle s mašlemi, saténové ubrusy, krajkové šaty, dlouhé vlečky a obrovské podpatky družiček jsou atributy, které patří k tamní veselce, stejně jako domácí klobásy a pálenka, známá jako "samohonka".
Opulentní hostiny oplývají tradiční ukrajinskou "horilkou", tedy vodkou, a servírují se pokrmy z ukrajinské, maďarské, rumunské i české kuchyně, na které je místní gastronomie zvyklá. Ani náznak, že se země žene do krize, o které už měsíce spekulují světová média i politici.
Nikdo se neptá, co chcete
Boje na východě, které původně vypadaly jako lokální konflikt, se přenášejí do všech koutů země. I obce ležící daleko od fronty pohřbívají mrtvé vojáky a lidi znervózňuje mobilizace, která má připravit rezervisty na válku.
"Syna nepustím, i kdybych měla na frontu jít sama," říká rozhodně Valentyna. Tvrdí, že hlídky chodí po domech v noci a odvádějí mladé muže. "Také mého otce kdysi odvedli v noci. A pak se ocitl v Praze," vypráví rodinný příběh z konce 60. let.
"Táta nechtěl ,okupovat' Československo, ale nikdo se ho neptal, co chce. Byl obyčejný vesničan, kterého povolali do armády. Ani mého syna se nyní neptají, zda chce bojovat," říká.
Mladý houslista Serhij, který na svatbě zajišťuje atmosféru, se prý odvodu nebojí. "Uteču do lesa," odpovídá šibalsky na dotaz, zda se také chystá na manévry.
Spíše než v lese však hledají muži z horských vesnic únik v zahraničí, zejména v Rusku.
K cestě do sousední země, která je označována kvůli záboru Krymu a podpoře ukrajinských separatistů za "agresora" a "okupanta", totiž nepotřebují vízum, ba ani cestovní pas. Ti movitější pak prchají do Česka, Maďarska, Itálie či Německa. Dobrovolnické nadšení pro účast v bojových operacích prý v této části země není zrovna masový jev.
Oblast, která dvě desítky let patřila k meziválečnému Československu, je vybavena infrastrukturou podobnou jako v celé Ukrajině.
Ve městech jsou moderní supermarkety plné zboží, působí tam hodně mobilních operátorů a ve vesnických domech je nejen elektřina a plyn, ale také internet.
V ulicích sice mnohdy chybí asfalt, avšak vedle koňských povozů a starých žigulíků se tam prohánějí mercedesy, lexusy a volva. "Lidé v Evropě si myslí, že jsme chudí a zaostalí. Dávají nám staré oblečení a myslí si, že jim za to budeme vděční. My to však házíme do popelnice," říká Ukrajinec Roman, který pracoval na stavbě v Čáslavi.
Ukrajinci podle něj potřebují práci, ne "almužnu". "Proto jezdíme do ciziny," říká trpce.
Máte rádi Aktuálně.cz?
Hlasujte pro nás v internetové anketě Křišťálová Lupa 2015 v kategorii Zpravodajství. Za každý Váš hlas děkujeme!
Česko jen pro bohaté
Válka přitom zhatila plány mnoha lidí, nejen vojáků. "Letos do Moskvy nepojedu. Kdoví, jestli si nás tam nenechají jako rukojmí," říká Vasyl Minko, který v sousední zemi "brigádničil" už za sovětských časů.
Rád by prý jel i do Česka, ale nemá na to. "Tam se dostanou jen bohatí," tvrdí. Vyřízení dokladů pro vycestování do evropské země prý přijde na několik stovek, i tisíc dolarů. Hodně "spolykají" prostředníci, tzv. klienti, kteří ukrajinským gastarbeiterům práci v cizině zajišťují.
Nadija z Ivanofrankivsku, která si k jezerům u bývalých solných dolů v Solotvyně poblíž Rumunska jezdí léčit klouby, tvrdí, že v obci obývané převážně etnickými Rumuny vládne napětí.
"Taková nenávist tady nikdy nebyla. To se snad sám ďábel zbláznil," lamentuje žena na pláži. Stýská si, že lidé, u kterých se ubytovala, nechtějí ani mluvit ukrajinsky. "Nelíbí se jim, že musí do války. Nezáleží jim na Ukrajině."
Vasyl, který s partnerkou Marijí prodává v populárním rekreačním letovisku Šajan vedle hromádek čerstvých a sušených hřibů, borůvek a ostružin "vlastenecká" trička, je přesvědčen, že navzdory nepokojům na východě se Ukrajina zvedne.
Na svém zánovním fordu si připevnil hned tři vlaječky: ukrajinskou, německou a Evropské unie. Uvítal by hlavně zrušení víz. "Vozím drogérii z Německa. Hranice jsou pro mě zatím značná komplikace," přiznává.
Ve svém sortimentu má "módní" oděvy s přisprostlým nápisem "PTN CHLO".
Na Ukrajině jsou zkratky, jež urážejí ruského prezidenta Vladimira Putina, velký hit. Jsou nastříkány na plotech i vytištěny na billboardech. "Je to vyjádření občanské pozice, možná i projev vlastenectví," říká Vasyl o důvodech, proč si lidé trička se sprostými nápisy kupují.
V centru obce proslulé minerálními prameny nabízí také vyšívané krojové košile či trika s potisky nacionalistických symbolů a textů jako "jsem banderovec" a "Sláva Ukrajině!".
Stojí v přepočtu asi 200 korun a kupují si je prý hlavně turisté. "Je to byznys, který vzešel z revoluce," říká Vasyl.
Má za to, že o tuto produkci by byl zájem i v zahraničí, kde by chtěl obchodovat. "Víme, že se všude pořádají demonstrace na podporu Ukrajiny. Ukrajina je trend," míní.
Tak trochu "jiná Ukrajina"
Pavlo z Charkova vnímá Zakarpatsko jako poněkud exotický kraj. Přestože má v oblasti částečné kořeny, tvrdí, že je to "jiná Ukrajina".
"Mluví se tady dialektem, kterému moc nerozumím, a také život je tady jiný než na jihovýchodě," přiznává.
V oblasti se mísí příslušníci různých národností a kultur, které svedla historie dohromady. Starší lidé žertují, že nemuseli vytáhnout paty z domu, aby "procestovali" Maďarsko, Rumunsko či Československo. Vždy se ale novému režimu přizpůsobili.
Boje na východě, který do svých separatistických ambicí zatáhl také i jejich region, odsuzují. Spílají Kyjevu i Moskvě, že je nenechává klidně žít.
