Hpa-An, Barma (od našeho zpravodaje) - Školáci v bílých košilích a zelených šortkách rámusí o přestávce ve třídě i na zahradě, naproti přes prašnou hlavní cestu jsou na soukromých domech volební billboardy a plakáty.
Barmská vesnice Lakkana na jihovýchodě země, nedaleko thajských hranic, zažívá klidné období. Jedna z nejdelších občanských válek na světě - mezi karenskými separatisty a barmskou armádou - je ukončena, nebo alespoň přerušená příměřím.
Stejně jako celá Barma, i tato oblast se chystá na nedělní historické volby. První po pětadvaceti letech, které dlouho vládnoucí vojenská diktatura dovolila.
Válka mezi karenskými ozbrojenci a vojáky trvala téměř sedmdesát let. Příměří v září obě strany potvrdily podpisem. Vesnice mezi rýžovými poli a vápencovými skalami si tak zvykají na život v míru.
Dříve bylo při ofenzivách vládních vojsk běžné i plenění domů, zabírání úrody nebo odvádění mužů násilím do armády.
Třicet let v uprchlickém táboře
V největším karenském městě Hpa-Anu pomáhá s návratem k normálnímu životu také Daw May, šéfka organizace Karen Development Network. Hlavně s obnovou, respektive výstavbou školního systému.
"Potřebujeme mnoho dohnat. Situace v Karenském státě je strašlivě špatná. Mnoho rodičů dříve neposílalo děti do školy. Kvůli tomu, že byly daleko ve vesnici, kvůli válce nebo kvůli jiným problémům. Většina dětí tak nedokončila základní školu. Teď se snažíme, aby škola stála v každé vesnici," říká žena, podle které je ale příměří křehké a je ještě předčasné mluvit o tom, že válka skončila. (Tato oblast se nazývá Karenský stát, přestože je součástí Barmy - pozn. red.)
Konflikt také stvořil velkou skupinu uprchlíků, stovky tisíc lidí z karenských vesnic a měst uprchly. Dodnes jich přes sto tisíc žije v táborech na thajské straně hranice. V provizorních přístřešcích, protože Thajsko běžencům nepovoluje stavbu pevných budov. Některé rodiny tam jsou už třicet let.
"V rámci dohod se uprchlíci mají postupně vracet, ale musíme posunovat věci velmi pomalu. Volby jsou prvním krokem k demokracii. Pak bude třeba změnit ústavu, která zatím dává armádě velkou moc. Mají díky ní nyní čtvrtinu křesel v parlamentu. Ale musíme jít postupně, stejně jako v jednání o míru tady v Karenském státě. Je třeba trpělivosti," říká na balkoně svého domu v Hpa-Anu bývalý politický vězeň a odpůrce vojenského režimu U Myint Aung.
Ve městě vede organizaci Generace 88, která se věnuje například boji proti drogám.
Dává jasně najevo, kde jsou jeho politické sympatie. Nosí tričko s tváří Aun Schan Su Ťij. To si přes dvacet let v dobách tvrdého režimu generálů nemohl nikdo dovolit. Riskoval by vězení.
Jedna země, 135 národností
Zhruba čtyřmilionový karenský národ byl zadobře s britskou koloniální správou a přibližně třetina Karenů přijala křesťanství. Za druhé světové války se postavili proti japonské okupaci.
Po válce Karenská národně-osvobozenecká armáda postoupila v jednu chvíli až k Rangúnu, ale byla zatlačena zpět.
Teď se otevírá šance konflikt ukončit. Stejně tak i další války, které režim vedl s ozbrojenými skupinami barmských etnických menšin na východě a severu země.
Armáda zdůvodňovala svoji téměř padesátiletou nepřetržitou vládu (v letech 1962 až 2011) právě hrozbou, že slabá centrální moc povede k rozpadu Barmy a odtržení mnoha etnik. Karenů, Šanů či Kačjinů.
Barmu tvoří příslušníci neuvěřitelných 135 národností.
O zdejších válkách okolní svět moc neví, ale karenský odpor se dostal až do Hollywoodu. Sylvester Stallone umístil děj svého filmu Rambo4: Do pekla a zpět právě do karenských vesnic na barmsko-thajské hranici. Jako komparzisté ve filmu hráli skuteční Karenové.
"Musíme se modlit, aby to vydrželo"
V autobuse z Rangúnu do Hpa-Anu cestoval před volbami i Mint. Nyní už Američan, který na konci osmdesátých let právě tudy - po potlačení demonstrací v roce 1988 - prchal do Thajska. Později se mu podařilo získat ve Spojených státech azyl.
Vrací se, protože jeden z příbuzných jeho manželky je vážně nemocný a on ho chce navštívit. Fakt, že může nyní volně přijet, ilustruje změny, ke kterým došlo. "Musíme se modlit, aby to vydrželo," říká.
I v Karenském státě visí mnoho fotografií a plakátů Su Ťij, ale přece jenom méně než v metropoli Rangúnu. Podle Naw Cynthie Win z humanitární organizace Karen Women Empowerment Group je sedmdesátiletá vůdkyně opozice populární i tady. Dokonce tak, že mnozí lidé ani nikoho jiného neznají.
"Snažíme se v rámci naší práce vysvětlovat, jak volby fungují a jak volit. Někteří opravdu znají jen Su Ťij, neznají její stranu, a když prostě Su Ťij nenajdou na kandidátce, nebudou vědět, koho volit," vysvětluje aktivistka, která se zabývá pomocí ženským obětem domácího násilí i války a podporou ženských práv v Karenském státě.
Nechce spekulovat, zda bude po volbách lépe a boje či uprchlické vlny do Thajska už skončily: "Je to nervózní doba, všichni musejí být velmi opatrní."
Cesta byla podpořena z prostředků České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR.
