Bogota - Množství kokainu zadrženého americkými úřady na území USA či jeho hranicích už druhý rok po sobě kleslo. Naopak množství drogy zabavené na širém moři roste.
Důvodem je i nový způsob pašování. Kolumbijské kartely vedle letadel a rychločlunů začaly využívat také "narkoponorky". Od roku 2005 jich pobřežní hlídky zadržely 18 - z toho pět v posledních pěti měsících.
Minulý rok se Američanům podařilo na širém moři zkonfiskovat 70 tun kokainu v odhadované ceně téměř 30 miliard korun.
Zlí hoši mají náskok
"S postupujícím časem obchodníci s drogami mění způsoby, jak drogy transportují. Nyní jsou v kurzu ponorky," řekl britskému deníku Scotsman kapitán kolumbijské pobřežní stráže Juan Carlos Molano.
Jestli totiž tradiční pašerácké cesty v Karibiku a Mexiku s větším či menším úspěchem přehradily policejní a armádní bariéry, cesta pod hladinou Tichého oceánu je pro Kolumbijce dálnicí, kde se mýtné ještě dlouho platit nebude.
"Zlí hoši jsou o krok před námi," prohlásil chmurně na lednovém setkání protidrogových sil náčelník generálního štábu americké armády Michael Mullen.
Máme ji na očích
Američané roku 2007 zabavili celkem 257 tun ilegálně vyráběného alkaloidu, tedy o 49 tun méně než rok předtím. To neznamená, že by výroba kokainu v Kolumbii poklesla. Je pouze těžší zabránit jeho převozu na hlavní světová odbytiště - do Spojených států a Evropské unie.
"Zdvojnásobujeme naše taktické úsilí. Především jdeme po těchto částečně ponorných zařízeních, jejichž využívání je podle mého názoru znepokojující," citovala agentura AFP v polovině ledna admirála Jamese Stavridise, hlavu Jižního velitelství armády Spojených států (SOUTHCOM).
Aby měl toto nebezpečí neustále na očích, nechal Stavridis jednu ze zabavených ponorek vystavit u vchodu do SOUTCOMu. Proč ale mluví o "částečně ponorných zařízeních"?
Jako sněhové vločky
Kolumbijské narkoponorky si totiž nelze představit jako ty klasické vojenské. Jsou to podomácku vyrobená plavidla, která se nemohou potopit hluboko pod hladinu. I při ponoření jim nad vodu stále vyčnívají větrací šachty a část navigačního zařízení.
Jejich tvary a formy jsou všelijaké. Některé vypadají jako dlouhé neforemné roury, jiné mají vzhled miniaturního hausbótu.
"Jsou jako sněhové vločky. Každá je jiná," říká jeden z kolumbijských úředníků. "Standardizovaný design dosud neexistuje."
Důležitými požadavky jsou velká nosnost a malá velikost. Čím menší plavidlo, tím lépe unikne pozornosti pobřežní stráže.
Kvůli tomu se také coby stavební materiál nejčastěji používá laminát, který je na radarech špatně vidět.
Cesta za 100 milionů
Třicetimetrový kovový kolos s nosností 200 tun a schopný standardního ponoření, který roku 2000 šokovaní policisté objevili v jedné garáži nedaleko Bogoty (tedy 400 km od moře přes několik vysokohorských průsmyků), už dávno vyšel z módy.
Pryč jsou také doby Pabla Escobara, který chtěl kdysi koupit ponorku od ruské mafie. Dnešní narkoplavidla se dělají na koleni v džungli.
Nosnost současných narkoponorek je mezi pěti a dvanácti tunami kokainu a obsluhuje je posádka o třech až čtyřech mužích. Každý tento námořník za kokainovou misi dostane přibližně 2000 dolarů, tedy 35 tisíc korun.
Cena samotné ponorky je okolo jednoho milionu dolarů (17 a půl milionu korun). Materiál je levný, problematické je ale dostat kvalifikované pracovníky a materiál do džungle, kde se tato plavidla staví.
Vše se ale královsky vyplatí. Za jednu cestu si překupníci vydělají okolo 100 milionů dolarů.
Inovace v obchodu
Kromě kokainových ponorek se kolumbijští pašeráci uchylují i k jiným inovativním technikám. Zatíží lodě například podvodními kontejnery zavěšenými na kabelech, které je možné v případě nebezpečí kdykoliv odříznout.
Aby se vyhnuli sledovacím systémům, konají náročné cesty směrem do Pacifiku nebo k africkému pobřeží. Místo několika velkých lodí se začalo používat množství malých člunů, které jsou obtížně lokalizovatelné.
Narkoponorky se nevyhýbají ani Evropě. Jedna z nich byla minulý rok - opuštěná - nalezena u severozápadního pobřeží Španělska.
