Schůzky v prezidentském paláci by se měl účastnit také český velvyslanec v Turecku Pavel Kafka a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. Téma rozhovoru nepřímo potvrdil i český premiér: "S panem prezidentem Erdoganem budu jednat o všech oblastech našich bilaterálních vztahů a samozřejmě otevřeme i konzulární témata," sdělil Aktuálně.cz.
Sedmadvacetiletá Všelichová a o šest let starší Farkas se do Turecka vydali na podzim 2016, v syrském Kurdistánu prý chtěli vybudovat polní nemocnici. Aktivisté se netajili svými sympatiemi ke kurdským milicím YPG, které Turecko na rozdíl od Evropské unie nebo Spojených států považuje za teroristickou skupinu.
Turecký soud je v srpnu následujícího roku odsoudil na šest let a tři měsíce do vězení za spolupráci s teroristy. Verdikt loni v červenci potvrdil turecký nejvyšší soud.
Radovan Všelicha, otec vězněné Češky, redakci řekl, že rodina je s dcerou v kontaktu. "Jednou týdně máme desetiminutový telefonát, jinak komunikujeme prostřednictvím dopisů, ty posíláme taky jednou týdně," popsal redakci. "Do Turecka jezdíme s manželkou i osobně, vzhledem k nákladům ale asi jenom jednou za čtvrt roku," dodal.
Podle českého ministerstva zahraničí se Markéta Všelichová nyní nachází v ženské věznici v Izmiru na západě Turecka. Miroslav Farkas pak ve městě Van na východě země poblíž hranic s Íránem. Na facebookovém profilu Všelichové její přátelé pravidelně zveřejňují fotografie z vězení. V poslední době jsou to například předměty, které vyrobila v kroužku ručních prací.
"Není to sanatorium, pořád je to vězení. Ale řekl bych, že poměrně propracované a funkční. Prostředí je důstojné i z hlediska hygieny, nosí tam vlastní oblečení," líčí Všelicha poměry v tureckém vězení. Svou dceru naposledy viděli letos v červnu, nyní se do Turecka chystají znovu.
Tichá diplomacie
Markéta Všelichová se nedávno prostřednictvím svých právníků ve svém případu odvolala k tureckému ústavnímu soudu, který by kauzu mohl vrátit na začátek. Podle českých úřadů by v ideálním případě turecké soudy v obnoveném řízení přihlédly k tomu, že milice YPG nejsou mimo Turecko považovány za teroristické uskupení.
Pokud by jí ústavní soud nevyhověl, je podle informací Aktuálně.cz připravená obrátit se i na Evropský soud pro lidská práva.
Se Všelichovou i Farkasem průběžně komunikuje také české velvyslanectví v Ankaře. Průběh vyjednávání s tureckou stranou ale diplomaté odmítají komentovat. "Případ Čechů zadržených v Turecku sleduji. Chceme dosáhnout jejich předčasného propuštění a také ověřujeme, jestli by se na ně nemohla vztahovat amnestie," prohlásil premiér Babiš na jaře letošního roku.
Podle otce Všelichové je situace v Turecku složitá. "Markéta s Miroslavem byli odsouzeni podle tureckého práva, a co si o tom myslíme my, na to nemá vliv," odmítá Radovan Všelicha poskytnout bližší informace o procesu. "Že se o tom nemluví, neznamená, že se nic neděje. A tak je to podle mě i dobře," dodává s tím, že právě Babiš by mohl situaci jeho dcery vyřešit.
"Jestli má někdo šanci jí pomoct, je to premiér Babiš. Konečně tam jede někdo, kdo je pro ně partner k jednání," doplňuje.
Elektrárna za miliardy
Tomáš Kaválek, ředitel Centra blízkovýchodních vztahů CEVRO Institutu nicméně upozorňuje, že česká vláda se v Turecku především snaží zajistit své vlastní investice. "Jeví se, že premiér Babiš jede do Turecka hlavně kvůli vyjednávání o projektu uhelné elektrárny Yunus Emre (také známé pod jménem Adularya, pozn. red.), do kterého český stát investoval na 12 miliard korun," vysvětluje Kaválek.
Turecko po nepovedeném pokusu o puč proti prezidentu Erdoganovi v červenci 2016 začalo zatýkat domácí i zahraniční novináře a aktivisty. "Nejznámější je asi případ německého novináře Denize Yücela, který byl zatčen v roce 2017 za propagaci terorismu a propuštěn o rok později. Podobně byl po zadržení propuštěn lidskoprávní aktivita Peter Steudtner a řada dalších. Německo má pochopitelně silnější ekonomické páky, Berlín tehdy vyvíjel nátlak například i skrze hrozbu pozastavení zbrojních kontraktů," připomíná Kaválek.
Případ Všelichové a Farkase je podle něj nicméně potřeba srovnávat spíše s dalšími občany EU, kteří byli v Turecku stíhání podle protiteroristického zákona. "Většinou byli propuštěni, případně jsou souzeni na svobodě," dodává. Podle něj jsou tato turecká legislativa i soudní praxe velmi vágní, a mohou být používány i jako nástroj pro potírání opozice.
