Těžba dopadá i na nedalekou saskou Žitavu, kde žije necelých 30 tisíc obyvatel. Její primátor Thomas Zenker v rozhovoru pro deník Aktuálně.cz kritizuje argumenty polských těžařů i jejich záměr dolovat uhlí z Turówa ještě dalších 23 let.
Poprvé jsme spolu mluvili loni na podzim, když jste na radnici představovali studii, podle které kvůli těžbě v nedalekém hnědouhelném dole Turów mizí podzemní voda, což může způsobit, že se v Žitavě propadne půda. Jak jste s tím varováním dál naložili?
Studii jsme tehdy poslali na příslušné úřady a ministerstva. Co se týče vlivu dolu na statiku podloží a zásoby vody, tak to pro nás byla rozhodně nová a závažná zjištění. Do té doby se mluvilo o prachu a hluku.
Co vám na to z ostatních úřadů řekli?
Saský úřad pro životní prostředí, zemědělství a geologii potvrdil, že posuzování vlivu dolu Turów na životní prostředí je nedostatečné. Sám ale bohužel sleduje jen hladinu podzemní vody v nejvyšší vrstvě, na ty hluboké nebere ohled. Důlní úřad zase sice považuje to posuzování za dostatečné, zároveň ale stavitele v Žitavě varuje před škodami v důsledku odtékání podzemní vody skrz důl. Podle mě je to jasný rozpor.
A vy si tady v každodenním životě něčeho všímáte?
Ano. Voda, kterou máme právě teď tady na stole, je ze zdejšího Žitavského pohoří. Stéká k nám skrz skály a je velmi kvalitní. V posledních dvou třech letech jí je ale méně.
Za to ale přece nemůže Turów, ten je úplně na opačné straně…
Ano, a v posledních letech málo pršelo. Může se ale stát, že někdy v budoucnu budeme potřebovat i zásoby vody uložené hlouběji v zemi. Takže bychom se jimi měli zabývat, což se ale neděje.
To je trochu podobné česko-polskému sporu. Evropská komise dala české vládě za pravdu v tom, že Varšava nesprávně posuzuje vliv dolu na životní prostředí a nedostatečně informuje o záměrech další těžby. Sledujete ten spor?
Ano, mám o něm informace od různých stran. A upřímně nechápu, proč spolu vyjednávají Česko a Polsko, ale ne Evropská komise. Opakovaně jsem kvůli tomu psal spolkové vládě do Berlína i přímo komisi, aby se zapojila. Sasko i celoněmecká vláda totiž předtím říkaly, že se do sporu s Polskem nepřidají, protože se ho účastní komise. To ale není pravda. Zároveň ale naše vláda zdůraznila, že situaci hodnotí kriticky.
Co to znamená?
Že probíhají diplomatické rozhovory mezi Německem a Polskem na různých úrovních a že tohle téma během nich také zaznívá. Nevěřím ale, že přinesou výsledek.
A co za výsledek byste si přál?
Aby naši sousedé dodržovali evropské zákony, provedli řádný proces, ve kterém budou popsány vlivy a rizika rozšíření dolu. A představili výhled na odklon od uhlí a vysvětlili, jak to vyřeší technicky.
Půda se hýbe
Mezinárodní smlouva, jejíž znění teď česká a polská strana dojednávají, počítá i s finančním vyrovnáním škod způsobených dolem na české straně. Někteří to ale kritizují s argumentem, že Česko tím vlastně prodává své životní prostředí. Jak se na to díváte vy, primátor německého města na hranici s Polskem?
Princip, že když někde způsobím nějakou škodu, tak ji musím nějak vykompenzovat, je normální. Chci na zelené louce postavit nějakou obří stavbu? Tak jinde zafinancuji jinou louku nebo les. Není to podle mě prodávání se. Pro ty, kteří žijí přímo na hranici, v obcích jako Uhelná, je to ale samozřejmě velmi těžké a nefér.
Druhá věc je, že Polsko porušuje evropská pravidla. I pokud by se vyřešil česko-polský spor o vodu, polské přestupky tím napraveny nebudou. Dobře fungující orgány EU jsou pro dodržení právního státu v našem pohraničním regionu zcela zásadní.
Řeší to lidé tady v Žitavě? Je důl Turów pro ně důležité téma?
Má to dvě strany. Žije tu hodně lidí, kteří dřív také pracovali v dolech. A ti mají velké pochopení pro to, jak těžká je to situace. Ale lidé se tu také bojí škod na svých domech. O tom se hodně mluví, dřív jsme totiž zaznamenávali velké poklesy půdy na západní straně města, kde býval povrchový lom Olbersdorf. Pak se podloží zase zvedlo, když se těžební jáma zaplnila vodou a vzniklo jezero Olbersdorfer See. Od 90. let je tam země stabilní a nejvíc se hýbe naopak na východní straně, směrem k Turówu. To můžeme dokázat.
Jsou nějaké škody už viditelné?
Moc ne. Ale to je jako s koronavirem - prevence ve správnou chvíli je důležitá.
Jsem vzteklý
Poláci, Němci a Češi žijí v tomhle koutě Evropy velmi blízko sebe, jsou doslova sousedé. Jak hodnotíte postup polských těžařů, kteří teď českou, ale i německou stranu označují za nepřátele?
Tvrzení PGE (polského provozovatele dolu, pozn. red.), že Češi a Němci proti Turówu bojují, protože chtějí Polsku prodávat svoje vlastní uhlí, je naprosto nehorázné. Mně je nějaké německé uhlí úplně ukradené. Ve svém úřadu se starám o obyvatele Žitavy. Jsem z toho vzteklý. Ale PGE nejde brát vážně, jsou to lobbisti.
Je to státní podnik.
Ano, a proto naopak bereme vážně informace a podklady, které dodávají do veřejných řízení, a kritizujeme jejich kvalitu. Je ale potřeba říct i to, že náš cíl není zastavit těžbu, jako se o tom mluví v souvislosti s českou žalobou u evropského soudního dvora…
Soud dal příkaz těžbu přerušit, ne zastavit napořád…
Ano, hovoří se ale jenom o zastavení. Kdybych byl hodně "zeleně" smýšlející, možná bych to chtěl taky. Ale tak to není. Chápu, že odklon od uhlí je pro tenhle malý region extrémně těžký. Musí být dobře naplánovaný, financovaný, doplněný o programy na sociální zajištění lidí… Ale k tomu by musela existovat strategie, což se nestalo. Polský stát v tomhle selhal a my skutečně nemůžeme za to, že se tam teď lidi musí bát o svoji budoucnost. Na severu našeho okresu s těžbou přestaneme v roce 2038, to je ještě o šest let dříve, než plánují v Turówě…
Považujete skutečně za pravděpodobné, že se tam bude těžit až do roku 2044, jak říká Varšava a PGE?
Je to velmi nepravděpodobné. Nerozumím, proč nejsou upřímní. Klimatická krize se neustále zhoršuje, tady v Německu jsme to teď sami poznali (připomíná ničivé červencové povodně na západě země, pozn. red.). Podle mě budeme v budoucnu muset věci měnit ještě mnohem rychleji…
Takže to chápete tak, že v Polsku se současní představitelé vyhýbají odpovědnosti za budoucnost?
Ano. Němčina pro to má takové ošklivé, ale bohužel velmi příhodné rčení: po mně potopa.
