"Násilí na Ujgurech a jiných muslimech je spíše neviditelné," říká Rachel Harrisová, která studuje ujgurskou kulturu a hudbu. "Pro turisty, kteří oblastí projíždějí, vše vypadá hezky," vysvětluje pro indonéský list The Jakarta Times.
Tomu odpovídá i počet turistů mířících do oblasti. Podle čínského státního deníku China Daily jich loni přijelo 150 milionů, o 40 procent víc než v předchozím roce. V roce 2020 jich chce Čína uvítat až dvojnásobek.
Traveling to Urumqi, the capital of NW China's #Xinjiang, in the summer has emerged as a new choice for more and more people, said a report by the China Tourism Academy and the travel service provider Ctrip. #tourism https://t.co/kfaeWuEG7c pic.twitter.com/elXyWDSGA3
— China Daily (@ChinaDaily) July 16, 2019
Přitom ještě před pár lety čínská vláda platila domácím návštěvníkům za to, že se do autonomní oblasti vydají, 500 jüanů (přibližně 1600 korun). Lidé se zdráhali především kvůli násilnostem, ze kterých Peking vinil právě ujgurské separatisty.
Situace se změnila před pár lety, přibližně ve stejné době, kdy Čína začala zavírat Ujgury do převýchovných táborů a propagovat provincii jako bezpečnou oblast. "Sociální stabilita a unifikace etnických skupin v Sin-ťiangu pomohla rychlému rozvoji turismu," řekl čínskému listu Global Times Pchang Siang-jang z místního úřadu pro propagaci regionu.
To potvrzuje i majitelka cestovní kanceláře Wu Ja-li, podle které turisté vnímají provincii jako velmi stabilní. Návštěvníky neodradí ani zvýšená bezpečnostní opatření a omezený prostor, ve kterém se smějí pohybovat. "Po pár dnech se přizpůsobí," říká Wuová.
Pro cizince méně lákavá dovolená
Jinak ale situaci popisují čínští a pak zahraniční turisté. Těm často vadí, když na letišti musejí dát otisky prstů, podstupují skenování rohovek nebo několikrát procházejí detektory kovů.
"Každou minutu každého dne je každá osoba monitorována na obrazovkách, přes odposlouchávací zařízení a kamery v kavárnách, v práci, veřejné dopravě a na ulici," popsala pro japonský server The Diplomat zážitek z cestování po Sin-ťiangu Ruth Ingramová, výzkumnice, která se zaměřuje na oblast střední Asie a Kavkaz.
Sama se do střetu s policií dostala při dovolené hned dvakrát. Prvně, když rozpípala detektor kovu a obstoupili ji policisté s tyčemi, a podruhé, když se po cestě na místní bazar dostala do oblasti, kam mají cizinci neoficiálně vstup zakázán. Hledala tu autobusovou zastávku, okolí však připomínalo téměř vojenskou základnu. Strážníci jí pak vzali pas. Vše se vyřešilo, dostala však doprovod.
Jiní zahraniční turisté zase na svém cestovním blogu popisují, jak jim bezpečnostní kontrola odebrala deodoranty. Prý je mohli použít jako zbraň.
Cenzura kultury
Čínská vláda propaguje návštěvu Sin-ťiangu i jako možnost poznat jedinečnou kulturu ujgurské menšiny. Právě kvůli náboženství a své kultuře jsou ale její příslušníci v tzv. převýchovných táborech.
"Ujgurská kultura je tu zmenšena jen na písně a tance," vypráví Josh Summers, který v Sin-ťiangu žil více než deset let a připravoval místní turistické průvodce. "Je smutné, že se udrží jenom určité části ujgurské kultury a jen kvůli turismu."
Mezi zvyky, které by mohly úplně vymizet, jmenuje například tradiční ujgurský způsob výroby papíru. Stejný osud by mohl postihnout i malé ujgurské nože z oblasti Yengisar, které byly dříve hojně dostupné. "Nyní tyto malé nože prodává jen pár obchodů," říká Li Čching-wen, který podniká v turismu.
Svůj vzhled musely změnit i noční trhy, které jsou hojně rozšířeny po celé Asii. Staré stánky v uličkách pod širým nebem nahradil v Chotanu, kde je právě vysoký počet uvězněných obyvatel, jeden bílý stan. Z jeho stropu visí červené čínské lampiony a stánky jsou jednotně ozdobené čínskými vlajkami.
Pro turisty i místní se změnil i účel mešit. V provincii s většinou obyvatel muslimského vyznání byly mešity předělány na turistické atrakce. Modlení v nich je zakázáno a za vstup se platí poplatek.
