Měření teploty u vstupu do obchodního domu v Singapuru. | Foto: Reuters

Singapur: odsud se evropské vlády zdají být neschopné

V Singapuru vyučuje devětadvacetiletá Češka Alena Lorencová hru na housle. Domů cestovat neplánuje. "Měla jsem v plánu letět na začátku května, ale očekávám zrušení nebo změnu termínu," říká. Vzpomíná na leden a únor, kdy svým v Evropě žijícím příbuzným a kamarádům popisovala, co se v Singapuru děje. "Nikdo na to moc nereagoval, asi si neuměli představit, ze se jich to bude taky týkat. A teď se všichni zase moc diví, že my chodíme pořád do práce a nejsme taky v karanténě," vysvětluje.

Bezmála šestimilionový Singapur eviduje asi 350 nakažených a žádné oběti. "Mají tu různé barevné kódy pro závažnost a rozšíření nákazy, které vláda zvládá zavádět v podstatě lusknutím prstu. Před pár lety tu měli epidemii SARSu, takže si většina lidí pamatuje, co a jak dělat," popisuje. 

V tuto chvíli je zavedený takzvaný oranžový kód. Platí povinnost měřit teploty ve školách, v práci, galeriích, kině a knihovnách. "Dělají to i v některých obchodních domech. Všude jsou dezinfekce. Roušky nosí stabilně už od ledna tak desetina lidí a občas je vidět, že se dezinfikují madla v metru. To ale není nic nového, za normálních okolností se tu dá skoro jíst ze země, jak je tu čisto," říká Lorencová. 

Svým příbuzným tak mohla hned na začátku rozšíření nákazy zopakovat tipy, které se sama v Singapuru naučila. "Jak si mýt správně ruce, nesahat si na obličej, nechodit mezi lidi, když někomu není dobře," vyjmenovává. "Není proto asi překvapivé, že mi zpočátku přišlo, že česká vláda vůbec netuší, co dělá. Zarazila mě neschopnost sehnat ochranné pomůcky pro doktory. A potěšilo to, jak si lidi snaží pomáhat - nebo takový dojem mám aspoň ze sociálních sítí," dodává houslistka.