Washington - Psal se únor 1945 a do konečné kapitulace Japonska zbývalo dlouhých sedm měsíců.
Právě tehdy zaútočila americká armáda na strategický ostrov Iwodžima.
Na sopečném ostrově s rozlohou pouhých 21 kilometrů čtverečních se více než 110 000 amerických vojáků postavila ani ne pětina Japonců.
Původně se předpokládalo, že bitva skončí poměrně rychle, ovšem Japonci zdrcující přesile odolávali neuvěřitelných 36 dnů.
Bitva byla nakonec jednou z nejkrvavějších, jakou kdy japonské ostrovy zažily. A fotografie pořízená v průběhu bojů se stala symbolem amerického vítězství v Tichomoří.
Generál Tadamiči Kuribajaši vytvořil z vulkanického ostrůvku, na němž se nacházelo strategicky významné letiště, doslova pevnost. Se svými muži, kteří dostali přísný zákaz kapitulovat, vybudoval opevnění, pod kterým se táhlo celkem 18 kilometrů tunelů.
Nad tím vším se uprostřed pevniny tyčila vyhaslá sopka Suribači. Z jejího vrcholu japonské dělostřelectvo odráželo útok Američanů. Během prvního dne jich padlo na šest stovek a ztráty dál rostly.
Přestože boje se odehrávaly i na moři, sopka Suribači se stala hlavním cílem americké ofenzivy.
Symbol vítězství a naděje
A právě na ní vznikla 23. února roku 1945 jedna z nejslavnějších fotografií války. Zachycuje šest vojáků námořní pěchoty, kteří vztyčují vlajku USA. Ta zavlála nad ostrovem, který se stal zcela prvním japonským územím, jež bylo obsazeno americkou armádou.
Vítězství ale bylo vykoupeno krveprolitím. Zemřelo tu bezmála 7000 Američanů a téměř všichni Japonci.
Snímek fotoreportéra agentury Associated Press Joea Rosenthala pro mnoho Američanů zobrazoval patriotismus a naději, že vítězství je i po krvavých bojích nakonec možné.
Inspiroval také knihu Vlajky našich otců, kterou napsal James Bradley - syn jednoho z vojáků, které snímek zachycuje. Ta se v roce 2006 dočkala pod stejným názvem zfilmování v režii Clinta Eastwooda.
Kdo jsou vojáci na slavné fotografii?
Fotografie měla ve Spojených státech takový ohlas, že sám prezident Franklin Roosevelt po skončení války pobídl členy armády, aby muže ze snímku pomohli identifikovat. Jejich jména se posléze proslavila na celá desetiletí.
Zajímavostí je, že mezi nimi byl i syn tehdy československých imigrantů Michael Strank (třetí zleva, zřejmě nejméně viditelný).
Fotografii dlouhodobě provází pochybnosti. Kritické hlasy tvrdí, že situace, kterou zachycuje, je ve skutečnosti naaranžovaná.
Tento týden se navíc objevily pochybnosti i o identitě vojáků. Ty vznesli dva amatérští a nadšení historici, a potvrdil je dokonce i sám James Bradley. Armáda kvůli tomu otevřela nové vyšetřování, které přitáhlo pozornost notné části amerických médií.
Fotografie totiž byly pořízeny hned dvě. Ještě před tím, než fotoreportér Joe Rosenthal vytvořil svůj slavný snímek, fotil obdobnou situaci - první vztyčování vlajky - i seržant americké armády. Vzpomínky těch, kteří byli v ten den na hoře Suribači, se pod tíhou pokračujících bojů zamlžily. Někteří z aktérů - včetně Čechoslováka Stranka - se konce bitvy ani nedožili.
James Bradley na základě otcových pamětí došel k názoru, že pravděpodobně na slavné fotografii ve skutečnosti zachycen není i přes to, že se vztyčování vlajky účastnil. Přítomen byl nejspíš jen tomu prvnímu.
Vyšetřování dnes komplikuje fakt, že muži údajně zachycení na fotografii již nejsou naživu. John Bradley sice zemřel až v roce 1994, ale tři další muži zahynuli ještě během bojů v Japonsku. Fotograf Joe Rosenthal skonal před deseti lety.
