Šest let pendloval mladý Somálec Ahmed mezi Itálií, Švédskem a Finskem, než se mohl legálně usadit. Kvůli dublinské konvenci musel žádat o azyl v zemi, ve které vstoupil do Evropské unie. Což byla Itálie.
Tam ale pro sebe neviděl perspektivu, protože, jak říká, "v Itálii nemají práci ani Italové, natož černoši." Žil po různých ubytovnách a detenčních zařízeních, procházel různými pohovory, v zoufalství si chtěl namočit konečky prstů do kyseliny, aby nemohl být identifikován na základě otisků, odebraných v Itálii.
O lidech jako on, kteří se roky skrývají nebo žijí v Evropě nelegálně a dlouho čekají na "papíry," natočila film režisérka a kameramanka Anna Perssonová. Nazvala ho příznačně "Já jsem Dublin".
Do Prahy přijela na festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět. Aktuálně.cz poskytla rozhovor.
Váš film je hlavně o strašně dlouhém čekání. Čekání na azyl, na možnost integrovat se do země, kam migrant přišel, vlastně čekání na cokoliv... Nemůže být nakonec výsledkem, že se tito mladí lidé odcizí novému prostředí, ještě než se vůbec stanou jeho součástí?
Ahmed teď žije ve Finsku ve městě Vaasa. Studuje finštinu, pracuje a nakonec to vypadá, že se jeho život obrátil dobrým směrem. Ale roky, kdy lidé v mladém věku žijí v takovém prázdnu jako on, jsou samozřejmě zničující. Není jim umožněno budovat si nějakou budoucnost. Studovat, pracovat a tak dále.
Švédská vláda nedávno oznámila, že kapacity na přijímání běženců jsou naplněny a další migranti už nemohou přicházet. Je vidět i mezi obyčejnými Švédy nějaká změna? Švédsko vždy patřilo k zemím, které uprchlíky přijímalo…
Premiér nejprve říkal, že musíme otevřít hranice. Pak ale začal prosazovat zákony, které s tím byly v naprostém protikladu a měly za cíl uprchlíky od příchodu do Švédska odradit.
Od té doby neposlouchám ani politiky, ani média. Snažím se všechnu energii koncentrovat na konstruktivní věci.
Naslouchám pouze lidem, kteří mají zkušenosti s migrací a problémy uprchlíků. I ve Švédsku existuje mnoho mýtů, které se o migrantech tradují.
Jak se teď Švédové k uprchlíkům staví?
Co se týká veřejného mínění, podle mne ve Švédsku převládá solidarita a snaha pomoci lidem v nouzi.
Dost lidí je ochotno poskytnout i prostor ve svých bytech. Například moji rodiče učí jako dobrovolníci děti uprchlíků švédsky. Můj otec také pomáhá syrským lékařům, kteří se chtějí usadit ve Švédsku...
... což je dost v rozporu s výroky některých švédských politiků.
Když vláda řekla, že další uprchlíky nechce a Švédsko už nemá kapacity, docela mne to šokovalo. Mám pocit, že přestáváme lidí přijímat, aniž bychom s tím pořádně začali.
Neznám samozřejmě přesná čísla, kolik procent Švédů chce dál přijímat běžence a kolik ne, ale vím, že je stále dost lidí ochotných pomáhat.
Hovoříte o mýtech, spojených s uprchlíky. Patří k nim třeba zprávy o tom, že s příchodem migrantů stoupá kriminalita?
Ano. To je mýtus, samozřejmě.
Jak jste se dostala k případu Ahmeda? Měla jste nějaké kontakty v somálské komunitě ve Švédsku?
Na filmu jsme dělali čtyři. Dva z tvůrců jsou somálského původu. Ahmed Abdullahi a Sharmarke Binyusuf. Ti přišli do Švédska jako děti ve druhé polovině osmdesátých let. Čili tam byla vazba na Somálce ve Švédsku.
Sharmarke Binyusuf s režisérem Davidem Aronowitschem sbírali materiál na jiný film a přitom se setkali s řadou lidí, kteří ve Švédsku nemohli dostat azyl nebo povolení k pobytu, protože se zaregistrovali jako žadatelé v jiné zemi, většinou v Itálii.
Lidí, kteří byli obětí takzvané dublinské konvence.
Jeden svět 2016
Přehlídka dokumentů Jeden svět se z Prahy přesunula do dalších 32 měst v Česku a do Bruselu.
Představuje 123 filmů z 62 zemí.
Podrobný program v regionech NAJDETE ZDE.
Aktuálně.cz vytvořilo k festivalu speciál.
Často to byli teenageři, kteří žili na ulici, neuměli švédsky a nikdy nechodili do švédské školy. Někteří se skrývali v obavách, aby nebyli deportováni.
Chtěli jsme udělat hraný dokument, a když jsme organizovali casting, přišel Ahmed. Zjistili jsme, jaký je jeho příběh ve skutečnosti, takže ve filmu opravdu hraje sám sebe. Natáčeli jsme celkem tři roky.
Máte nějakou představu, kolik je ve Finsku a Švédsku takových lidí?
Přesně nevím, ale když půjdete do jakéhokoliv uprchlického tábora nebo zařízení ve Švédsku, najdete tam takové.
Loni přišlo do Evropy přes milion uprchlíků. Vypadá to, že dublinská konvence v praxi přestala platit, když lidé mohli přes jiné členské země Evropské unie projít do Německa nebo Švédska a tam požádat o azyl. Je to uzavřená kapitola?
Ne. Myslím si, že pro mnoho lidí to zůstává problémem a nadále nemohou azyl dostat.
Věděli jste něco o Ahmedově minulosti? Jak žil dříve v Somálsku, proč přesně odešel?
Rozhodl se, že nechce mluvit o své minulosti.
Myslíte si, že integrovat se ve Švédskou nebo Finsku je pro některé přistěhovalce těžší než jinde? Třeba kvůli severskému klimatu?
Je to těžké. Neřekla bych, že v tom hraje roli klima. Spíš se někteří lidé cítí osamoceni a je pro ně složité se nějakým způsobem začlenit.
Znám přistěhovalce, kteří tu žijí několik let a nemají žádné švédské přátele.
