Oslo - Nobelovu cenu za mír letos dostaly ženy, které zná ve světě jen málokdo. Ellen Johnsonovou-Sirleafovou, Leymah Gboweeovou a Tavakkul Karmanovou Nobelův výbor ocenil za to, že bojují za zrovnoprávnění žen v zemích třetího světa.
První dvě laureátky si získaly uznání v souvislosti s jejich výrazným příspěvkem k ukončení dlouholeté a mimořádně krvavé občanské války v Libérii.
Všebecně se čekalo, že prestižní ocenění dostane některá z internetových aktivistek z Egypta nebo Tuniska, protože výbor bude chtít ocenit letošní arabské jaro, vlnu protestů proti autoritativním režimům v severní Africe a na Blízkém východě.
To se nakonec splnilo jen částečně - v osobě oceněné Jemenky Tavakkul Karmánové, která organizovala protesty proti prezidentu Alímu Sálihovi.
Přečtěte si příběhy těch, jejichž vítězství zaskočilo svět i je samotné.
Ellen Johnsonová-Sirleafová
Dvaasedmdesátiletá Libérijka Ellen Johnsonová-Sirleafová je historicky první zvolenou ženou-prezidentkou na africkém kontinentě. Libérii vládne od roku 2006. Příští týden se má ve volbách rozhodnout, zda v prezidentském křesle zůstane, nebo ne.
Do politiky vstoupila v roce 1972, rok po absolvování Harvardovy univerzity. V roce 1979 se stala ministryní financí a zavedla tvrdá opatření proti zpronevěře státních financí.
Po vojenském puči z roku 1980 krátce sloužila v metropoli země Monrovii jako guvernérka Libérijské banky pro rozvoj a investice, pak však musela svou zemi opustit. Následně pracovala u Světové banky a v rámci Rozvojového programu OSN.
V roce 1997 se vrátila do vlasti a neúspěšně kandidovala na prezidentský úřad proti Charlesu Taylorovi. Z Libérie musela následně odejít znovu. Po Taylorově pádu se o šest let později vrátila do Monrovie zpět a v roce 2005 vyhrála prezidentské volby a začala s rekonstrukcí dlouhými léty válečných konfliktů zpustošené země.
V roce 2010 ji časopis Newsweek zařadil mezi deset "nejlepších" politických lídrů ve světě. HDP své země zvedla za čas svého úřadování více než čtyřikrát.
Tavakkul Karmánová
Dvaatřicetiletá Tavakkul Karmánová, matka tří dětí, je režimu autoritářského prezidenta Jemenu Alího Abdalláha Sáliha už dlouho "trnem v oku". Jemenská novinářka proti vládě veřejně vystupuje a žádá svobodu slova a propuštění politických vězňů.
Sama už ve vězení několikrát skončila.
Jak před časem řekla zpravodaji britského listu The Guardian, inspirovaly jí hlavně revoluce v Egyptě a Tunisku. Od té doby je jednou z vůdčích osobností protestního hnutí v Jemenu, kde si několik měsíců trvající povstání už vyžádalo nejméně 450 mrtvých.
"Dvě občanské války, přítomnost Al-Káidy a 40procentní nezaměstnanost, nechápu, na co dalšího ještě prezident Sálih čeká. Měl by hned opustit úřad," řekla Karmánová letos najaře, kdy bylo povstání v Jemenu ještě na úplném začátku.
"Tahle revoluce je nevyhnutelná, lidé už léta trpěli diktátorství, korupci, chudobu a nezaměstnanost a teď to všechno vybuchlo," citoval ji deník The Guardian.
Když se stala svědkem toho, jak úřady terorizovaly vesničany v obci Ibb, bylo jí jasné, že musí začít něco dělat.
"Viděla jsem, jak tam zkorumpovaní kmenoví vůdci vyhazovali celé rodiny z jejich pozemků. Staly se pro mě symbolem nespravedlnosti, které čelí tolik lidí v Jemenu," vzpomíná. "Tehdy jsem se utvrdila v tom, že nic nemůže režim změnit, jen protest."
Leymah Gboweeová
Leymah Roberta Gboweeová se přestěhovala do hlavního města své země Monrovie v sedmnácti, když vypukla občanská válka. Starala se o někdejší dětské vojáky z armády bývalého prezidenta Charlese Taylora, obviněného v Haagu ze zločinů proti lidskosti.
V roce 2002 začala jako sociální pracovnice organizovat tzv. Hromadnou akci libérijských žen za mír, kdy s dalšími aktivistkami pořádaly hromadné motlitby a zpívání na monrovijském trhu s rybami.
O něco později se postavila do čela Křesťanských a muslimských žen z Monrovie, aby pomocí nenásilných protestů přiměla válčící strany ukončit vleklý konflikt v zemi. Taylora přinutila s dalšími aktivistkami ke slibu, že v Ghaně zahájí mírové rozhovory.
V ghanském hlavním městě Akkře si Gboweeová a její spolupracovnice vynutily podpis mírové smlouvy poté, co jednání ustrnula na mrtvém bodě.
