Ukrajina se po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 stala jednou ze čtyř zemí, na jejichž území zůstaly sovětské jaderné zbraně. Kromě Ukrajiny k těmto zemím patřilo také Rusko, Bělorusko a Kazachstán.
Ukrajina se tak před dvaatřiceti lety stala třetím státem s největší zásobou jaderných zbraní na světě. Počet jaderných hlavic v USA činil podle kolem roku 1994 zhruba 11 tisíc kusů. Rusové měli v roce 1991 přibližně o šest tisíc hlavic více. Jaderný arzenál Ukrajiny po rozpadu svazu zahrnoval téměř 1 700 strategických jaderných hlavic, stejně jako flotilu bombardérů a mezikontinentálních balistických raket, které byly schopné tyto hlavice nést.
Ukrajina se však rozhodla dobrovolně odzbrojit. Chtěla za to bezpečnostní záruky, které mělo zemi poskytnout Budapešťské memorandum. Dokument, který podepsaly Spojené státy, Rusko a Velká Británie, zavazoval signatáře k tomu, aby Ukrajinu podpořili, jestliže by se stala cílem nebo obětí agrese. Zároveň měli respektovat nezávislost a suverenitu Ukrajiny v rámci jejích tehdejších státních hranic, zdržet se jakékoliv hrozby silou nebo sílu proti Ukrajině použít.
Dohodu v maďarském hlavním městě tehdy podepsali ukrajinský prezident Leonid Kučma, ruský prezident Boris Jelcin, americký prezident Bill Clinton a britský premiér John Major. "Svět je bezpečnější místo," vyjádřil se k podpisu Clinton.
Rusko poprvé porušilo své závazky vyplývající z memoranda v roce 2014 a to anexí Krymu a agresí na východní Ukrajině. Mezinárodní reakce byla v té době slabá, i když USA a Spojené království následně poskytly ukrajinským ozbrojeným silám výcvik a zbraně.
"Jako jeden ze čtyř signatářů Budapešťského memoranda, které se zavázalo respektovat územní celistvost Ukrajiny, mělo Spojené království při vypuknutí krize zvláštní odpovědnost. Vláda nebyla v této otázce tak aktivní, jak mohla být," konstatovala později horní komora britského Parlamentu.
Ruská invaze na Ukrajinu pokračovala v hrubém rozporu s podmínkami memoranda a mnozí zpochybňovali účinnost podobných dohod mezi státy, i to, zda se Ukrajina měla v devadesátých letech svého jaderného arzenálu vůbec vzdávat. "K čemu je dohoda dobrá, když neexistuje způsob, jak ji vymáhat?" podotýká server Kyiv Post. Pochybnosti o účinnosti podobných dohod vyvolávají i Putinovy příkazy po začátku ruské agrese, které uvádějí ruské jaderné síly "do stavu nejvyšší pohotovosti".
Trvalo to několik let
Podle publikace vydané v roce 1999 Princetonskou univerzitou byl proces jaderného odzbrojení Ukrajiny postupný a trval několik let. Rusko a Ukrajina vedly rozhovory už od roku 1992, ale až do zapojení USA na počátku roku 1994 nebylo dosaženo žádné dohody.
Podle memoranda mělo být do 10 měsíců z Ukrajiny do Ruska předáno nejméně 200 jaderných zbraní (včetně raket SS-19 a SS-24 ICBM) a zbytek měl být převezen v "co nejkratší době". Ve stejné lhůtě by byly rovněž deaktivovány všechny ukrajinské rakety SS-24 a odstraněny jejich hlavice.
Na oplátku mělo Rusko ve stejné lhůtě zaslat 100 tun paliva pro ukrajinské jaderné reaktory. Podle publikace sice Ukrajina předala Rusku všechny taktické jaderné zbraně už do roku 1992, ale úplný proces odzbrojení skončil až v roce 1996.
"Po dalších odkladech byly první strategické hlavice naloženy na speciální vlak v posledních únorových dnech a z Ukrajiny odeslány počátkem března 1994. Do listopadu 1994 Rusko odvezlo z Ukrajiny 400 strategických jaderných hlavic. Do 1. června 1996 byly z Ukrajiny odvezeny všechny strategické jaderné zbraně," uvádí se v publikaci.
