Černý automobil značky Mercedes v doprovodu několika dalších vozidel a motocyklů přijíždí k prezidentskému paláci v Minsku. Pak s rukou na ústavě, kterou sám pomáhal měnit, přečte slib a stane se posedmé prezidentem. Takové scény mohly v úterý ráno sledovat tisíce lidí lidí a podporovatelé běloruského vládce Alexandra Lukašenka.
"Je to vítězství nejen pro mě, prezidenta, ale i pro miliony našich Bělorusů. Překonali jsme další historickou křižovatku. Prošli jsme jí sebevědomě a moudře, aniž bychom sešli z cesty, po níž kráčíme již třetinu století. Je to cesta míru a tvorby, národní jednoty a vlastenectví, spravedlnosti a širokých možností pro každého. A to vše nazýváme stát pro lidi. To je naše běloruská cesta," burácel během inauguračního projevu.
Lukašenko znovu mluvil také o tom, že Bělorusko je svobodné. "Polovina světa sní o naší diktatuře. Diktatuře skutečných činů a zájmů našeho lidu," řekl. Bělorusko má podle něj více demokracie než ti, kteří se považují za její chloubu.
Lukašenko ve svých veřejných vyjádřeních s oblibou kritizuje zejména západní země. Nedávno prohlásil, že Bělorusko je svobodnější než Velká Británie. Západní pozorovatelé přitom mluví o tom, že běloruská justice je zmanipulovaná, v zemi stále existuje možnost udělit trest smrti.
Nezastavila ho opozice a ani ústavní soud
V projevu Lukašenko nezapomněl zmínit ani volby, které oficiálně vyhrál s převahou bezmála 87 procent hlasů a v nichž de facto neměl žádného protikandidáta. Většina jeho kritiků a lidí z opozice je v emigraci nebo ve vězení, jako například jeho protikandidáti z voleb proběhlých v roce 2020. Přesto se Lukašenko holedbal svým výsledkem a neváhal ho dávat jako příklad ostatním. "Podařilo se nám vytvořit standard pro konání voleb, který může sloužit jako mezinárodní měřítko," tvrdil.
Lukašenko je u moci už přes 30 let. Se svým protikorupčním programem vyhrál v roce 1994 hned první prezidentské volby a od té doby moc ze svých rukou nepustil. Nezastavila ho opozice a ani ústavní soud, který už v 90. letech ovládl.
V roce 2020 zažila země masivní protesty po volbách, které byly podle pozorovatelů i názoru opozice jednoznačně zfalšované. Západ je odmítl uznat.
Lukašenko, kterého podporovala Moskva, tehdejší protesty násilím potlačil. Následně Západ na Minsk uvalil sankce. Cenou za udržení se u moci je podle komentátorů zvýšení závislosti Minsku na Moskvě.
