Varšava - Narodil se v roce 1900 do židovské rodiny, během holocaustu přišel o 49 příbuzných a svůj život obětoval přesvědčování svého okolí – jedinců i celých národů –, že genocida musí být mezinárodně uznána za zločin.
Řeč je o mimořádně vzdělaném a urputném polském profesoru práva Raphaelu Lemkinovi, který dal jméno tehdy ještě bezejmennému zvěrstvu – masovému vyvražďování. Nazval ho "genocidou".
O genocidě se díky Poláku Lemkinovi začalo mluvit nejen v souvislosti holocaustem. Za genocidu je označováno vraždění Arménů Turky v letech 1915 až 1917 nebo masakry v Kambodži či ve Rwandě.
Z genocidy se navzájem viní i Chorvatsko a Srbsko - kvůli etnickým čistkám, ke kterým docházelo na Balkáně během války v polovině 90. let. Mezinárodní soudní dvůr v Haagu má v procesu Chorvatsko versus Srbsko rozhodnout právě dnes.
Držel je za ruce, dokud nezačali poslouchat
"Jeho prací bylo přesvědčit národy světa, že plán nebo uskutečnění dalšího holocaustu proti jakémukoli národu musí být uznáno za zločin," vzpomínal na Lemkina na konci 80. let minulého století proslulý sloupkař a editor listu The New York Times A. M. Rosenthal.
"Napsal úmluvu, smlouvu, kterou měly podepsat národy. Pak chodíval po chodbách OSN. Zastavoval novináře a mladší delegáty, které chytal za ruce a držel se jich, dokud alespoň na chvilku neposlouchali. Setkání s velvyslanci plánoval a vymýšlel celé týdny a pak u nich v recepci seděl celé dny."
Vytrvalost se vyplatila: 9. prosince roku 1948 Valné shromáždění OSN přijalo rezoluci, kterou schválilo jeho Úmluvu o prevenci a postihu zločinu genocidy.
"Toho dne ho šli reportéři hledat," vypráví Rosenthal. "Nemohli jsme ho najít, až pak, po několika hodinách, nás napadlo podívat se do potemnělé auly. Seděl tam v slzách, jako by mu mělo puknout srdce. Požádal nás, abychom ho nechali o samotě," pokračuje.
Zastaví papír nového Hitlera?
Následující roky přesvědčoval jednotlivé delegace, aby jejich země úmluvu podepsaly. Dodnes to udělalo na 146 států.
Uznávaný odborník své okolí ohromoval i tím, že hovořil celkem devíti jazyky.
Lidé neodbytného člověka přijímali různě. "Cože, Lemkine, … už jsi tu zase?“ říkali mu. "Přicházelo ale mnoho dnů, kdy seděl zhroucený v kavárně nad šálkem kávy, sotva schopen zvednout hlavu z únavy a kvůli odmítání," vzpomínal v roce 1988 Rosenthal, téměř 30 let po Lemkinově smrti.
"Občas si vymýšlel ohledně tahání za politické nitky, ale žádné neměl. Měl jenom sám sebe, svůj kufřík a planoucí přesvědčení. Říkali jsme mu: Lemkine, co dobrého přinese, že masová vražda bude zapsána jako zločin? Zastaví cár papíru nového Hitlera nebo Stalina?"
Lemkin však podle něj měl odpověď. "Zákony má pouze lidstvo. Právo musí být budováno, rozumíte mi? Musíte právo postavit!"
Z farmy v Polsku na Yale v USA
Lemkin vyrůstal na farmě, kde ho učila jeho matka. Za první světové války byla jejich rodinná farma zničena.
Pak studoval ve Francii, Itálii a Německu a získal doktorát z filologie. Stal se z něj právník a rychle se stal mezinárodně uznávaným odborníkem.
O témata spojená s genocidou se zajímal už před druhou světovou válkou, studoval například už zmiňované masakry Arménů během první světové války. Návrh, který měl vést k ochraně minorit a zabránit barbarskému jednání, přednesl už v roce 1933.
Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia
"V této Úmluvě se genocidiem rozumí kterýkoli z níže uvedených činů, spáchaných v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, ethnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou:
- usmrcení příslušníků takové skupiny;
- způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny;
- úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fysické zničení;
- opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí;
- násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné."
Zdroj: Wikisource.org
Za druhé světové války se přidal k polské armádě na obranu Varšavy, ale byl zraněn. Několik měsíců se pak skrýval v lese, než přes Švédsko uprchl do Spojených států, kde působil na univerzitě v Severní Karolíně.
Brzy vydal svoji nejznámější knihu Axis Rule in Occupied Europe, ve které zkoumal legální prostředí v nacisty obsazených zemích. Jeho analýza pak byla jedním z podkladů pro norimberské procesy s nacistickými zločinci.
Na pohřeb mu přišlo jen sedm lidí
Slovo genocida Lemkin vymyslel sám. Promítl do něj latinský výraz pro zabíjení a řecký pro rasu. Spolu se zločiny proti lidskosti a válečnými zločiny je dnes genocida považována za jeden z nejzávažnějších zločinů.
Úmluva OSN ji uznává jako zločin v rámci mezinárodního práva a charakterizuje ji jako "jakýkoliv zločin s úmyslem zničit, zcela nebo částečně, národnostní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu". Nejedná se ale pouze o jejich masové vyvražďování.
Za genocidu je mimo jiné považováno i odebírání dětí nebo snaha zabránit dalšímu rozmnožování.
Lemkin zemřel na zástavu srdce v New Yorku ve věku 59 let. I přes jeho přínos a dvě nominace na Nobelovu cenu se jeho pohřbu zúčastnilo jen sedm lidí.
