Hrozba pro Ukrajinu je i hrozbou pro Pobaltí, míní šéf bezpečnostního výboru litevského parlamentu Kasčiūnas. "Samozřejmě ale záleží na scénáři, který se Vladimir Putin rozhodne prosadit. Na stole jsou všechny varianty," říká pro deník Aktuálně.cz muž, který v posledních týdnech intenzivně jedná se spojenci a snaží se získat co největší podporu pro Litvu i sousední pobaltské státy Estonsko a Lotyšsko.
Už v polovině února byly pobaltské země velmi nervózní z postoje Ruska. Po ruské invazi na Ukrajinu se ale situace dál vyostřila. Podle litevské premiérky Ingridy Šimonytėové se chování Ruska nevztahuje k Ukrajině samotné.
"Myslí si (Putin), že Ukrajina je irelevantní, možná, že ani neexistuje v jeho vidění světa. Celá ta debata probíhá mezi ním a Západem nebo Spojenými státy, je o rozdělení moci a vlivu ve světě. Už příliš neskrývá, že chce mít zaseknutý dráp v oblastech, které bývaly pod sovětským vlivem," řekla už v únoru pro americkou stanici CNN.
After 8y of denying military aggression, Kremlin just started an open, declared war on Ukraine.
— Ingrida Šimonytė (@IngridaSimonyte) February 24, 2022
For anyone who doubted, the time to start seeing things for what they are is long past.
The time for strong and united action is now!
Разом до перемоги!
Litva také patří mezi země, které v EU prosazují nejtvrdší sankce, a posílá na Ukrajinu humanitární pomoc. Právě pobaltské země jako jedny z mála států umožnily svým občanům jít bojovat na Ukrajinu a podporují vstup východoevropské země do Evropské unie.
Druhořadí členové aliance
Stejně jako Ukrajina byly všechny tři pobaltské republiky až do roku 1991 součástí Sovětského svazu. Jsou jedinými státy bývalé velmoci, které se připojily k Evropské unii i NATO.
Kasčiūnas navíc připomíná, že jednou z Putinových podmínek během vyjednávání se Západem bylo stažení vojsk NATO z východní a střední Evropy do stavu, ve kterém byla před rokem 1997.
"Stali by se z nás druhořadí členové, čemuž musíme zabránit. Dobrým důkazem, že tomu tak ve skutečnosti není, by bylo více jednotek NATO a více amerických jednotek (na našem území)," dodává litevský poslanec.
V posledních týdnech se navíc radikálně mění bezpečnostní situace v okolí Pobaltí. Rusko nejprve vyslalo do sousedního Běloruska svou armádu v rámci společného vojenského cvičení. Právě odtud nakonec část ruských vojsk zaútočila na Ukrajinu. Do války se navíc podle ukrajinských zdrojů zapojuje i armáda prezidenta Alexandra Lukašenka. O uplynulém víkendu pak v Bělorusku proběhlo referendum, které Rusku umožňuje v zemi skladovat i jaderné zbraně. Podle tamní opozice však bylo neplatné.
"Ruská absorpce Běloruska pro nás mění pravidla hry. Protože ze 700 kilometrů dlouhé hranice mezi Litvou a Běloruskem by se stala litevsko-ruská hranice," vysvětluje Kasčiūnas.
Víc ruských než západních vojáků
Pobaltští politici se k vývoji situace často vyjadřují a varují před rolí Kaliningradu. Ruská exkláva byla odtržena od zbytku země v roce 1991. Leží na pobřeží Baltského moře mezi Litvou a Polskem a od Běloruska oblast dělí jen 104 kilometrů dlouhá polsko-litevská hranice.
Kaliningrad je dlouhodobě silně militarizovaný. Ruská armáda tam má rozmístěny rakety krátkého doletu Iskander, schopné zasáhnout Berlín nebo Varšavu. Navíc na ně lze nasadit i jaderné hlavice. V roce 2018 se v Kaliningradu modernizovalo skladiště, kam by se jaderné zbraně mohly ukládat.
"Proměnili jsme se v Západní Berlín během studené války. Jsme obklíčeni," tvrdí litevský poslanec Kasčiūnas. Souhlasí s ním i tajemník estonského ministerstva obrany Kusti Salm. Kombinací vojsk v Kaliningradské oblasti a Bělorusku má teď Moskva podle něj v regionu více jednotek než NATO.
Deník Financial Times navíc připomíná, že loni během vojenského cvičení Západ-2021 Rusko a Bělorusko trénovaly manévry, při kterých fiktivní protivník na mapách odpovídal částečně Litvě nebo Lotyšsku.
Podle Kasčiūnase i Salma je potřeba posílit přítomnost jednotek aliance na východě Evropy, a to jak v Pobaltí, tak v Polsku. Polsko-litevská hranice je místem mnoha slabin NATO, tvrdí studie z roku 2018, na které se podílel i Ben Hodges, bývalý americký velitel v Evropě. V reakci na rostoucí Putinovu agresi se proto NATO rozhodlo ke své východní hranici poslat více jednotek.
Zastrašení je levnější než obrana
Pobaltští politici se nicméně shodují, že právě teď jejich země nejsou v ohrožení. "Rusové moc dobře vědí, co je NATO a co by znamenala aktivace článku číslo 5. Pohybujeme se v naprosto jiné bezpečnostní sféře než naši ukrajinští sousedé," říká Kasčiūnas. Estonský prezident Alar Karis ale zároveň upozorňuje, že Rusko je vždy připraveno vyzvat k poměření sil Evropu i Severoatlantickou alianci.
To tento týden pro deník Washington Post zopakovala i premiérka Šimonytėová. Podle ní právě razantní reakce NATO i Evropy Putinovi jasně ukázala, že se nenechají zastrašit a svou bezpečnost berou velmi vážně.
Problémem podle politiků může být hlavně šedá zóna, tedy typy útoků, které nespadají pod zmíněný článek 5. Ten říká, že ozbrojený útok proti jednomu členovi NATO je útokem proti všem, a země se v takovém případě zavazují přispět na pomoc. Podle Kasčiūnase se ale používají k nátlaku i přílivy migrantů, kybernetické útoky či různé provokace.
Estonsko, Lotyšsko a Litva proto nad rámec zvyšují své vojenské výdaje. Všechny členské země NATO by měly investovat dvě procenta hrubého domácího produktu (HDP) do obrany, což kromě USA a Británie činí jen málo států. Pobaltské země jsou ale mezi nimi a nyní investují kolem 2,5 procenta. Česko naopak v novém rozpočtu počítá se snížením výdajů na obranu. Ačkoliv se v reakci na ruskou invazi Ukrajiny rozhodla ministryně Jana Černochová (ODS) rozpočet o miliardu navýšit, zůstává o asi čtyři miliardy korun nižší než v minulých letech. Na hranici dvou procent se chce dostat do roku 2025.
"NATO je velmi důvěryhodná organizace, je to nejsilnější vojenská aliance v historii. A je skvělé, že jsme všichni společně v této jedné rodině, ale rádi bychom viděli i trochu více plánování, společné práce a jednotek," mluví za celé Pobaltí Kasčiūnas s tím, že zastrašení nepřítele je vždy levnější než obrana.
