Po stopách uprchlíka. Chtěl se léčit v Německu, s dalšími 70 lidmi se udusil v nákladním autě

Simona Fendrychová Simona Fendrychová
7. 10. 2015 17:55
Saídovi bylo 35, když se vydal na tisíce kilometrů dlouhou cestu ze severu Iráku do Německa. Chtěl si tam vydělat na léčbu své nemocné ledviny, ale jeho pouť tragicky skončila v Rakousku. S dalšími 70 lidmi se udusil v nákladním autě. Deník The Guardian se vydal po jeho stopách, aby zjistil, jak fungují převaděčské trasy.
V tomto voze našla rakouská policie těla 71 uprchlíků.
V tomto voze našla rakouská policie těla 71 uprchlíků. | Foto: Reuters

Vídeň - Letos v srpnu šokoval celý svět objev na dálnici odstaveného nákladního auta, v němž se udusilo 71 běženců.

Britský deník The Guardian pátral po stopách jednoho z nich - iráckého Kurda Saída Otmana Muhammada.

Pětatřicetiletý automechanik Saíd opustil svůj domov v severním Iráku v červenci.

Důvodem nebyl Islámský stát, který do oblasti iráckého Kurdistánu ještě nepronikl, ale smrtelné onemocnění. Do Evropy se rozhodl odejít kvůli léčbě své jediné, ale špatně fungující ledviny. Navíc s politickým podnebím, které v zemi panuje, neměl podle vlastních slov na výběr. "Nemám tady žádnou budoucnost," svěřil se před odchodem svému příteli.

Měl namířeno - jako statisíce jiných - do Německa, kde si chtěl otevřít myčku aut a následně se podrobit léčení. Během své přes 3500 kilometrů dlouhé cesty byl stále v kontaktu se svou rodinou, jež zůstala doma v Iráku.

Naposledy se jim ozval večer 24. srpna. Od toho okamžiku už ani převaděči nedokázali říct, kde je.

Cesta za lepším životem skončila v přeplněném nákladním voze

Sedmadvacátého srpna objevili rakouští policisté odstavené nákladní auto. Zprávy o Saídovi jeho rodina obdržela už přímo od nich. Byl jednou ze 71 obětí, které se ve voze udusily.

Jeho cesta za lepším životem skončila smrtí v přeplněném nákladním autě.

Při pátrání po způsobu, jakým se Saíd až do pro něj osudného Rakouska dostal, narazil list Guardian na iráckou cestovní kancelář jistého Džamála Kamišiho, který měl kontakty v Bulharsku. Saíd se na něj - spolu s 13 dalšími lidmi - obrátil o pomoc, která každého z nich stála 9500 dolarů. Za tuto cenu se měli dostat až do Německa za pouhých 10 dnů.

První část cesty probíhala hladce a do Bulharska, kde na ně čekal Kamišiho kontakt, se skupinka dopravila bez větších komplikací. První zádrhel se objevil, když ho zadržela bulharská policie a Saíd se dostal do uprchlického tábora, kde zůstal téměř měsíc. Po propuštění kontaktoval dalšího Kamišiho spojence, s jehož pomocí překonal Srbsko a dostal se do Maďarska.

Tam na něj čekal poslední článek převaděčského řetězce. Karvan Husajn však neměl nejlepší pověst. K Saídově rodině se donesly zvěsti o hrozných podmínkách, ve kterých Husajn své klienty převáží přes hranice. Proto se rozhodli poslat Saídovi dalších 600 eur, aby se svým zdravotním stavem nemusel riskovat cestu v přeplněném nákladním autě.

Proč Saíd do auta i přesto nastoupil, už se pravděpodobně nikdo nedozví.

Kurdové utíkají do Evropy zhruba už od 70. let minulého století z politických a ekonomických důvodů. Za tu dobu se díky těmto migračním vlnám vyvinul úspěšný průmysl v pašování lidí.

I přesto se ne každému podaří cestu do Evropy úspěšně zvládnout. Sám Saíd už to zkoušel v roce 2006. Tenkrát byl ale pouze zadržen v Turecku a poslán zpět domů.

 

Právě se děje

Další zprávy