Když džihádisty začala drtit koalice vedená Spojenými státy, otec obě děti v doprovodu jejich nevlastní belgické matky poslal z islamistické bašty Rakky směrem k tureckým hranicím. Sám nejspíš v následných bojích zemřel.
Chlapce nečekaly moc optimistické vyhlídky, nevlastní matka je vzápětí opustila. Nechala je stát u kraje silnice, kde je našli Kurdové z jednotek Syrských demokratických sil (SDF). Chlapci tak skončili v Kurdy kontrolovaném táboře Camp Roj spolu s mnoha dalšími příbuznými zadržených nebo zabitých džihádistů.
"Jsem opravdu, opravdu vděčná a přeji si, abych mohla potkat všechny, kdo nám pomohli, a obejmout je," svěřila se tento týden skutečná matka dětí Felicia Perkins-Ferreirová britskému serveru The Guardian, který ji na Trinidadu ke konci loňského roku vystopoval.
Two Trinidadian children who were illegally taken to Syria by their father, who joined Isis, in 2014 have been reunited with their mother.
— 96.1 WEFM (@961wefm) January 22, 2019
Brothers Mahmud,13, and Ayyub Ferreira, 8, had been living in a camp for months after their father Abede Oboi Ferreira was killed.
“Un… pic.twitter.com/p0ViUHK1l0
Aby mohla konečně znovu vidět svoje děti, Felicia vůbec poprvé vycestovala z rodného tropického ostrova a zamířila do severovýchodní Sýrie, vzdálené skoro 10 tisíc kilometrů.
Chlapci si sice kvůli prožitým hrůzám a dlouhé době nemohli vzpomenout ani na matčino jméno, ale drželi její fotografie, pomocí kterých ji novináři z Guardianu následně vystopovali.
Emotivní setkání v syrském městě Kámišlí u tureckých hranic, obývaném především Kurdy, se neobešlo bez slz. Všichni nakonec během přejezdu do Iráku vyčerpáním a úlevou usnuli, chlapci matce na klíně. "Bylo to poprvé za čtyři roky, co jsem se pořádně vyspala," svěřila se Felicia. "Často jsem nemohla několik dní ani jíst. Říkala jsem si: Pokud nejedí oni, proč bych měla já?"
Následovala cesta do švýcarského Curychu, kam tříčlennou rodinu dopravilo soukromé letadlo hudebníka Rogera Waterse, bývalého člena kapely Pink Floyd. Pak matka s oběma dětmi zamířila na rehabilitační program do Velké Británie.
"Clive a já tu práci uděláme. Zafinancuji jejich let," napsal v dopise tento měsíc Roger Waters s tím, že Trinidad ale musí rodině zařídit cestovní dokumenty. "Je depresivní číst na těchto stránkách, že vláda nevypadá, že by se o tyto dvě děti starala," citoval ho server Telegraph.
V právním limbu žije v Sýrii 1200 dětí
Příběh Mahmúda a Ayyuba má sice šťastný konec, v podobném existenčním i právním vakuu však po říjnu 2017, kdy islamisty držená Rakka padla, zůstalo v Sýrii pod dohledem Kurdů okolo 1200 dětí zahraničních džihádistů. Mnohdy narozených až v Sýrii.
Stejný osud má i na 550 žen-cizinek. Evropské vlády je zpátky nechtějí, budoucnost většiny z nich je tak stále ve hvězdách. Situace se pro děti navíc může ještě zhoršit spolu s tím, jak Sýrii opustí americké jednotky.
Podle amerického rádia NPR kurdští představitelé zadržují ženy a děti z více než čtyř desítek států. Některé země už část svých občanů převzaly, například Rusko, Súdán nebo Indonésie. Jde však spíše o výjimky.
Zejména evropské státy se totiž z bezpečnostních důvodů bojí přebírat zpátky domů osoby, které jsou podezřelé z členství v teroristických organizacích. A stejně tak i jejich rodiny.
Jednou z takových žen zadržovaných v táboře Camp Roj je například 32letá muslimka Um Mohammedová, která z rodného Nizozemska odešla navíc dobrovolně. "Myslela jsem si, že chalífát IS bude skvělý, jako utopie," svěřila se loni v prosinci rádiu NPR s tím, že se v Evropě cítila kvůli víře diskriminovaná.
Jenže život v Sýrii byl jiný, než islamistická propaganda šířená po internetu slibovala. "Nemyslím si, že (život v chalífátu) byl takový, jaký ho většina lidí očekávala. Lituji, že jsem odešla, a toho, čím jsem si musela projít."
Převezměte zodpovědnost, žádají Kurdové
Kurdové zdůrazňují, že není jejich povinností tyto ženy a děti donekonečna zadržovat, hlídat nebo stíhat. A žádají ostatní státy, aby si svoje občany nebo jejich děti vzaly zpátky. Nemohou je totiž - často bez jakýchkoli dokladů totožnosti - jen tak propustit.
"Země by měly převzít zodpovědnost za své občany. Je to součást úsilí, jak porazit Islámský stát," uvedl Abdul Karim Omar, který má v kurdské administrativě na starosti zahraniční věci.
Kurdové se navíc sami obávají skutečnosti, že řada zadržovaných žen skutečně byla věrnými členkami tzv. Islámského státu. I proto cizince oddělili od syrských uprchlíků, které z domovů vyhnala válka.
"Nemůžeme je propustit. … Víme, že některé z nich byly členkami IS a že nejde o obyčejné ženy. Musíme najít realistické řešení," citoval loni v prosinci server NPR jednoho z šéfů kurdské komise pro humanitární záležitosti Zozana Allousha.
Belgický soud nařídil vládě děti přivézt
V celkem třech táborech setrvává několik stovek evropských občanů, mezi nimi mnoho dětí, připomněla na konci loňského roku agentura Reuters. V prosinci například belgický soud nařídil úřadům, že musí zorganizovat návrat šesti potomků belgických džihádistů a jejich dvou matek, které v současnosti přežívají v uprchlickém táboře v Sýrii zaštítěném Kurdy, protože mají právo žít v Belgii.
Vláda v Bruselu se tomuto řešení snažila vyhýbat. Argumentovala i tím, že ve válkou sžíraném státě nemá diplomatické zastoupení a pomoct nemůže. Soud však rozhodl, že Belgie musí matkám a dětem zajistit doklady totožnosti, aby mohly vycestovat.
Zatímco soud se týkal pouze zmíněných šesti dětí mladších sedmi let a jejich dvou matek, 25leté Bouchry Abouallalové a 26leté Tatiany Wiedlandtové, podle některých odhadů lidskoprávních organizací žije ve válečných zónách Sýrie až 160 belgických dětí mladších 18 let.
V přepočtu na obyvatele patří Belgie mezi největší "vývozce" zahraničních džihádistů do Sýrie. K Islámskému státu nebo třeba al-Káidě se od roku 2013 přidalo podle odhadů přes 400 Belgičanů.
Mahmud and Ayyub Ferreira, abducted by their father and taken to Syria in 2014, lived in the ISIS caliphate until Kurdish-Arab Syrian Democratic Forces got the boys.
— Natasha Fatah🏹 (@NatashaFatah) January 23, 2019
Their mother travelled from Trinidad to finally be reunited with her sons in Syria. https://t.co/8DiJM8GHUT
Belgie se proti rozsudku rozhodla odvolat. Belgická ministryně pro migrační politiku Maggie De Blocková uvedla, že je nutné vnímat rozdíl mezi dětmi a jejich matkami, protože obě matky byly v nepřítomnosti odsouzeny kvůli členství v teroristické organizaci Islámský stát.
"Děti si nevybraly narodit se za takových podmínek, čtyři z šesti jsou belgické děti, mají tu prarodiče a jedno dítě je velmi nemocné… Jejich matky, to je ovšem jiný příběh. Byly tu odsouzeny. Přispěly k plánování teroristických útoků," citovala De Blockovou agentura Reuters.
Francie chce vzít děti, jejich matky odmítá
Další evropskou zemí, která má problém s "vlastními" radikály, je Francie. V uplynulých letech zažila hned několik větších teroristických útoků.
Loni v říjnu Francie oznámila, že má v úmyslu přivézt na své území děti, které Kurdové v Sýrii hlídají, ovšem bez jejich matek. Úřady se bojí, že by se z těchto dětí, pokud by zůstaly na Blízkém východě, mohli také stát bojovníci džihádu.
"Francouzské úřady nyní vstupují do fáze zhodnocení možnosti repatriace nezletilých," řekl agentuře Reuters nejmenovaný francouzský úředník loni v říjnu.
Podle odhadů může být v Sýrii v právním vakuu "uvězněno" zhruba 60 Francouzek. Dvě třetiny z nich jsou zároveň matky asi 150 nezletilých dětí, k nimž se hlásí příbuzní z Francie. Většině z nich je méně než šest let.
Podle britských médií je mezi dětmi zadržovanými Kurdy po pádu Islámského státu v Sýrii také nejméně tucet britských dětí. Spojené království nicméně některé z britských džihádistů zbavilo občanství.
